Článek
Donald Trump dokázal zničit za první rok svého prezidentství to, o co se Amerika snažila od druhé světové války. Budovat spojenectví po celém světě a dávat najevo, že že se na Spojené státy lze v krizích spolehnout. Trumpův protekcionismus a zavedená cla měly opačný důsledek. Evropa i celý Západ nemůžou nadále spoléhat na největší velmoc a musí vytvářet dohody i jinde. A tento posun je už dnes patrný v konkrétních obchodních dohodách.
Nová dohoda
Díky padesátiprocentním clům, co zavedl na Indii, a patnáctiprocentním clům na Evropskou unii, se tyto dvě velmoce dohodly na dohodě o volném obchodu. Sníží se kupříkladu poplatky za evropská auta putující do Indie nebo na dovoz evropského inženýrství. Celé toto by se pravděpodobné neuskutečnilo, nebýt nepochopitelných cel ze strany USA. Svět totiž pochopil, že volný obchod je cestou k větší prosperitě a můžou na ní vydělat obě strany.
To ale rozporuje s Trumpovým pohledem na svět. Jeho idea - jak sám popsal ve své strategii národní bezpečnosti - se jeví v rozdělených národních státech, který pak jednotlivě budou jednat se Spojenými státy. A EU je pochopitelně opakem, který si Trump nepřeje. Znamená to silnější celek, se kterým můžou rovnocenněji vyjednávat a jsou silnější.
Proč tedy vůbec americký prezident začal se svou tarifní válkou a co z toho má?
Jak se na to dívat?
Trumpův argument zní následovně: „Cla nás dělají bohatými,“ popisoval. Studie ale ukazují rozporuplný obraz.
Podle údajů amerického ministerstva financí se za rok 2025 vybralo z cel, daní a poplatků 287 miliard dolarů. Jedná se o 192procentní nárůst oproti minulému roku. Bohužel z pohledu USA se nejedná jen o pozitivní věc.
Podle expertů na daně a ekonomii, Eriky York a Alexe Durante, cla sice přinesou nové příjmy, ale zároveň zpomalí ekonomiku. Do roku 2035 dodají do rozpočtu 1,6 bilionu dolarů (33 bilionů českých korun), ale sníží výkon americké ekonomiky o půl procenta. V roce 2025 jim v průměru zvýší náklady o 1 000 dolarů ročně a rok poté o 1 300 dolarů. Jedná se o největší zvýšení daní od roku 1993.
Je vidět, že nejen cla vytvářejí u spojenců pocit, že Spojené státy o spolupráci nestojí, ale také to dopadá na samotné americké občany. Trump odkazuje na čistý zisk z cel, ale nemluví o tom, že to škodí i jejich reputaci.
Průzkum Evropské rady pro zahraniční vztahy z roku 2026 samotný ukazuje, jak v očích spojenců, ztrácí Amerika pozitivní tvář. Příznivé názory na USA v Evropě klesly z 47 procent na konci roku 2024, na 29 procent na začátku roku 2025.
Trump již ve svém prvním prezidentství říkal, „že jsme využíváni ostatními státy a to se mi nelíbí.“ Částečně na tom něco je, ale v jádru se jedná o nepravdivé tvrzení. Evropa i celý Západ zaostával ve svém vojenství, ale to se již mění. Samotné Česko se zavázalo, že obranné výdaje by měly v roce 2026 dosáhnout 2,2 procenta HDP. Sice to Babiš odmítl, že je to moc peněz, ale bude těžké z toho vycouvat, když do toho chce mít dobré vztahy s Donaldem Trumpem, který na zvýšení obrany trvá.
Více do obrany
Musí se ale Trumpovi uznat, že Evropu donutil zainvestovat více do svého vojenství, které bylo opomíjeno a záviselo na Americe, která ale řekla už ne! Zvláště v čase hrozby u Ruska se zaměření na vlastní obranu jeví jako racionální krok. Teď jde o to, abychom jako ostatní státy v EU dokázali dodržet svůj slib a byli příkladem. To bude pro Babišovu vládu oříšek, ale tlak ze strany USA nejspíš nakonec vyhraje. A možná je to i dobře.
Současná situace je složitá, ale není bezvýchodná. Změnu základních principů od Spojených států, na které jsme si zvykli již od druhé světové války, zmizely. Nyní je načase vytvářet nová spojenectví a to se děje. Ať už jde o obchodní dohodu s MERCOSUR (státy Jižní Ameriky: Brazílie, Argentina, Paraguay, Uruguay), která by měla přinést úspory až 4 miliardy eur ročně nebo již zmíněná obchodní dohoda s Indií, jde poznávat jistý posun a orientování v bouřlivé době.
Nyní je načase v tom pokračovat a uvědomit si, že Spojené státy se bohužel upínají špatným směrem.
