Paprsky, které změnily svět: Triumf a tragédie Marie Curie-Sklodowské

Ve vědě to ženy nikdy neměly snadné, a to jak ve starověku, tak v moderních dějinách. Pokud se ale navzdory ústrkům společnosti jednou prosadily, z historických knih je většinou už nikdo nevymazal. Absolutním symbolem takového úspěchu se stala Maria Salomea Skłodowska, později známá jako Marie Curie-Sklodowská. Svým nekompromisním přístupem k bádání a neuvěřitelnou houževnatostí doslova přepsala historii toho, co je v lidských silách možné. Stala se vůbec prvním člověkem v historii, který získal dvě Nobelovy ceny, přičemž v celé historii existence tohoto nejprestižnějšího ocenění se stalo jen čtyřikrát, že by někdo tuto cenu získal dvakrát.

Charakter budoucí vědecké superstar formovaly nesmírně těžké začátky. Narodila se 7. listopadu 1867 do rodiny polských učitelů, pocházejících z katolické nižší šlechty. Její otec přednášel matematiku a fyziku na různých školách ve Varšavě a matka působila také jako učitelka. Rodina měla pět dětí, které všechny toužily po vzdělání. Polské království, v němž Marie vyrostla, však patřilo k carské ruské říši a snahy o samostatnost byly potlačovány. Carská vláda zavedla přísný dohled na soukromé školy a ve státních se smělo vyučovat pouze rusky. Sklodovští vystupovali jako zapálení vlastenci, kvůli čemuž Mariin otec Wladyslaw ztratil postavení školního rady, plat i služební byt. Marie se brzy spojila s vlasteneckým podzemním hnutím, tajně rozšiřovala polskou literaturu a na gymnáziu mluvila plynně čtyřmi jazyky – rusky, francouzsky, německy a anglicky.

Jejím největším snem bylo studium fyziky a chemie na pařížské Sorbonně, protože v Polsku ženy k vysokoškolskému vzdělání přístup neměly. Peníze rodině chyběly, ale Marie se nevzdala. Se sestrou Broňou uzavřely dohodu: Broňa odjede do Paříže studovat medicínu a Marie ji bude z domova finančně podorovat. Našla si proto práci jako domácí učitelka a všechny vydělané peníze posílala sestře. Během této práce v Plocké gubernii u manželů Zorawských zažila své první velké milostné zklamání. Zamilovala se do jejich syna Kazimierze, který její city opětoval, ale jeho rodiče chudou učitelku jako manželku budoucího pána domu striktně odmítli.

Ve svých čtyřiadvaceti letech, v roce 1891, konečně odcestovala do Paříže. Stala se vůbec první ženou přijatou na obor fyziky a chemie na Sorbonně. Žila v Latinské čtvrti v podkrovním pokojíku bez kamen, světla a vody. Od otce dostávala pouhých 40 rublů měsíčně, což znamenalo rozpočet tři franky na den. Aby ušetřila, chodila všude pěšky a často hladověla, večer co večer si však přivydělávala doučováním méně zdatných spolužáků. Když získala svůj první bakalářský titul, našla si práci jako laborantka v průmyslovém závodě a k tomu všemu si přibrala ještě náročná studia matematiky.

V roce 1894 společnost pro podporu národního průmyslu si objednala u Marie studii o magnetických vlastnostech různých druhů oceli. Hledala někoho, s kým by mohla práci konzultovat, a tak se seznámila s pětatřicetiletým francouzským fyzikem Pierrem Curiem. Pierre byl plně oddán vědě a ženit se původně vůbec neplánoval, neboť do svých deníků si zapsal, že geniální ženy jsou vzácné. Marie však jeho předsevzetí zcela zničila. Spojil je hluboký intelektuální i citový vztah a 26. července 1895 se vzali. Svatební cestu strávili netradičně – jezdili na kolech po Francii, spali v levných penzionech a obědvali jen chleba se sýrem a ovoce. Po návratu se usadili v prostém bytě v ulici Glaciére, kam záměrně nepořídili téměř žádný nábytek, protože na utírání prachu neměli čas a veškerou energii věnovali výzkumu. Právě do těchto skromných poměrů se jim v září 1897 narodila první dcera Irène. Mateřství však Marii ve vědecké práci nezastavilo. Péči o dítě zvládala skloubit s nekonečnými hodinami v laboratoři.

