Článek
Zajisté mnoho lidí v důchodovém věku nemají vzhledem k platům v naší republice nějak závratný důchod. A vyjdou jen tak tak. To je nezpochybnitelné. Ale co rodiny s dětmi? Pro ty je to mnohem složitější. A po extrémním zdražování úplně všeho musí pečlivě zvažovat co koupit a co ne i když je to potřeba.
Životní náklady u rodin s dětmi jsou mnohem vyšší než u důchodců. Těm již kupříkladu nevyroste noha každý půlrok, a tudíž nemusí tak často kupovat nové boty jako dětem. A že to není levná záležitost, ví asi každý rodič. A když k tomu přidáte přezůvky a cvičky do školy, tak to pak skáče závratnou rychlostí. Zvláště pokud máte více než jedno dítě.
To samé se týká oblečení. Děti rostou jako z vody a neustále mají krátké rukávy nebo nohavice. A pokud chodí denně mezi děti do školy, tak chtějí také hezky vypadat, aby alespoň trošku zapadly. A nikdo se jim neposmíval, že mají staré ošuntělé oblečení. V tom je dnešní doba těžší. Dříve to bylo jedno. Všichni chodili tak nějak stejně ponuře oblečení. Ale dnes se na to hledí. A když je někdo obyčejněji oblečen tak ho mohou děti i vyřadit z kolektivu. A pokud je chudoba na daném dítěti opravdu znát, může se stát i terčem posměchu a šikany.
Důchodci už nemusí denně chodit mezi lidi a ani z oblečení nevyrostou, tudíž frekvence nákupu nového oblečení je podstatně nižší než u dětí a obzvláště těch menších. A samozřejmě se musí obléci a obout i rodiče. Ti však většinou na sobě šetří nejvíc. Prioritou jsou pro ně děti.
S tím také souvisí nákup školních potřeb, kterých není málo. Zvláště u prvňáčků. Placení obědů, družin či kroužků a doplňovaní online pokladen. Najdou se i děti, které nejedou na školní výlet jen proto, že na to rodiče nemají. Což je smutné. To vše sebere nemalé peníze. A těchto věcí je již důchodce také ušetřen.
Dalším výrazným pojídačem financí jsou pohonné hmoty v případě dojíždění. O to mají důchodci lépe. Ti, pokud již nepracují, nemusí nikam dennodenně dojíždět. Jenže děti musí denně do školy. Rodiče musí denně dojíždět do práce. Což vezme jistě třetinu platu.
A aby se to dalo vše časově zvládnout a děti zajistit, tak mívá mnoho matek zkrácené poměry. Pokud je tedy seženou. Tím však přispívají méně do rodinného rozpočtu. Takže většina příjmu je na mužích. A co si budeme povídat. Pokud nejste nějaký manažer, ale běžně pracující, tak ty platy u nás nejsou nijak velké. Zvláště pokud jste na menším městě. Když odečtete náklady na dojíždění a všechny nutné výdaje na bydlení, tak vám moc nezbyde.
Z toho musíte denně nakrmit celou rodinu. Dát dětem svačiny do školy. A jak víme, potraviny šly extrémně nahoru. Téměř až neúnosně. Takže utratíte za malý nákup plno peněz, domů přinesete pár věcí, které rychlostí blesku zmizí a druhý den můžete na nákup zase. Protože hladové dítě rovná se vzteklé či mrzuté dítě. A ještě k tomu, když je dítě ve vývinu, zbaští, na co přijde. A než ubrat dítěti, raději ošidíte sebe. Vy přeci nějaký ten den „o chlebu a vodě“ vydržíte spíš. V tom mají opět trochu výhodu důchodci. Ti živí pouze sebe a jistě toho nesní tolik co tří, čtyř či vícečetná rodina. A snáze mohou na potravinách ušetřit než rodiny s dětmi. A ještě hůře jsou na tom rodiče samoživitelé.
Důchodcům pravidelně stát přidá alespoň pár stovek. Je to sice jako plivnutí do moře, ale lepší než nic. Pracujícím rodičům nikdo k platu pravidelně nepřidá ani těch pár stovek. A mnohdy je jejich výše platu stejná po mnoho let. I přesto, že náklady na živobytí neúměrně rostou. A na děti jim také nikdo nepřispěje.
Ano, mohou si zažádat o přídavky na děti či na bydlení. Jenže pokud oba pracují, tak jim to o pár korun nemusí vyjít a nárok nemají. Některé odradí složité žádosti a pravidelné dokládaní příjmu a výdajů. A pro jiné je to potupné a ponižující žádat si o sociální dávky neboť si nechtějí připadat jako úplné „socky“. Raději budou dřít bídu, než by šli pro dávky. A rodin, kde oba poctivě pracují a přesto s penězi nevychází, je dnes mnoho. A pokud přijdou náhle o práci, stane se pro ně situace neúnosná. Raději pracují za to málo, co mají.
Je jim totiž k ničemu si stěžovat a vykřičet si víc peněz. V málokteré práci jim vyjdou vstříc a ještě si svou nespokojeností mohou zadělat na vyhazov. Což by pro ně bylo katastrofální. To si nemohou dovolit, tak raději mlčí.
Kdežto důchodci, když se ozvou, tak je stát většinou vyslyší a něco málo jim dá. Mají si kde stěžovat a nemusí se bát žádného vyhazovu. Zajisté je dnes pro obě skupiny těžké vyjít, ale s dětmi ty náklady rostou do závratných výšin.
V tom se mají lépe Němci. Mohou si zažádat o tzv. Kindergeld. Kindergeld není sociální dávkou, ačkoliv si to řada lidí myslí. Jedná se o přídavky na děti vyplácené z rodinných fondů (Familienkasse). O Kindergeld si může žádat rodič nebo zákonný zástupce, který žije ve společné domácnosti s dítětem a který je buď přihlášený k pobytu v Německu nebo má bydliště v jiné zemi, ale je v Německu registrován jako plátce daně bez omezení. O kindergeld si mohou žádat i čeští pendleři pracující v Německu. Jeho výše je v současnosti 250,- eur na dítě měsíčně. Což je krásná částka, za kterou jste v pohodě schopni zajistit dítěti vše, co potřebuje. Něco takového by bylo potřeba v naší republice. Rodinám s dětmi by to velmi pomohlo. Jenže to je bohužel v našich ekonomických podmínkách nereálné. A to je škoda. Takže si o takovém životě můžeme nechat jen zdát.
Zdroj: jakdonemecka.cz