Článek
V polovině listopadu roku 1982 zažila Moskva událost, která se zapsala do dějin jako přehlídka vážných organizačních zmatků. Smrt dlouholetého sovětského vůdce Leonida Iljiče Brežněva přišla po dlouhých měsících jeho celkového zdravotního a psychického úpadku. Fyzickému chřadnutí výrazně přispěl incident z března téhož roku v Taškentu, kde na Brežněva při prohlídce továrny spadlo lešení s dělníky. Generální tajemník utrpěl těžký otřes mozku i zlomeninu klíční kosti a z následků se již nikdy plně nezotavil. Spoléhal na silné léky na spaní, trpěl pokročilou aterosklerózou a v posledních týdnech života fakticky nekontroloval chod státu.
Sovětské vedení však na odchod muže, který stál v čele impéria osmnáct let, nebylo připraveno. První reakcí moskevského vedení bylo absolutní ticho. Televizní stanice v celém východním bloku bez jakéhokoliv vysvětlení zrušily plánovaný sváteční program a místo zpravodajství nasadily vysílání vážné hudby a záznamů baletních představení. československý tisk jako Rudé právo nebo Mladá fronta o události mlčel přes dva dny, neboť místní redakce musely povinně čekat na oficiální pokyny a schválené formulace přímo z Moskvy. Teprve poté spustily masivní oslavnou kampaň a vyhlásily povinný státní smutek.
Zákulisní válka o křeslo lídra
Než se zpráva dostala na veřejnost, probíhal v nejvyšších patrech komunistické strany ostrý zákulisní boj o uvolněné křeslo generálního tajemníka. Využít nepřehledné situace dokázal především bývalý šéf obávané tajné služby KGB Jurij Andropov. Ten se na převzetí moci systematicky připravoval ještě za Brežněvova života a cíleně oslaboval pozici svého hlavního soupeře Konstantina Černěnka.
Andropov k likvidaci konkurence využíval diskreditaci Brežněvova nejbližšího okolí. Agentura KGB pozatýkala přátele generálovy dcery Galiny Brežněvové za rozsáhlou korupci a nelegální obchod s drahými kameny v takzvané diamantové kauze. Informace o skandálu Andropov záměrně přihrával západním novinářům. Psychicky zhroucenou Galinu nechal pod dohledem agentů v izolaci a samotného stárnoucího lídra poradci ponížili i v živém televizním vysílání, když mu do rukou podstrčili projev určený pro úplně jinou příležitost.
První nehoda ve Sloupové síni
Oficiální rozlučkový ceremoniál byl naplánován s typickou sovětskou okázalostí. Tělo zesnulého bylo vystaveno ve Sloupové síni Domu odborů, kam se mu přišly poklonit stovky tisíc lidí i zahraniční delegace. Přípravy akce však doprovázel spěch a technická pochybení. Podle svědectví pamětníků a pozdějších historických rekonstrukcí nevydržela narychlo sestavená dřevěná konstrukce rakve obrovskou zátěž. Při manipulaci na katafalku došlo k poškození dna a tělo z konstrukce poprvé nevhodně vypadlo.
Mimořádná událost vyvolala mezi pořadateli paniku. Odpovědní funkcionáři odmítli cokoliv riskovat a okamžitě nařídili výrobu zcela nové, výrazně odolnější schránky. Během jediné noci tak vznikla masivní kovová rakev vyztužená ocelovými prvky. Její hmotnost však byla násobně vyšší, což se ukázalo jako zásadní technický problém při samotném uložení do hrobu u Kremelské zdi.
Selhání v přímém přenosu z Rudého náměstí
Smuteční průvod patnáctého listopadu sledovaly miliony diváků u televizních obrazovek po celém světě. Vše probíhalo podle přísného protokolu až do momentu, kdy byla rakev přenesena k vykopané jámě. Těžký kovový objekt spouštěla dvojice zřízenců na silných provazech. Neúměrná hmotnost v kombinaci s chladným počasím však způsobila, že vojáci váhu neudrželi.
Došlo k druhému incidentu. Rakev se zřízencům vytrhla a z výšky spadla na dno hrobu. Do ticha Rudého náměstí se ozval dutý, hlasitý náraz, který zachytily rozhlasové i televizní mikrofony. Státní cenzura se snažila vzniklý zvuk okamžitě omluvit a překrýt tvrzením o čestné dělostřelecké salvě, orloji nebo akustické poruše přenosové techniky. Obrazové záznamy i svědectví přítomných diplomatů však potvrdily, že šlo o hrubé selhání lidského faktoru při státním obřadu.
Pětiletka pohřbů a černý lidový vtip
Smrtí Brežněva začalo pro Sovětský svaz neobvyklé období, pro které se později mezi historiky i veřejností vžil název pětiletka pyšných pohřbů. Nejvyšší státní orgány totiž ovládala generace starých funkcionářů, kteří odmítali předat řízení mladším kádrům. Krátce po sobě zemřeli premiér Aleksej Kosygin, stranický ideolog Michail Suslov, ministr obrany Dmitrij Ustinov i samotní generální tajemníci. Vedení státu se proměnilo v gerontokracii, kde klíčoví představitelé nastupovali do funkcí v pokročilém věku a s těžkými zdravotními problémy
Jurij Andropov, který po Brežněvovi převzal vedení strany, vládl pouhých patnáct měsíců. Většinu své funkční doby strávil připojený na lékařské přístroje kvůli selhávání ledvin. Když na počátku roku 1984 zemřel, nahradil ho ještě starší a nemocnější Konstantin Černěnko. Ten se potýkal s těžkým astmatem a na veřejnosti se objevoval jen zřídka. Jeho vláda trvala pouhých třináct měsíců a skončila březnovou smrtí v roce 1985.
Neustálá opakování smutečních obřadů vytvořila v československé i sovětské společnosti atmosféru absurdity. Lidé si z častého úmrtí nejvyšších představitelů začali utahovat. Televizní přenosy ze smutečních pochodů na Rudém náměstí získaly lidové označení závody na lafetách. Jakýkoliv neočekávaný vstup vážné hudby do televizního vysílání znamenal pro veřejnost jasný signál, že v Moskvě opět zemřel nejvyšší představitel komunistické strany.
Obezřetná reakce ze Západu
Zatímco uvnitř Východního bloku vyvolávaly neustálé změny ve vedení nejistotu, západní mocnosti reagovaly s nadhledem. Americká administrativa pod vedením prezidenta Ronalda Reagana pozorně sledovala vývoj v Moskvě prostřednictvím odtajněných zpravodajských hlášení Ministerstva zahraničí USA. Bílý dům správně předpověděl nastoupení dočasného pečovatelského režimu a neočekával od nových sovětských tváří okamžité systémové reformy.
Američtí diplomati se přesto rozhodli využít změny k otevření diplomacie a uklidnění napětí bez vyvolávání zbytečného tlaku. Na pohřeb Brežněva vyslaly Spojené státy vysokou delegaci v čele s tehdejším viceprezidentem Georgem Bushem a ministrem zahraničí Georgem Shultzem. Cílem bylo deklarovat ochotu k jednání o omezení jaderného zbrojení v rámci rozhovorů START a udržet stabilní komunikaci s novým vedením. Reálný posun ve vztazích mezi velmocemi však nastal až v roce 1985, kdy éru umírajících generálních tajemníků ukončil nástup Michaila Gorbačova.
Zdroje: Wikipedia, ct24, rozhlas, wikipedia, time, wikipedia, reaganlibrary, bakalářská práce
