„Za dva roky jako prezident končíte. Uřídím to sám,“ pálí Macinka do Pavla

Česká politická scéna se na začátku roku 2026 dostala do patové situace, která není jen důsledkem personálních neshod, ale výsledkem cílené vládní strategie. Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) otevřeně deklaruje, že stávající vládní koalice ANO, SPD a Motoristů již s Petrem Pavlem jako s budoucím politickým partnerem nepočítá a jeho mandát vnímá jako časově omezenou překážku. Výroky o tom, že za dva roky Pavel v úřadu skončí, představují víc než jen politickou rétoriku; jde o praktickou aplikaci strategie izolace hlavy státu. Vláda se rozhodla prezidenta systematicky vymanévrovat z rozhodovacích procesů tím, že mu přestala nabízet prostor pro uplatnění jeho ústavních pravomocí v personální oblasti. Tím, že Petr Macinka odmítá navrhnout nového kandidáta na post ministra životního prostředí a raději kumuluje vedení dvou resortů, zbavuje prezidenta možnosti vetovat či korigovat složení kabinetu. Tento postup fakticky odsouvá Pražský hrad na vedlejší kolej exekutivního dění, neboť vláda se naučila operovat v režimu, kde prezidentova součinnost není nezbytná pro každodenní výkon moci. Tato taktika má za cíl vytvořit stav, kdy je prezident vnímán jako neaktivní a bezmocný činitel, čímž se oslabuje jeho autorita i pro případné vyjednávání o obhajobě mandátu v roce 2028.

Vládní koalice ANO, SPD a Motoristů zvolila ve vztahu k prezidentovi pragmatický, ale konfrontační přístup založený na důsledném využívání kompetenčních mezer v Ústavě. Petr Macinka jako lídr jedné z koaličních stran odmítl ustoupit prezidentskému vetu a nenavrhl jiného kandidáta na post ministra životního prostředí než Filipa Turka. Místo hledání kompromisu se rozhodl pro kumulaci funkcí a dlouhodobé řízení dvou resortů (zahraničí a životního prostředí). Tímto krokem vláda fakticky znemožnila prezidentovi zasahovat do personálního složení kabinetu, neboť současný právní stav umožňuje pověření jednoho ministra řízením dalšího resortu na neomezenou dobu.

Tato strategie má za cíl vytvořit z Petra Pavla tzv. „chromou kachnu“. V politické praxi tento termín označuje stav, kdy je vliv voleného funkcionáře minimalizován tím, že se blíží konec jeho funkčního období a ostatní političtí aktéři již nepočítají s jeho budoucí mocí. Vládní koalice dává najevo, že pro ni prezident přestal být partnerem pro vyjednávání. Ignorováním jeho výzev a obcházením jeho jmenovací pravomoci skrze institut vládních zmocněnců (v případě Filipa Turka) zbavuje exekutiva prezidenta jeho neformálního postavení moderátora politických sporů a vlivného aktéra domácí politiky. Pro vládu je udržování tohoto patového stavu politicky výhodnější než ustupování požadavkům Hradu, které by mohlo být vnímáno jako projev slabosti vůči koaličním partnerům.

Vládní rétorika systematicky využívá označení Petra Pavla za „lídra české opozice“ jako nástroj k oslabení jeho ústavní i symbolické role. Pro koalici ANO, SPD a Motoristů jde o způsob, jak zpochybnit prezidentovu nadstranickost a vykreslit jeho kroky jako motivované stranickými zájmy bloku ODS, STAN a Pirátů. V momentě, kdy prezident využije své pravomoci – například při odmítnutí jmenovat člena vlády nebo při vracení zákonů – kabinet tuto aktivitu interpretuje jako přímý vstup do politického souboje na straně parlamentní opozice, nikoliv jako výkon dohledové funkce hlavy státu.

Tato strategie izoluje prezidenta v rámci jedné části politického spektra a ztěžuje mu roli prostředníka v krizových situacích. Pokud je prezident vnímán jako aktivní účastník stranických sporů, jeho schopnost moderovat dialog mezi vládou a opozicí klesá. Vládní činitelé se pak cítí oprávněni ignorovat jeho apely na politickou kulturu s argumentem, že jde o názory „opozičního politika“.

Reálné dopady této nálepky se projevily po demonstraci z 1. února 2026. Ačkoliv účast desítek tisíc lidí na Staroměstském a Václavském náměstí poskytla prezidentovi silnou okamžitou podporu, v širším měřítku přispěla k jeho zaškatulkování jako reprezentanta pouze jedné, vyhraněné části společnosti. Pro Petra Pavla to představuje strategický problém směrem k roku 2028. Prezidentská volba je ve svém druhém kole postavena na schopnosti získat většinu napříč tábory. Aby mohl mandát obhájit, bude muset oslovit i voliče, kteří jsou současným vyhroceným konfliktem unaveni a kteří vnímají jeho spojování s opozičním blokem jako překážku pro výkon funkce „prezidenta všech občanů“.

