Článek
Rázná rekreantka Dernáčková, nepřístupná vrátná z nemocnice v Boru nebo hubatá domovnice ze Ženy za pultem. Když se řekne jméno Ludmila Roubíková, většina diváků si okamžitě vybaví charakteristický ostře řezaný obličej, robustní postavu a přísný hlas, ze kterého šel strach. Česká herečka ztvárnila během své kariéry desítky pestrých epizodních postav. Režiséři z ní s oblibou dělali protivné semetriky, které dokázaly během sekundy zkazit náladu všem okolo. Realita mimo kamery však nemohla být odlišnější.
Zatímco na plátně budila respekt a rozdávala jedovaté pohledy, v soukromí byla neobyčejně hodnou, citlivou a obětavou bytostí. Lidé z jejího okolí o ní mluvili jako o člověku se zlatým srdcem, který by se pro ostatní rozdělil o všechno. Přesto jí osud připravil smutný osud.
Dětství na vrchlabském zámku i první role bez zkušeností
Ludmila Roubíková se narodila 4. ledna 1919 ve Vrchlabí přímo v prostorách zámku. Její tatínek Tomáš Roubík pracoval jako kastelán na místním zámku, a tak malá Lída vyrůstala v historické budově pod číslem popisným dvě. Zámecké chodby, sály a komnaty pro ni byly domovem. Tehdy ještě nic nenasvědčovalo tomu, že z dívky s přirozeným šarmem jednou vyroste výrazná tvář české kultury.
Zajímavostí je, že Ludmila Roubíková nikdy nevystudovala žádnou herckou školu. Neměla žádné vzdělání v oboru, ale hned po skončení druhé světové války se odhodlala zkusit štěstí na konkurzu v divadle v Mostě. Komisi okamžitě okouzlila svým přirozeným talentem i obrovským nasazením a byla bez váhání přijata. Během jediné sezóny dokázala, že v sobě má v sobě obrovskou energii.
Postupně prošla divadelními scénami v Mladé Boleslavi, na pražském Žižkově, v Libni, Benešově či Pardubicích. Příležitostně vystupovala i v Národním divadle a v Divadle Na zábradlí. Její stěžejní domovinou se však v roce 1960 stalo pražské Divadlo E. F. Buriana. Na jeho prknech působila až do svého odchodu do penze a jako věrná členka souboru zde hrála v podstatě až do konce života.
Specialistka na rázné ženy a nezapomenutelná role u Homolkových
Filmové a televizní kamery objevily Lídu Roubíkovou v padesátých letech. Režiséři v ní okamžitě uviděli ideální představitelku vedlejších, avšak neuvěřitelně rázovitých postav. Typicky ztvárňovala sousedky, kuchařky, zřízenkyně, uklízečky nebo úřednice. Objevila se v legendárních snímcích jako Žižkovská romance, Vrah skrývá tvář, Svatba jako řemen, Holka na zabití či v komedii Trhák. Diváci si ji mohou pamatovat i z nespočtu seriálů včetně Hříšných lidí města pražského, 30 případů majora Zemana, Chalupářů nebo Malého pitavala z velkého města.
Její vůbec nejslavnější rolí se však stala nekompromisní rekreantka paní Dernáčková v kultovní komedii Homolka a tobolka z roku 1972. Scéna, v níž ji na zádech namáhavě nosí Jiří Hrzán a ona s vážnou tváří opravuje své příjmení památnou větou, patří k tomu nejlepšímu z české filmové zábavy. Před kamerou z ní šel strach, málokdo ale tušil, jak velký rozpor panoval mezi jejími rolemi a skutečnou povahou.
Pomáhala chudým, rozdávala dárky a pravidelně darovala krev
V zákulisí i v běžném životě byla Lída Roubíková miláčkem kolektivu. Jak na ni vzpomínala její divadelní kolegyně Miriam Kantorková, byla to obrovská lidumilka, která soucítila s každým, kdo měl trápení. Když někdo potřeboval pomoci, Roubíková by se pro něj rozkrájela. Pravidelně posílala peníze na charitu, podporovala nemajetné a po celý život chodila dobrovolně darovat krev.
