Když alkohol a cigarety jsou víc než dítě

A právě rodičů nízkopříjmových, kteří jsou schopni z toho mála, co mají k dispozici, utratit většinu za alkohol a cigarety.

A nejsmutnější na tom je, že děti musejí doplácet na sobeckost svých rodičů. Ano, to je ten hlavní důvod těchto rodičů. Sobeckost a propagace svého já. A dítě je až na druhém, třetím či mnohem dalším místě. Pro ně je totiž na prvním místě jejich osoba.

Oni žijí ve smyslu: „Já jsem ten, který je tu hlavní. Já jako první si potřebuji pořídit a koupit to či ono. Já si musím sobě udělat radost. Já musím v prvé řadě naplnit svoje potřeby. Já potřebuji ukojit touhu po alkoholu a cigaretě. Moje závislost je důležitá a je na prvním místě.“ Jenže vše svádět na závislost je jen výmluva. A ještě ubohá. Závislost za to nemůže. Vždy za to může pouze dotyčný člověk. I za tu závislost. A to tím, že myslí v prvé řadě na sebe.

Kdyby smýšlel jako mnoho běžných rodičů, kteří mají na prvním místě potřeby dítěte a pak teprve svoje, nikdy by se nestalo, že by sobě koupili a dítěti ne. Vždyť kdyby jim šlo o dobro svých dětí, tak by byli schopni na své závislosti pracovat. Pěkně pomalu. Krůček po krůčku. Vytyčit si cíl. A hlavně ho však dodržet.

Začít třeba tím, že každý den vykouří o 2 cigarety méně. Za měsíc to udělá 60 cigaret, a to už při dnešních cenách hodí slušnou sumu, za kterou by mohli koupit něco dítěti. Jen chtít. A najít v sobě tu vůli a ochotu udělat něco pro druhé, na kterých mi záleží. Jenže takovýmto sobcům na dítěti právě moc nezáleží. Dokud nebudou ochotni chtít vyměnit „já“ za „ty“, nic se nezmění.

A k tomuto přístupu, kdy si matka v prvé řadě musí koupit cigarety, musí na nehty, na řasy a podobně, bohužel hojně přispívají i články na internetu, sociální sítě a moderní trendy. Nabádají mladé maminky k tomu, že i když se jim narodí miminko, tak nesmí zapomínat na sebe. Musí skvěle vypadat, aby byly „in“ a trendy. A pokud jsou takové, že se tím nechají strhnout, tak pak honí krásu, chodí na nehty, na řasy, na vlasy. A u toho si zapálí na uklidněnou. A moc se potom diví, že jim nevyšlo na šaty či výživu pro děti.

Ale to neznamená, že by měly maminky upřednostňovat dítě za každou cenu na úkor vlastních potřeb. Mohou si koupit co chtějí, ale až na druhém místě. Až zajistí dítěti bydlení, stravu, ošacení a základní potřeby, tak si pak mohou zajít na kosmetiku.

To samé je, když si rodič nutně potřebuje koupit cigarety. Ať si je koupí, ale ať také koupí dítěti ovoce či jogurt nebo nějakou dobrotu. Když sobě, tak i dítěti, aby to bylo spravedlivé. Ať si koupí o jednu krabičku cigaret méně, či o pár piv méně, a může za to pořídit něco dítěti.

Děti by neměly trpět za sobeckost a neochotu svých rodičů. Dítě není věc. Aby je bavila chvíli a pak ji odšoupli na druhou kolej. A už je jen trpěli, protože jim komplikují život. Každý, kdo se v životě rozhodne přivést na svět dítě, musí počítat s tím, že už to nebude jen o něm a jeho potřebách. Ale bude to i o potřebách dítěte, ke kterému budou mít povinnosti a budou za ně zodpovědni.

Rozumný člověk toto ví a počítá s tím. A radost z dětí a láska k nim dokáže upozadit jejich vlastní touhu. Dokáží si svých dětí vážit a nejsou pro ně přítěží. To však rodiče sobci nedovedou. Ti mají pocit, že je dítě okrádá o to, co chtěli mít jen pro sebe. Nabydou dojmu, že díky dítěti se mají hůře. Že jim zničily život. A tak se jim mstí. Třeba tím, že sobě si lahvinku a cígo koupí a dítěti nic. Ale to dítě jim život nezničilo. Zničili si ho sami svým přístupem.

Ale co v dané situaci pocítí dítě?

Zajisté pocítí lítost, nespravedlnost a zlost, která časem vyústí v nenávist, kterou si bude potřebovat vybíjet na čemkoliv a na komkoliv. A vyroste z něj další problémový jedinec, který se stane dalším sobcem. A bude mít na prvním místě sebe, protože si bude chtít vynahradit to, co v dětství nemohl mít.

A změna k lepšímu nastane, až budou tito rodiče milovat své děti více než sebe. Až v žebříčku nejdůležitosti vymění „já“ za „ty“. A tím by měl začít každý člověk. A mnoho zlého by ubylo. Jenže vlastního pohodlí se těžko vzdává.

Mnohdy by stačilo trochu empatie. Zkusit se vžít do pocitu dítěte. Představit si, že já jsem to dítě a chci banán, který by mi otec zamítnul a sám by si koupil cigarety a alkohol. Jak bych se asi cítil? Co by to ve mě vyvolalo?

Pokud by nad tím dotyčný takto přemýšlel a měl by své dítě opravdu rád, nikdy by neupřednostnil svoji závislost před dítětem. Jenže, bohužel, tito rodiče takto nepřemýšlí a ani přemýšlet nechtějí. Museli by slevit ze svých potřeb, které však nejsou k životu vůbec potřebné. A tam alkohol a cigarety rozhodně spadají.

Normální je totiž nekouřit a nepít alkohol ve velkém. V dnešní době je ale paradoxně považován za nenormalního a divného ten, kdo neholduje alkoholu a nekouří. A to je špatně. Lidem se úplně přetočily hodnoty správnosti a špatnosti. A to se netýká jen alkoholu a cigaret. Svět je v mnohém naruby. A aby se vrátil na tu správnou stranu, musí začít každý sám u sebe.

A co dodat závěrem? Tam, kde je dítě přítěží, tam chybí láska. Kde chybí láska, vítězí sobectví. A kde zvítězí sobectví, tam skončí spokojený život.