Článek
Fiasko, které se odehrálo v Bílém domě, vypovídá o mnohém. Hlavně o prezidentu Trumpovi. Pozvat si někoho na návštěvu jen proto, aby mohl dotyčného veřejně potupit a sprostě vyhodit, je nehorázné. To dokáže jen silně egoistický diktátor.
Alespoň navenek to tak působí. Rozhodně to nevypadá tak, že by šlo Trumpovi o mír a už vůbec ne o Ukrajinu. Spíše z toho plyne, že se chce pasovat na pána světa či lépe řečeno na diktátora světa. A ejhle tomu, kdo ho nebude chtít poslouchat a pošramotí mu jeho ego. Tak, jako prezident Zelenskyj. Svým svetrem. Mužská ješitnost je prevít. A v tomto případě dala Trumpovo egu pořádně na frak. Jednoduše se nezvládl přenést přes to, že si někdo vůbec dovolil a odvážil se mu odporovat a jednat podle sebe tak, jak to cítí. Bez ohledu na předepsanou etiketu.
Postoj prezidenta Zelenského, který tři roky žije v krutém válečném módu, je celkem pochopitelný. Žít tak dlouho ve válce a vidět ty hrůzy, co se tam dennodenně odehrávají, tak sako je to poslední, co vás bude zajímat. Prezident Trump si zjevně vůbec neuvědomuje, jaké je to žít roky ve válce a čelit každodennímu náporu diktátora. Žije v té své americké egoistické bublině a zřejmě vůbec nemá ponětí o realitě.
Já budu vládnout a všichni mě budou na slovo poslouchat, to je vize diktátorů. Jenže ouha, našel se někdo, kdo se rozhodl diktátorům nepodvolit. Zelenskyj projevil nesmírnou odvahu postavit se nejen diktátorovi americkému, ale hlavně tomu ruskému. Který z lídrů by dokázal tak dlouho odvážně diktátorovi vzdorovat?
Je smutné, jak se Trump chvástal, že dokáže ze dne na den ukončit válku na Ukrajině a pak se nechá rozhodit svetrem v Oválné pracovně natolik, že o pomoc k míru na Ukrajině ztratí zájem. A možná, že ani nikdy zájem pomoci neměl. Chce z toho vyždímat jen profit pro sebe, jako každý diktátor. A naopak to působí, že ho Ukrajina, i s celou Evropou, přestala zajímat a je pro něho spíše přítěží. Možná touží být největším diktátorem světa. Ale to chce také Putin. A co teď s tím?
Evropa se musí postavit na vlastní nohy. Dostatečně pevné a stabilní, aby byla schopna čelit oběma diktátorům najednou. Nebude to lehké. Je to, jako když učíte dítě plavat. Pořád ho přidržujete, protože má strach, že když nebudete na blízku, tak ho nezachráníte a ono se utopí. A tak pořádně samo plavat neumí. Musíte ho pustit, aby se naučilo pořádně plavat! I Evropa se musí naučit plavat sama a přestat se spoléhat na pomocnou americkou ruku, která může při podávání pomoci nečekaně rychle ucuknout. Spoléhat se dnes nedá na nic.
Prioritní je ukončit krutou a nesmyslnou válku na Ukrajině, aby riziko ohrožení celosvětového míru bylo zažehnáno. Jenže proti dvěma diktátorům to nebude jednoduché. O to víc musí Evropa sebrat síly a odvahy postavit se na vlastní nohy. Nebo ji tito dva mlýnské kameny rozemelou.
K tomu, aby byla Evropa silná, potřebuje, aby byla jednotná. A to může být problém, který ji oslabuje a podráží nohy. Přesto se však musí snažit si vybudovat pevnou pozici a nedat diktátorům nejmenší šanci. A to lze pouze s kvalitním, odvážným a silným lídrem. Zároveň však lidským. Najde se v Evropě takový? Je potřeba ho hledat a najít.
Svět je velice rozpolcený a to nikdy nevěstí nic dobrého. Evropa se musí přestat spoléhat na druhé a musí se začít spoléhat jen sama na sebe. A každý stát k tomu musí přispět svým dílem. Pro diktátory není na světě místo. Evropa si jich v minulosti užila dost. Žádný další ji nesmí ohrozit.
Stejně jako celosvětový mír a bezpečnost.