Stejně krásný vztah měla k dětem. Protože sama žádné neměla, upnula svou lásku k potomkům svých přátel a kolegyň. Každý rok před Mikulášem s láskou balila do celofánových pytlíčků sladkosti a pamlsky, které pak rozdávala v divadle. Velmi blízký vztah si vytvořila také k synovi herečky Jaroslavy Obermaierové. Jezdívala na dovolené ve společnosti Jiřího Sováka a Stelly Zázvorkové a z každé cesty chlapci vozila hezké dárky a pozornosti.
Trauma z autonehody a panický strach z dopravy
Přestože byla v práci mimořádně spolehlivá a neměla žádné hvězdné manýry, jednu nekompromisní podmínku si při natáčení přece jen kladla. Neexistovalo, že by sedla do jakéhokoliv auta nebo taxíku. Povolila pouze v případě, že pro ni přijel jeden konkrétní, vybraný řidič z Barrandova, kterému plně důvěřovala.
Tento zvláštní požadavek měl však hluboký a smutný důvod. Roubíková byla v mladším věku přímou svědkyní velmi tragické dopravní nehody. Děsivá podívaná v ní zanechala tak silné psychické trauma, že si nikdy v životě neudělala řidičský průkaz a ze samotné jízdy autem měla doživotní panickou hrůzu.
Krátké manželství a zamítnutá adopce
Zatímco v profesním životě se jí dařilo a kolegové ji zbožňovali, v osobním životě štěstí nenašla. Vdala se pouze jednou, a to velmi mladá. Jejím manželem se stal muž jménem Karel, který pracoval v chemických závodech v Litvínově a ve volném čase vedl ochotnické divadlo. Svazek ale vydržel pouhých pár měsíců a skončil rychlým rozvodem. Byla to pro ni natolik zraňující zkušenost, že na pánskou společnost jednou proždy zanevřela a k tělu si už žádného dalšího muže nepustila.
Největší bolestí jejího života se však stala nemožnost mít vlastní rodinu. Po dětech neuvěřitelně toužila. Když pochopila, že vlastní mít nebude, pokusila se o adopci. Tehdejší systém jí ale adopci nepovolil. Jelikož žila po rozvodu sama a neměla manžela, její opakované žádosti o osvojení dítěte zamítly. Všechno své nesplněné mateřství a nahromaděnou lásku tak usměrnila do divadla a pomoci druhým.
Smrt v osamění a rozkradený byt od sousedů
Život oblíbené hercičky skončil náhle 11. srpna 1991. Lída Roubíková podlehla ve věku 72 let nečekanému infarktu. Žila sama v bytě a neměla v podstatě žádné blízké příbuzné, kteří by se o její věci postarali.
Protože chtěla mít své záležitosti v pořádku, sepsala ještě za života poctivou závěť. V ní pamatovala právě na svou dobrou kamarádku Jaroslavu Obermaierovou, které odkázala mimo jiné starožitný nábytek nebo cibulový servis. Jenže to, co následovalo po její smrti, ukázalo, jak velká je lidská bezohlednost.
Když Obermaierová dorazila do bytu v doprovodu notáře, zůstala v šoku. Příbytkem se ještě před jejich příchodem prohnali zloději ze sousedství, kteří využili toho, že byla opuštěná paní po smrti a neměla nikoho, kdo by byt hlídal. Sousedi bezostyšně ukradli vše, co mělo nějakou hodnotu. Ztratilo se zlato, drahý kožich i zmiňovaný cibulák se stolečkem a židlemi, které byly oficiálně odkázány v závěti. Přestože chtěli poškození věc okamžitě řešit právní cestou, v chaotické porevoluční době celé vyšetřování vyšumělo do ztracena a pachatelé nebyli nikdy potrestáni.
Ludmila Roubíková byla pohřbena na pražských Olšanských hřbitovech. Přestože v soukromí prožila mnoho bolesti a po smrti se dočkala nespravedlnosti, v srdcích diváků i svých kolegyň zanechala stopu jako žena s obrovským srdcem, jejíž talent a lidskost si zaslouží nezapomnění.
Zdroje: Wikipedia, zeny.iprima, cnn.iprima, aha, lifee, zeny.iprima, csfd, lifee, kvety