Marie byla v laboratořích Henriho Becquerela zpočátku spíše nechtěným hostem, a proto dostala značně neatraktivní výzkumný úkol, o kterém se obecně soudilo, že nemá hlubší řešení. Becquerel si všiml, že uranové soli spontánně vysílají podivné paprsky i v naprosté temnotě. Vědělo se také, že uranová ruda z různých evropských lokalit vykazuje odlišnou hladinu tohoto záření, a Marie měla zjistit proč. Výzkum se ukázal jako nesmírně fyzicky i psychicky vyčerpávající.

Manželé pracovali v provizorních podmínkách obyčejné dřevěné kůlny, která dříve sloužila jako pitevna lékařské fakulty. Neměli žádné finance, pomocné síly ani ochranné pomůcky. Marie musela po celé dny sama míchat vařící směs v kotli železnou tyčí dlouhou skoro jako ona sama a z laboratoře odcházela k smrti unavená. Jako surovinu pro izolaci zářících látek používali smolinec (uraninit) z českého Jáchymova. Rakousko-uherská vláda jim jáchymovský smolinec, tehdy považovaný za odpad při těžbě stříbra a výrobě barviv, poskytla levně, a Curie-Sklodowská dokonce Jáchymov osobně navštívila,sestoupila do dolu Svornost a odnesla si kousek čerstvě naražené smolincové žíly.

Čtyři roky manuální práce přinesly v roce 1898 převratné výsledky. V červenci manželé objevili nový radioaktivní prvek, který Marie na počest své vlasti pojmenovala polonium. V prosinci téhož roku pak izolovali ještě silněji vyzařující prvek – radium. Teprve v roce 1902 se jim podařilo z tun jáchymovského odpadu izolovat pouhý decigram čistého chloridu radia, který vypadal jako obyčejná sůl, ale ve tmě slabě světélkoval. Marie později vzpomínala, že jejich nejoblíbenější večerní zábavou bylo chodit v noci do kůlny a fascinovaně sledovat světélkující obrysy skleněných nádob s preparáty. Marie Curie-Sklodowská jako první použila termín radioaktivita pro označení schopnosti některých prvků spontánně vysílat ionizující záření a měnit tak složení či energetický stav svých atomových jader, což zcela vyvrátilo tehdejší mýtus o nedělitelnosti atomu.

Tento gigantický objev vyvolal v Becquerelově laboratoři doslova boží dopuštění: žákyně překonala svého učitele. V roce 1903 získala Marie doktorát z fyziky a následně i svou první Nobelovu cenu za fyziku za zkoumání radiačních jevů, o kterou se podělila s Pierrem Curiem a Henrim Becquerelem. Stala se tak vůbec první ženou v historii, která toto ocenění získala. Manželé Curieovi, stejně jako objevitel paprsků X Wilhelm Conrad Röntgen, striktně odmítli patentovou ochranu svých metod. Marie hrdě prohlásila: „Radium nemá nikoho obohacovat. Je to prvek a patří všem.“

Radium se okamžitě stalo celosvětovou senzací a mocným nástrojem v medicíně (radioterapie) při úspěšném ničení zhoubných nádorů kůže či děložního hrdla.

Úspěch byl však vykoupen krutou daní na zdraví. Kvůli extrémnímu vysílení a neustálé práci s radioaktivním materiálem Marie v roce 1903 potratila své druhé očekávané dítě, což těžce nesla. V téže době s Pierrem zkoumali účinky záření přímo na vlastním těle a ošklivě se popálili – kůže na rukou se jim loupala, špičky prstů jim tvrdly a silně bolely. Jakékoli pocty však ignorovali. Své první velké britské vědecké vyznamenání, Davyho medaili od Královské společnosti v Londýně,dali své starší dceři Irence jednoduše do pokojíčku na hraní.

Šťastné období definitivně skončilo 19. dubna 1906. V Paříži hustě pršelo a Pierre Curie spěchal na univerzitu. Na ulici rue Dauphine se splašil těžký koňský povoz. Pierre se ho pokusil zachytit, ale uklouzl a spadl přímo pod vůz. Kolo nákladního povozu mu okamžitě rozdrtilo lebku. Marie upadla do hlubokého žalu, psala mrtvému manželovi zoufalé deníkové dopisy a od toho dne až do konce života neoblékla jiné než černé šaty.

Po Pierrově smrti se akademická obec zachovala k ovdovělé vědkyni odmítavě. Mnozí zpochybňovali, zda žena vůbec dokáže vést prestižní laboratoř, a spekulovali, zda předchozí objevy nebyly výhradně zásluhou jejího zesnulého chotě. Pařížská Sorbonna nakonec pod tlakem jejích nepopiratelných úspěchů ustoupila. Marie Curie-Sklodowská převzala katedru po svém manželovi a stala se vůbec první profesorkou Sorbonny a první oficiální akademickou pracovnicí v Evropě.

