Co ukázal Davos?

Jako každý rok proběhlo Světové ekonomické fórum ve švýcarském Davosu. S necelými jedenácti tisíci obyvateli se tato obec znovu na pár dní stala nejdůležitější. Tato nezisková organizace, založená v roce 1971, se v této obci každý rok schází, aby se největší podnikatelé, světoví politici, novináři a přední intelektuálové sešli k diskusi. Od životního prostředí po tom, čemu svět čelí, se vždy jedná o příjemné znázornění, že dochází k rozhovorům mezi širokým spektrem lidí, kteří hýbou světem.

Tento rok ale nebyl obyčejný. V nynější napjaté geopolitické době se lidé zajímali o to, jak se Trump a zvláště evropští lídři, budou prezentovat.

Nejvýraznějším proslovem se blýskl kanadský premiér Mark Carney. Jeho vážnost a odvaha v každé větě, ukázala druhým, jak čelit politice Donalda Trumpa. Odkazoval na Havlovu esej Moc bezmocných a nutnosti přijmout změnu světového řádu. Nehrál hru přímého kritizování. Uvědomil si, že jako „střední mocnost“ se nemůže vyrovnat Spojeným státům, a i přesto zaujal odvážná stanoviska, která si budeme ještě dlouho pamatovat.

Vždyť se několik dní předtím ukázal v Číně a řekl, že je potřeba budovat „nová strategická partnerství.“ Jeho pragmatičtější přístup v zahraniční politice podtrhl slovy, že Kanada musí jednat „se světem takovým, jaký je, nikoli takovým, jaký si ho přejeme mít.“ A tento přístup si můžeme jako Evropa osvojit. Ukázat, že si stojíme za tím, co říkáme. Ať už jde o Grónsko nebo válku na Ukrajině. Uvědomit si vlastní síly - kterou Evropa má - a podle toho jednat. Jak řekl finský prezident Alexandr Stubb na otázku, zda se Evropa dokáže bránit, odpověděl: „Jednoznačně ano!“ A takovou odvahu musí evropští lídři ukazovat. Jak řekl kalifornský guvernér Gavin Newsom (největší protivník amerického prezidenta a pravděpodobně kandidát na prezident v příštích prezidentských volbách za demokratickou stranu), na otázku, co by měla Evropa dělat, řekl: „Evropa musí zůstat jednotná a postavit se americkému prezidentu.“ Je potřeba si vzít příklad kanadského premiéra a s dávkou rozumnosti se postavit Americe, posilovat vztahy s jinými mocnostmi a jednat „se světem takovým, jaký je, nikoli takovým, jaký si ho přejeme mít.“

Asi nejočekávanější proslov byl od Trumpa. V době, kdy vyhrožoval, že vezme Grónsko silou nebo když uvalil další cla na státy západní Evropy, se celý svět připravoval na tento moment. Dočkali jsme se úlevy, ale ne tak velké.

Trump ustoupil od hrozby vojenské akce, ale k Evropě se choval s opovržením. Jeden evropský představitel řekl: „Chová se k nám pohrdavě. A i když se krize vyřeší, budeme si to pamatovat.“ A tak se znovu jen ukázalo, že brát Ameriku za „spolehlivého spojence“ už nemůžeme.

A i přes veškerou geopolitickou bouři se ukázalo, že se našla jedna společná řeč. A tou je umělá inteligence (AI) jako největší role v budoucnosti. Ať už šlo o CEO Nvidii, Palantiru nebo Elona Muska, všichni mluvili o AI jako o nevyhnutelné budoucnosti.

Vždyť Spojené státy zainvestovaly 500 mld dolarů na AI infrastrukturu, jak oznámil již minulý rok v lednu Trump. Když k tomu připočítáme další desítky miliard od technologických firem jako Meta, OpenAI, Nvidia nebo Oracle, ukazuje nám to budoucnost.

Mohlo být ale slyšet i varování. Ken Griffin, CEO Citadelu, řekl, že boom kolem AI je z velké části poháněn mediálním hypem. „Jak jinak byste získali investice ve výší 500 mld dolarů.“ Ten hype se používá k tomu, aby ospravedlnil tak obrovské výdaje, doplnil. Byl na rozdíl od svých podnikatelských stoupenců ale kritičtější, co se týče produktivity. Podle jeho slov zatím nepřináší takové produktivní efekty, jaké její obhájci slibují.

Je tedy vidět i jistá skepse, ale celkově se shodnou, že umělá inteligence se stane revoluční. A také podle toho jednají.

Co mě osobně překvapilo, je to, že velkým rozdílem oproti minulým letem se stala i menší pozornost o globální oteplování a otázky ohledně daní. Historik Rutger Bretgman během rozhovoru s jistým miliardářem poznamenal, že jisté pokrytectví už funguje desetiletí. Miliardáři a politici hlásající nebezpečí globálního oteplování a lidské nerovnosti, zatímco létají soukromými letadly a ještě si to odečtou z daní. Že jsou součástí problému a zvětšují ho, doplnil Bretgman.

I přes tento světlý okamžik to bylo očekávané, že geopolitická situace a AI bude důležitější téma, ale i tak je potřeba se těmito tématy neustále zabývat.

Jako Česko nemůžeme moc co říkat. Babiš se ve svém videu pochlubil šestnácti schůzkami, ale žádný výrazný pokrok nelze vidět. Jako nečitelný stát v otázkách zahraniční politiky se neočekávalo ani nic jiného. Nedokážeme se oproti ostatním evropským státům vyznat v geopolitice. Bývalý šéf diplomacie Jan Lipavský v rozhovoru pro Respekt řekl, že zatím podnikáme politiku „slabošství“. Je tedy potřeba zaujímat statečnější stanoviska, ať už v otázce Grónska nebo Ukrajiny. Jinak nás nikdo nebude brát vážně a nebude na nás spoleh.

Je jen na nás, jaký druh politiky dělat. Závisí ale na ní naše „image“ země, která je v této turbulentní době důležitá. A podle které se na nás budou koukat naši spojenci.