V politických kuloárech je stále častěji skloňován tzv. „slovenský scénář“, který odkazuje na rozhodnutí bývalé slovenské prezidentky Zuzany Čaputové nekandidovat na druhé funkční období. Hlavním důvodem jejího odchodu byla podle analýz vyčerpanost z dlouhodobých osobních útoků, agresivní rétoriky politických odpůrců a hluboké polarizace společnosti. Petr Macinka a hnutí Motoristé sobě tuto strategii cíleně přenášejí do českého prostředí. Sázejí na to, že soustavný tlak, zpochybňování ústavní role prezidenta a jeho izolace od exekutivní moci vytvoří prostředí, ve kterém Petr Pavel vyhodnotí svou další kandidaturu jako neudržitelnou nebo neúčelnou.

Zatímco spolek Milion chvilek pro demokracii stupňuje aktivitu a požaduje, aby prezident kandidaturu oznámil co nejdříve, pro Petra Pavla tento krok představuje strategické riziko. Pokud by kandidaturu ohlásil bezprostředně po masivních demonstracích, potvrdil by vládní narativ o své závislosti na „ulici“ a definitivně by ztratil auru nadstranického státníka. Vládní koalice by tak získala potvrzení pro své tvrzení, že prezident jedná jako aktivistický aktér, nikoliv jako hlava státu.

Na druhou stranu, dlouhé odkládání rozhodnutí o obhajobě mandátu prezidenta oslabuje v rámci každodenního politického provozu. Pokud vládní činitelé nabyly přesvědčení, že Petr Pavel v roce 2028 končí, klesá jejich ochota k jakýmkoliv kompromisům či koordinaci v otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky. Tento stav vede k postupné erozi prezidentské autority, kdy je hlava státu vnímána pouze jako dočasný správce úřadu bez reálné politické budoucnosti.

Současný konflikt otevírá otázku, zda se pro volby v roce 2028 neobjeví kandidát, který by nebyl zatížen historií současných personálních a ústavních sporů. Kritici Petru Pavlovi vyčítají, že v reakci na postup hnutí Motoristé začal využívat dříve kritizované postupy svého předchůdce Miloše Zemana. Jde zejména o extenzivní výklad prezidentských pravomocí při jmenování členů vlády a faktické blokování kandidátů na základě vlastního uvážení, což je v rozporu s většinovým výkladem ústavních zpráv z období před rokem 2023. Pro prezidenta, který svou první kampaň založil na slibu návratu k ústavní zdrženlivosti, může tato změna postoje znamenat ztrátu důvěryhodnosti u části středových voličů.

Vedle ústavní roviny roste po čtyřiceti letech od pádu komunistického režimu poptávka po generační obměně. Stále častěji se objevují hlasy volající po kandidátovi, který nemá vazby na předlistopadové struktury, komunistickou stranu či tehdejší armádu. Tato „antikomunistická karta“ může být v roce 2028 jednou z nejsilnějších zbraní proti obhajujícímu prezidentovi, zejména pokud se objeví protikandidát s čistým profesním životopisem z doby po roce 1989. Sázkové kanceláře a politické analýzy již nyní pracují se jmény jako Miloš Vystrčil nebo potenciálními kandidáty vládní koalice ANO, SPD a Motoristů, kteří by mohli Pavlovi konkurovat právě akcentem na novou politickou éru.

Pokud se Petr Pavel rozhodne mandát neobhajovat, pravděpodobně to povede k úplnému přenastavení vztahů mezi Pražským hradem a vládou, které jsou nyní paralyzovány vzájemnou nedůvěrou. Pokud se však rozhodne do souboje o druhý mandát vstoupit, lze očekávat období extrémní politické polarizace. Vládní tábor bude volbu prezentovat jako referendum o „opozičním prezidentovi“, zatímco příznivci Petra Pavla ji budou vnímat jako boj za zachování zbytků nezávislých institucí. Výsledkem bude kampaň, která se místo věcných témat zaměří na ústavní kompetence a historické zátěže kandidátů.

Považujete strategii vlády, která se rozhodla prezidenta ignorovat a „vysedět“ konec jeho mandátu, za legitimní politický tah, nebo jde o nebezpečné oslabování úřadu hlavy státu?

Zdroje: Novinky, iRozhlas, Lidové noviny, echo24