Článek
Poté, co Donald Trump nastoupil v lednu 2025 do svého druhého prezidentského období, dělá vše pro to, abychom si Spojené státy znechutili. Náš hlavní spojenec od druhé světové války, který zároveň fungoval jako „atomový deštník Evropy“, se nám hroutí před očima. Za necelé dva roky Trump dokázal dvě věci – vydělat dostatek peněz pro sebe a své přátele a znelíbit se západním spojencům, zatímco v autoritářských zemích se naopak zalíbil.
Před jeho loňským nástupem se očekávalo mnohé, americký prezident ale všechny překvapil tím, jak moc a s jakou rychlostí ničí i svou vlastní zemi – Spojené státy. Zemi, která fungovala jako příkladný stát – i se všemi svými chybami – a ke které jsme vzhlíželi.
Donalda Trumpa již nelze považovat za blízkého spojence (Trump představující tarify veřejnosti)
Podpora protievropských politiků
Donald Trump už ale dal své priority najevo: ve své národní bezpečnostní strategii mluví o Evropě tak, že mezi její „větší problémy, kterým čelí, patří činnosti Evropské unie a dalších nadnárodních orgánů, které podkopávají politickou svobodu a suverenitu, migrační politiky, které mění kontinent a vyvolávají konflikty, cenzura svobody slova a potlačování politické opozice, propad porodnosti a ztráta národní identity a sebevědomí,“ píše se v dokumentu.
Rusko dokonce ani nepopisuje jako světovou hrozbu a mezi jeho oblíbené státy a partnery – jak jsme mohli zaznamenat ze zahraničních návštěv a podpory před volbami – patří Maďarsko, Slovensko či německá AfD. Ty spojuje skepse k Evropské unii, vlažné až přívětivé postoje k Rusku a silný důraz na vlastenectví. Vše, co hraje Trumpovi do karet. Jeho opovrhování Ukrajinou při vyjednávání ukazuje, jak americký prezident slyší na sílu a „silné politiky“. V jeho pojetí silné v tom, že se za jakýchkoliv okolností udrží u moci, a to i v případě nedemokratických praktik. Mezi takové postavy patří Putin, Erdoğan či Si Ťin-pching. K těmto lidem Trump vzhlíží. Sám vyjadřuje nechuť ke svobodným médiím a říká, že jsou nepřítelem lidu. Dále opovrhuje soudy a všemi, kdo s ním v něčem nesouhlasí. Zkrátka dělá vše, co byste našli u autoritářských vládců – vše je špatně, když mu to zrovna nehraje do karet.
Dalším důvodem, proč podporuje státy, které jsou největšími odpůrci EU, je fakt, že Evropská unie je pro USA rovnocenný partner. Samotný obchod mezi EU a USA v roce 2024 činil zhruba 1,5 bilionu dolarů, což je obrovské číslo, které nám říká, že jsme důležitým partnerem (nejvyšší obchod Ameriky byl s Asií – více než 2 biliony dolarů).
Její rozhádání a rozdělení na menší národní státy by pro Američany znamenalo výhodu. S menšími hráči by měli drtivou převahu a museli bychom přistupovat na všechny jejich kroky. S EU však můžeme mít rovnocenný hlas a prosadit si to, z čeho my sami vytěžíme. Na EU se dnes řítí mnoho nenávisti, a i když se jedná o nedokonalý projekt – jako každý jiný –, ušetřil nás otevřených konfliktů, které Evropu provázely po celou její historii a vyvrcholily tím nejhorším – holokaustem. Samotná propojenost a spoléhání se jeden na druhého z nás vytvořily spolupracující blok, ve kterém se za posledních padesát let rapidně zvýšila životní úroveň a který dokázal postavit na nohy chátrající státy bývalého východního bloku a pomoci jim začlenit se do západního světa fungujícího na spolupráci a demokracii.
Tím vším se ale Donald Trump nechce zabývat a naopak si dělá legraci ze zemí, u kterých ví, že nad nimi má navrch. Ať už šlo o nesmyslné povídání o zabrání Grónska, které patří Dánsku, nebo o uvalení nesmyslných cel, bez ohledu na to, jestli jste spojencem či nikoliv.
Trump hraje hru šikanování – jako starší bratr si dovoluje a provokuje ostatní. Častokrát na něj platí jen nucené lichocení a dávání darů, což se ukázalo jako úspěšné a výhodné. Příkladem mohou být Spojené arabské emiráty, které investovaly peníze do kryptoměnové společnosti Jareda Kushnera (prezidentova zetě), a dva týdny nato získaly přístup k nejmodernějším americkým čipům pro umělou inteligenci. Je vysoce pravděpodobné, že zde existuje korelace.
Trump jedná s Amerikou jako se svým osobním majetkem a je mu v podstatě jedno, co je ve skutečném zájmu USA. Členové jeho vlády mu na vše přikyvují a předhánějí se v tom, kdo více vychválí jeho politiku. Nemá kolem sebe nikoho, kdo by k němu byl upřímný, a zde nastává moment, který známe u všech, co se uzavřeli natolik do sebe, že se stali egomaniaky. David Brooks to popsal trefně: „Vidím, že události pohání narušená mysl jednoho člověka. Dějiny přitom neznají moc případů, kdy by nějaký mocí posedlý vůdce směřující k tyranii zničehonic přišel k rozumu a umírnil se. Bývá to naopak. Nemoc je činí ještě horšími a zhýralejšími.“ A tato nemoc nyní postihuje amerického prezidenta, kterého už nelze považovat za spolehlivého spojence.
Je tak jen otázkou času, kdy se Evropa rozhodne pro větší osamostatnění od USA. Bude to chvíli trvat, ale první kroky už lze zaznamenat. Nemusí se jednat o odloučení navěky. Je docela možné, že se dalším americkým prezidentem stane znovu civilizovaný politik, který se jistě pokusí zacelit rány, které Trump zanechal na spojeneckých vazbách. To ale bude minimálně za čtyři roky, a do té doby musí jít Evropa více po svých. Trumpova Amerika s námi má totiž příliš málo společného na to, abychom mohli zůstat vřelými kamarády.
Placené zdroje:
https://www.respekt.cz/zahranici/david-brooks-blizi-se-trumpuv-rozvrat
