Článek
Narodila se 27. dubna 1913 na pražské Malé Straně do uměleckého prostředí. Její tatínek Benno Kabát byl architekt, stavitel a památkář, který pracoval například na opravách chrámu svatého Mikuláše. Matka byla v domácnosti. Oba rodiče byli nadšenými ochotníky v Malostranské besedě a k divadlu měli velmi blízko i díky matčině bratranci, Josefu Švábovi-Malostranskému, vůbec prvnímu českému filmovému herci. Malá Zita se u ochotníků objevovala odmala. Ve hře Naši furianti si postupně zahrála snad všechny děti krejčího Fialy, od miminka v peřince až po ty odrostlejší. První novinový výstřižek o jejím hraní pocházel z doby, kdy jí bylo pouhých pět let.
Po vystudování gymnázia a klášterní školy začala ve dvaceti letech hrát divadlo profesionálně. Prošla scénami Míly Mellanové, divadlem Akropolis či Tylovým divadlem v Nuslích. V roce 1939 ji Oldřich Nový pozval do svého Nového divadla, kde působila tři sezony a jak sama vzpomínala, právě on ji naučil „normálnímu hraní“ a přivedl ji k činohře.
K filmu se dostala v roce 1936, kdy šla na konkurs do snímku Sextánka. Roli sice tehdy získala Hana Vítová, ale Zita byla okamžitě angažována do hlavní role v melodramatu Světlo jeho očí. Tím odstartovala její zářivá kariéra, během níž natočila přes 60 filmů. Nezapomenutelné postavy ztvárnila po boku Vlasty Buriana v komedii Přednosta stanice či Zlaté dno, jako intrikánka v Počestných paních pardubických nebo v romanci Muži nestárnou po boku Jana Pivce, který se do ní prý během natáčení dokonce zamiloval. V té době také aktivně pomáhala s propagací nově otevřené pražské zoo, protože se osobně znala s jejím zakladatelem Jiřím Jandou. Její šarm okouzlil i skladatele Eduarda Ingriše, který o ní složil píseň Paní má s šedýma očima.
Jenže během okupace natočila dva neškodné snímky v němčině pod pseudonymem Maria von Buchlow. Ačkoliv šlo o produkci společnosti Pragfilm, kde pracovali výhradně Češi a filmy postrádaly jakýkoliv politický podtext, po válce to Disciplinární rada filmových pracovníků vyhodnotila jako obří škraloup a v říjnu 1945 ji vyloučila z filmové činnosti. V lednu 1946 byla omilostněna, ale v pražských divadlech a u filmu měla stopku dál. Aby se uživila, pracovala ve fotoateliéru jako koloratérka a retušérka fotografií, příležitostně malovala květiny na porcelán. V roce 1946 se provdala za Jerryho Krále, ředitele firmy Zeiss Ikon v indické Bombaji, ale komunistický režim jí neudělil vízum, nemohla za ním odjet a manžel v roce 1948 v zahraničí zemřel.
Líčení na hnoji a pozdní mateřství s vězněm
K herectví se provizorně vrátila až v roce 1950 pod jménem Zita Králová v kočovném Vesnickém divadle. Neustálé cestování ji ale vyčerpávalo, protože podmínky byly drsné. Herečky se často líčily v nedůstojných podmínkách na statcích, do provizorních sálů lezly oknem a v zimě mrzly v nevytopených prostorech. O svém trápení se nakonec zmínila zpěvačce Yvettě Simonové. Její manžel, vlivný manažer František Spurný, následně Zitě dohodil angažmá v pražské estrádě a klubu Alhambra.
V té době potkala i svou druhou životní lásku, reprezentanta a olympijského veslaře Jiřího Zavřela. Musela na něj však počkat. Z politických důvodů byl v letech 1946–1956 vězněn v jáchymovských uranových dolech. Svatba proběhla v roce 1956 hned po jeho propuštění a o rok později se jim narodil jediný syn Jiří. Zitě tehdy bylo na tehdejší dobu neuvěřitelných 44 let. Syna sice s manželem plánovali, ale pro celé okolí to bylo obrovské překvapení a pro samotnou herečku velký dar osudu, který si užívala s úsměvem.
Rodinné štěstí ale netrvalo dlouho. Manžel, který odmítal snášet totalitní režim, v roce 1965 emigroval. Zita se synem zůstala v Československu sama, snažila se pro něj zachovat standard, na který byl zvyklý, a musela se otáčet. Později v důchodovém věku začala šéfovat pražským kinům Blaník, Letka a především kinu Bio Illusion. Tam se promítaly snímky pro pamětníky a Zita pro penzisty organizovala pravidelné besedy se svými dřívějšími hereckými kolegy. Další loučení přišlo ve druhé polovině 90. let, kdy její milovaný syn, který v té době pracoval na stavbě dekorací pro Hřebejkův film Šakalí léta, odešel podnikat do USA. Přestože se jí stýskalo, syn za ní pravidelně létal a díky němu se radovala ze čtyř vnoučat.
Dárek od Hřebejka a nesplněný slib
Na plátna kin se začala v drobnějších rolích vracet od konce 60. let díky odvážným režisérům, kteří ji do svých filmů obsazovali, protože věděli, že žije sama se synem a peníze nutně potřebuje. Jejím prvním velkým návratem před kameru byla Marie ve filmu Hvězda. Za normalizace hrála spíše menší role, divákům utkvěla například jako paní Opatrná v komedii Kulový blesk nebo jeptiška ve filmu Všichni proti všem.
Nový příval energie přišel po Sametové revoluci. K 85. narozeninám dostala od režiséra Jana Hřebejka symbolický dárek v podobě role šlechtičny de Rosamonde v inscenaci Nebezpečné známosti v Divadle pod Palmovkou, která měla na 120 repríz. Hřebejk dodnes vzpomíná na její mladistvost, nadhled a nekompromisní humor, kdy se nebála kolegyni Marii Válkové na rovinu a s úsměvem říct, že její postava je prostě hloupá.
V pokročilém věku udivovala elánem i ve filmech Zapomenuté světlo, Král Ubu, Želary či jako bývalá operní pěvkyně v hořké komedii Babí léto. Její partner Stanislav Zindulka vzpomínal, že při natáčení byla nesmírně bystrá, zpívala u klavíru a jako jediná ze štábu sluchem rozpoznala jedoucí auto, které by zkazilo záběr. Svoji bohatou kariéru definitivně uzavřela v roce 2009 snímky Hodinu nevíš a Pamětnice.
Média o ní často psala, že pochází ze šlechtického rodu Kabátů z Výškovic, což sama podporovala vyprávěním, že jejich rod přišel z Francie s Janem Lucemburským a má v erbu lilii. Ve skutečnosti však žádné šlechtické předky neměla, rod pocházel z Příbramska a byl rolnický. I tak byla nakonec pohřbena v rakvi s tímto rodovým erbem.
V srpnu 2005 utrpěla vážný úraz a poslední léta života strávila v pražské motolské léčebně dlouhodobě nemocných. Ani tam neztrácela optimismus, s publicistkou Marií Formáčkovou, která za ní chodila každé úterý, sepsala osm vzpomínkových knih. Svému synovi Zita slíbila, že plní sliby a dožije se stovky. Tento slib sice těsně nesplnila, přesto se dočkala synova příletu z USA, se kterým se v posledních dnech viděla každý den. Zemřela pokojně ve spánku 27. května 2012, přesně měsíc po svých 99. narozeninách. Pohřbena je na Vyšehradském hřbitově v hrobě Nadace Život umělce.
