Článek
Dětství v brněnských Řečkovicích mu v deseti letech narušila druhá světová válka. Otec pracoval jako řidič v tiskárně a zapojil se do odboje tím, že tajně vynášel papír. Babička pak falešné potravinové lístky tiskla doma na cyklostylu. Eduardova matka Antonie o ničem netušila a s falšovanými lístky šla bezstarostně nakoupit. Udavač v obchodě podvod odhalil a gestapo otce i babičku na podzim roku 1942 popravilo.
Malý Eda zůstal sám s matkou a nemocnou sestrou Florikou. Máma ho vodila do divadla, aby přišel na jiné myšlenky, a svět jeviště ho okamžitě pohltil. Doma si ze záclon stavěl kulisy a když na školní hru o Romeovi a Julii potřeboval rekvizity, bez váhání zabavil a upravil sousedův prasečí chlívek.
Udání od spolužáků a krutý výslech na StB
Po válce nastoupil na brněnskou dramatickou konzervatoř, ze které se v průběhu jeho studií stala JAMU. Talentem obrovsky vyčníval, už od druhého ročníku příležitostně vystupoval ve Státním divadle v Brně a získal filmovou roli v dramatu Temno. Měl obrovský dar, ale o své lásce k mužům mluvil otevřeně. V době, kdy za to hrozil kriminál, tím mnoha lidem ležel v žaludku.
V červnu 1951, pouhé dva týdny před absolutoriem, ho po udání spolužáků přímo na ulici zatkla StB a podrobila ho výslechu. Následně zasedla kárná komise ze žárlivých spolužáků. Výsledek byl nemilosrdný a přinesl vyhazov ze školy, zrušení dojednaného angažmá v Uherském Hradišti i přísný zákaz vstupu do brněnského divadla. Na nástěnce dokonce viselo oficiální oznámení, že do budovy smí vstoupit pouze jako platící divák. Režim ho chtěl poslat na nucené práce v těžkém průmyslu v Kuřimi. Absolutorium na JAMU mu bylo oficiálně přiznáno až zpětně v červnu 1953.
Záchrana od režiséra Kršky a posměšky od kolegů
Před úplným pádem ho zachránil přítel Mirko Maršálek, který za něj orodoval u režiséra Václava Kršky. Ten byl sám gay a v mladíkovi hned uviděl talent. Cupák dostal šanci na konkurzu do filmu Mladá léta, za jediný den se naučil kompletní text a Krška ho obsadil do hlavní role Aloise Jiráska.
Z Brna sice do Prahy putovala stížnost kárné komise až na stůl ministra kultury Kopeckého, ale film už se točil a Cupákův výkon byl skvělý. Krška z něj vzápětí udělal hvězdu v kultovních snímcích Měsíc nad řekou a Stříbrný vítr. Ze dne na den se stal miláčkem národa. Někteří kolegové mu záviděli a posměšně ho označovali za „paní Krškovou“, Cupák ale všem zavřel pusu. Skvěle hrál i pod jinými režiséry a po vojenské službě v Armádním uměleckém divadle zakotvil v Městských divadlech pražských.
Láska na celý život a dvacet let na rozpadlém mlýně
Na konci 50. let potkal technika z ČKD Václava Květa. Seznámení s jeho rodinou proběhlo bez okolků. S partnerovou mámou si dal dva panáky a otci narovinu oznámil, že žije s jeho synem. Byli spolu šťastní po celý život.
Společně koupili úplnou ruinu starého Černého mlýna u Velkých Popovic a dvě desetiletí ji vlastníma rukama předělávali v dokonalý domov. Cupák byl puntičkář. Po představení svlékl kostým, sedl na skútr, obložil se pytli cementu a jel stavět. Mlýn se stal oázou, kam za ním jezdily největší tehdejší hvězdy jako Jiřina Bohdalová, Karel Höger, Vlasta Fabiánová nebo Irena Kačírková.
Antichartu ignoroval. Místo podpisu si doma otevřel rum
Před komunistickou mocí se nikdy neohnul. Odmítal budovatelské agitky, smetl ze stolu nabídku ztvárnit Edvarda Beneše v propagandistických Dnech zrady a v seriálu 30 případů majora Zemana vzal roli jen proto, že šlo o zápornou postavu a peníze potřeboval na opravu mlýna. Po podpisu dokumentu Dva tisíce slov dostal v televizi stopku. Když přišla Anticharta, pozvánku do Národního divadla prostě ignoroval. Místo toho seděl doma u televize, popíjel rum a prohlásil, že se zákazu nebojí.
Hlavní útočiště našel v rozhlase a dabingu, kde se stal přirozenou náhradou za Karla Högera. Svůj hlas propůjčil Alainu Delonovi, Tonymu Curtisovi, Pierru Richardovi nebo Spenceru Tracymu a dětem nezapomenutelně namluvil pohádky o Makovém mužíčkovi nebo třetí řadu Rumcajse. Vyprávěním pohádek si zároveň kompenzoval nesplněné přání mít syna.
Krutý konec bez hlasu na přístrojích
Jeho největší vášní i zkázou byly cigarety. Kouřil od šestnácti let a běžně zvládl 60 až 80 cigaret denně. Na mlýně měl truhlu stále plnou krabiček pro sebe i pro hosty. Lékaři mu plicní chorobu zjistili už v sedmdesátých letech, ale kouřit nepřestal.
Po revoluci mu milovaný mlýn začali opakovaně vykrádat zloději. Těžce nemocný Cupák ho nakonec musel prodat, což mu zlomilo srdce. Těžká rozedma plic ho postupně zcela přemohla. V roce 1995 ještě získal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu, ze zdravotních důvodů si ji ale osobně převzít nedokázal. Poslední měsíce strávil v nemocnici na Bulovce, kde po operaci hrtanu ztratil hlas a s partnerem komunikoval už jen psaním vzkazů na papír. Zemřel v červnu 1996 v 64 letech. Popel byl na jeho přání rozptýlen na pražských Malvazinkách.
