Článek
A jaký je tedy moudrý člověk? Na to, aby byl člověk moudrý nepotřebuje mít vysokoškolský titul. Inteligence a moudrost jsou dvě odlišné věci.
Moudrost totiž není soubor faktů, které se dají naučit. Je to schopnost rozpoznat, kdy a jak použít to, co víme. Moudrý člověk neví všechno, ale rozumí souvislostem. Nenechá se unést emocemi, ani první reakcí. Přemýšlí, ale ne proto, aby měl pravdu, ale aby porozuměl.
Moudrost není o tom, kolik toho víme. Je o tom, jak s tím, co víme, naložíme. Znalosti se dají načíst a naučit, moudrost se však musí prožít. Ta nevzniká ze scrollování internetu plného informací. Rodí se z ticha, z pozorování, z chyb, z momentů, kdy si přiznáme, že jsme se mýlili a že je to tak v pořádku. Moudrost má mnohem blíže k pokoře než k sebejistotě. Být moudrý neznamená být nejchytřejší, ale znamená umět naslouchat i tehdy, když máme pocit, že už všechno chápeme.
Jak řekl Sókratés, považovaný za nejmoudřejšího muže:
„Vím, že nic nevím.“
Jde o uvědomění si, že poznání je nekonečné. Člověk, který si myslí, že všechno ví, se uzavírá. Ten, kdo si však uvědomuje svou nevědomost, zůstává otevřený a právě tam začíná moudrost.
Zdroje moudrosti jsou různorodé. Zkušenost, reflefe, pokora nebo čas. Některé přicházejí s věkem, jiné s prožitkem, další s ochotou učit se. Dá se říct, že moudrost je výsledkem zkoušek života, které jsme ochotni proměnit v pochopení.
Zkušenost nás učí, co funguje a co ne. A jsou to ty chvíle, které člověka mění. Když se nám něco nepovede nebo pokazí či špatně zareagujeme, kolikrát si řekneme:
„Příště budu moudřejší.“
A příště se snažíme danou věc udělat jinak a té stejné chyby se vyvarovat a v tom v nás roste moudrost.
Reflexe nám umožňuje pochopit, proč to tak je. Pokud se vrátíme k tomu, co se stalo, pochopíme, proč se tak stalo.
Pokora nám dává sílu přijmout to, že někdy odpověď prostě neznáme a pomáhá nám uvědomit si, že ne všechno se dá ovládnout.
Pak je tu naslouchání. Umět naslouchat dnešní moderní svět téměř zapomněl. A přitom je to tak důležité. Moudrý člověk ví, že každý má svůj příběh a že v každém příběhu se skrývá kus pravdy, i když je jiná než ta naše.
A pak ještě jeden, často opomíjený zdroj a tím je čas. Některé věci prostě potřebují zrát. Tak, jako víno nebo staré dřevo, i moudrost získává hloubku až s odstupem.
Člověk nemusí být filozof, aby byl moudrý. Stačí, když se občas zastavíme, než odpovíme.
Když se nejprve zeptáme, proč nás něco rozčiluje, místo toho, abychom unáhleně ihned reagovali. Je velice důležité si umět uvědomit, že i ten, s kým nesouhlasíme, může mít kousek pravdy.
Moudrost není nápadná. Nezáří. Nevyhrává v debatách. Ale je to právě ona, kdo drží svět pohromadě. V tichých gestech, v trpělivosti, v pochopení.
Moudrost se neprojevuje v krásných slovech, ale v činech. Projevuje se v tichu, když místo hádky raději zvolíme pochopení. V trpělivosti, když místo odsouzení se raději rozhodneme pro porozumění. Je také o odvaze říct „nevím“, i když ostatní křičí své odpovědi.
Moudrým se člověk nestává tím, že dosáhne nějakého určitého stavu nebo mety. Moudrost není trofej, ale způsob života. Je to proces neustálého učení, pochybování a hledání rovnováhy. Každý den nám dává příležitost být o něco moudřejší, pokud jsme však ochotni dívat se dál, než jen očima, ale i srdcem.
Být moudrým je nejcennějším bohatstvím a mít kolem sebe moudré lidi je velkou výhrou. Zkuste se někdy zastavit a porozhlédnout se kolem sebe. Kolik moudra v sobě či v druhých naleznete?
Na sociálních sítích, diskuzích a v různých komentářích se ale raději nerozhlížejte. Tam to mnohdy vypadá tak, jakoby veškerá moudrost zmizela ze světa. Být moudrým není ostuda, ale je to dar, který dělá člověka i svět lepším. A je to také jedna z věcí, která mnohým chybí a ze současného světa se pomalu vytrácí.
Zdroje:
wikipedia.org
prozeny.cz
hn.cz
biblickedilo.cz
pozitivni-zpravy.cz
autorskesperky.com