V roce 1911 dokázala izolovat radium v čistém kovovém stavu, za což obdržela svou druhou Nobelovu cenu, tentokrát celou a v oboru chemie. Francouzská vláda následně vyčlenila prostředky na založení specializovaného ústavu Institut du radium, který se stal celosvětovým centrem jaderného výzkumu a doslova líhní budoucích nositelů Nobelových cen. V jejích stopách zde úspěšně pokračovala i dcera Irène Joliot-Curie s manželem Frédéricem, kteří v roce 1935 získali Nobelovu cenu za objev umělé radioaktivity.

Když vypukla první světová válka a německá armáda zaútočila na Francii, Marie Curie-Sklodowská se rozhodla své nové vlasti okamžitě pomoci. Uvědomila si, že tisíce vojáků umírají na frontě jen proto, že polní lékaři nemají přístup k rentgenové diagnostice, která byla tehdy dostupná pouze ve velkých městských nemocnicích.

Marie vlastnoručně navrhla a sestavila mobilní rentgenové stanice zabudované do osobních a nákladních automobilů, které vojáci přátelsky překřtili na „Petites Curie“. Sama si udělala řidičský průkaz, osobně s těmito vozy jezdila přímo do první linie do vojenských zákopů, prováděla rentgenová vyšetření raněných a přímo v terénu zaškolovala stovky vojenských sester. Právě tato nechráněná a masivní manipulace s primitivními rentgenovými přístroji v provizorních válečných podmínkách se stala dalším zásadním zdrojem její fatální vnitřní kontaminace.

V roce 1921 navštívila Spojené státy americké, kde ji vítali s obrovskou pompou jako světovou rockovou hvězdu. Americké ženy tehdy uspořádaly celonárodní sbírku, aby pro Marii a její výzkumný ústav zakoupily jeden jediný gram čistého radia, který v té době stál astronomických 100 000 dolarů. Prezident Warren G. Harding jí ho osobně předal schovaný v olověné schránce.

Dlouhodobé vystavení drtivým dávkám záření bez jakýchkoli ochranných pomůcek si nakonec vybralo definitivní daň. Marie Curie-Sklodowská zemřela 4. července 1934 v sanatoriu Sancellemoz ve věku 67 let. Oficiální příčinou smrti byla aplastická anémie – těžká porucha krvetvorby a destrukce kostní dřeně způsobená radiací. Zničil ji tak prvek, který sama objevila a darovala lidstvu.

V roce 1995 byla těla manželů Curieových exhumována a slavnostně s nejvyššími státními poctami uložena na čestné místo v pařížském Panthéonu po bok největších velikánů francouzské kultury a vědy. Při exhumaci vědci zjistili překvapivý fakt: tělo Pierra Curieho vykazovalo výrazně vyšší hodnoty radioaktivní kontaminace než tělo Marie. Odborníci to vysvětlují jeho náhlým sklonem v roce 1906 – Pierrovo tělo se za života zkrátka nestačilo radioaktivity přirozeně zbavovat (např. vylučováním), zatímco Marie žila o téměř 30 let déle a v pozdějším věku již v laboratoři uplatňovala podstatně lepší bezpečnostní opatření.

Kolem Marie Curie dodnes koluje slavný mýtus o tom, že její osobní věci a laboratorní zápisníky jsou smrtící hrozbou. Je pravda, že její kuchařka, nábytek a zápisníky z let 1899–1902 jsou stále vysoce radioaktivní a kvůli poločasu rozpadu radia budou kontaminované ještě dalších 1 600 let. Britská organizace Wellcome Collection v Londýně proto tyto vzácné, francouzsky psané kostičkované sešity nedávno kompletně digitalizovala (celkem 168 stran), aby si je lidé mohli prohlížet online a zcela zdarma.

Výzkumy společnosti Aurora však ukázaly, že fyzické nebezpečí je mýtus: na stránkách se nachází cca 1,6 micro-curiů radia, což sice překračuje limity pro volné nakládání, ale alfa záření nepronikne ani lidskou kůží. Aby si člověk přivodil otravu, musel by tyto historické zápisníky doslova sníst. Pokud byste v archivu listovali deníkem Marie Curie pouhýma rukama, zdravotní riziko by pro vás bylo zcela zanedbatelné.

Marie Curie-Sklodowská svým životem dokázala nemožné. Její odkaz dodnes žije nejen v učebnicích fyziky a chemie, ale především v milionech zachráněných životů onkologických pacientů po celém světě, kterým její „zářící prvek“ přinesl naději na uzdravení.

Zdroje: Wikipedia, techmania, novinky, nationalgeographic, stoplusjednicka