Článek
Na severním pobřeží Kolumbie se rozprostírá vesnička Palomino. Kolem prostých domků kolumbijců se dostanete půlhodinovou chůzí po prašné cestě od oceánu až do vysokých kopců. V nedotčené přírodě pohoří Sierra Nevada de Santa Marta uprostřed džungle žije kmen Kogi. Dostat se mezi tyto kolumbijské indiány můžete jen se zvláštním povolením nebo na pozvání někoho, kdo v této oblasti žije.
„Jednodušší je to přes hippies Kogie v okolí Palomina,“ říká americký antropolog Lucas, který již šest let s touto komunitou žije a studuje ji.
Hippies Kogiové jsou běloši z Evropy či Ameriky, jimž se podařilo k indiánskému kmeni proniknout. Musí respektovat jeho pravidla a postupně si získat důvěru jeho členů.
Pravých Kogiů je dnes asi 20 000. Jsou jedním z mála kmenů, který nedobyli Španělé a proto se jim dařilo žít poměrně v izolaci. Nemají rádi nezvané hosty.
Kogiové se neřídí pevnými časovými jednotkami, donedávna neznali ani peníze. Velmi vzhlížejí k Aluně – Matce Zemi, která se o nás stará a jíž je podle nich třeba děkovat za každý maniok nebo zelený banán.
Dlouhá léta žili Kogiové v tajnosti a nechtěli se setkávat s civilizací. Španělům se nepodařilo národ Kogiů dobýt. Kogiové však věděli, co Španělé způsobili ostatním domorodým kmenům a tak se z vlastní vůle izolovali vysoko v horách.
Starý muž z kmene Kogi s tradičním poporem.
Nejstarší z hippies Kogiů je Hernán. K jeho usedlosti ve středních výškách pohoří dojdete za tři dny. Cestou můžete vidět desítky ještěrů, vykoupat se můžete v řekách a potocích. V dálce zahlédnete pětitisícové zasněžené kopce a nad hlavou se vám tyčí stromy vysoké desítky metrů.
Na úzkých chodnících potkáte desítky Kogiů, kteří se vás s hrajícím tranzistorem v ruce zeptají, kam máte namířeno. Víc je nezajímá.
Obydlí Kogiů můžete nalézt buď vysoko v korunách stromů nebo jako vesničky na zemi z dřevěných domků ze všech stran otevřených. Dovnitř vesnice vás však nepustí. To je zakázáno. Po většinu času bývají vesnice téměř prázdné. Kogiové se ve vesnicích setkávají jenom, když potřebují řešit nějaké problémy s jejich duchovním lídrem El Mamem nebo když je čas oslav.
Jinak žijí na svých usedlostech, kterých má každá rodina několik. Vlastní několik domů se zahradami. V každé pěstují něco jiného a přesouvají se mezi nimi podle toho, která zahrada zrovna potřebuje péči. Ostatní zatím nechávají odpočívat.
Hernánova usedlost se stává z několika domků, které jsou rozděleny zvlášť pro mužské a zvlášť pro ženské osazenstvo. Tradiční okrouhlý domek je určen pro muže, další pro ženy.
„Rozeznáš je podle vzoru na zdech,“ vysvětluje Hernánovo syn Sejami a ukazuje na různé druhy pletení banánových listů.
V domě pro muže tráví muži z rodiny celé noci. Žvýkají kokové listy, meditují se svými popory a povídají si,“ říká Joshua.
Každý dospělý muž má své poporo – nádobu ve tvaru tykve neboli ženského těla, uvnitř které je prášek z lastur. Ten nabírají na nasliněnou dřevěnou paličku a smíchají ho s kokovými listy v ústech, aby se uvolnily látky, díky nimž dokážou Kogiové dlouho bdít, málo jíst, těžce pracovat a dlouho pochodovat bez jídla.
Ženy koku žvýkat nesmí. Ty se zdržují hlavně v domku, který funguje jako kuchyň v jehož prostředku je ohniště. Kolem ohně jsou rozloženy malé dřevěné stolečky, na jednoduchých policích je nádobí, talíře a poháry z plastu.
Další domek je určen ke spaní. Je tam jedna velká postel pro dva, ostatní členové rodiny se uloží do houpacích sítí. Mezi domky rostou stromy s mandarinkami, papájou a ananasy.
Tradiční obydlí Kogiů
Z vesničky Palomino si Kogiové na zádech přináší zásoby. Díky vytrénované chůzi v kopcích jim cesta trvá o půl dne méně než běžným lidem. I když v horách mají vše, co k životu potřebují, občas dostanou chuť i na čokoládu, sušenky nebo něco dobrého na zub. Základem jejich stravy je kořenová zelenina.
Nejstarší hippie Kogi Hernán žije v divočině už 46 let. Za tu dobu měl několik manželek. A jak sám s úsměvem říká:
„Ne každá to tu vydrží,“
Je oblečen v bílém jako všichni Kogiové a žvýká koku jako všichni muži tohoto kmene. Jeho třetí manželka smaží na ohni kusy masa ze zvířete, které nastraženou pastí ulovilo teprve desetileté dítě. Kogiové jsou mistři přežití v džungli.
„Na začátku to nebylo jednoduché,“ vzpomíná Hernán na období, kdy se rozhodl pro tento způsob života.
Téměř pět let trvalo, než ho Kogiové přijali mezi sebe. Na začátku však musel u El Mama žádat o povolení tam žít.
„O povolení žádáš za každých okolností – třeba, když chceš něco zasít nebo když se tvoje děti chtějí ženit nebo vdát,“ vysvětluje Hernán.
„Pokud tu chceš žít, musíš respektovat jejich zákony a musíš být trpělivý,“ prozrazuje recept.
„Život tady je bez stresu. Dýcháš každý den čerstvý vzduch, pracuješ na zahradě. Když chci odpočívat, zajdu k řece, sednu si na skálu a díky koce se propojím s přírodou. Už nečtu, i příliš mnoho vědomostí škodí,“ popisuje svůj idylický život Hernán.
Kogiové mají jednu z nejzachovalejších domorodých kultur Jižní Ameriky. Zpracování zlata se již dnešní Kogiové nevěnují, z tradičních řemesel má hlavní význam hrnčířství, což je tradičně práce mužů a tkalcovství, které provádějí ženy.
Vesnice Kogiů bývají roztroušeny na poměrně velkém území a dokonale splývají s okolní přírodou. Jednotlivé chýše jsou v majetku žen, které tam žijí společně s dětmi. Muži tráví většinu času v Domě mužů, kde vyrábí keramiku, rokují a konají náboženské obřady. O důležitých událostech v životě komunity rozhoduje rada mužů.
Děti z kmene Kogi
Jsou především zemědělci. Pěstují maniok, fazole, kukuřici, brambory, tykve a různé druhy ovoce, ale také tabák a koku. Chovají koně, skot, psy a prasata. Důležitý je pro ně rovněž rybolov a sběr vodních živočichů.
Kogiové svůj domov pokládají za srdce světa. Jsou velice známí svým ekologickým myšlením. Žijí poklidně v souladu s přírodou a nenechají si svojí komunitu nikým a ničím narušit. Za to si zaslouží obdiv.
Zdroje:
https://www.lideazeme.cz/clanek/lideazeme-cz-lide-zivot-ve-svete/80661/jihoamericka-verze-hippies-to-jsou-kolumbijsti-indiani-kmene-kogi.html
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Kogiov%C3%A9
