Článek
Poslední dobou se opakovaně setkávám s tím, že někteří lidé bědují, jaká je v Česku bída a jak se mají špatně. Člověk, když je poslouchá, má pomalu pocit, že zřejmě žijí na ulici a „umírají“ hlady. Překvapuje mě, když si pak k nákupu přidají ještě třeba lahvinku tvrdého alkoholu a karton cigaret. Pokud jim, jak říkají, chybí peníze a cítí se být chudí, tak ať tedy přestanou v první řadě kouřit a holdovat alkoholu. Ani jedno k životu rozhodně nepotřebují. Navíc ušetří spoustu financí, a ještě udělají něco pozitivního pro své zdraví.
Když není někdo ochotný koupit dítěti ani banán
K sepsání tohoto článku mě přiměla osobní zkušenost. Při nákupu v supermarketu mou pozornost upoutal otec s asi čtyřletou dcerkou, která mu pořád dokola opakovala: „Tati, já chci banán.“ On zatím dával rohlíky do sáčku. Nic jiného v košíku neměli. Když holčička nepřestávala, tak ji okřikl v tom smyslu, že „s mámou nemají peníze na to, aby jí kupovali blbosti“. Po chvilce malá začala natahovat. Bylo mi dívenky v tu chvíli líto, a tak jsem šla a k sobě do košíku přihodila trs banánů a poté se vydala zaplatit, abych jim mohla banány předat.
Mezitím dvojice zamířila také k pokladně. Pán vyndal sáček s asi deseti rohlíky a k mému překvapení požádal pokladní o láhev vodky a čtvery cigarety. Zůstala jsem na něj koukat „jako opařená“. Tak dceři odmítne koupit banán, protože na to podle jeho slov „s mámou nemají“ a na cigarety a vodku mají? Dotyčný by byl výtečný kandidát na titul „Otec roku“. Když zaplatil, dala jsem holčičce banány, ta mi na rozdíl od svého povedeného otce poděkovala. Celkově ve mně tato scénka zanechala hodně smutný dojem. Kolik u nás asi žije dětí, které mají stejně sobecké rodiče?
Cestou domů jsem si vše v hlavě několikrát „přehrála“ a snažila jsem se na věc dívat z několika úhlů pohledu. Když jsem o tom přemýšlela, byla jsem stále více naštvaná, protože se mi vybavilo, kolik lidí ve svém okolí slýchám říkat podobné věci o chudobě, bídě, o tom jak na to či ono nemají… Pak je paradoxně vídám kupovat si cigarety nebo alkohol všeho druhu. Když si uvědomím, kolik tyto věci stojí a oni si je mohou dovolit, tak se zřejmě nemají tak zle, jak pořád dokola opakují.
Dovolím si zde uvést ještě jednu svou zkušenost. Před časem jsem pronajímala byt a nájemníci mi dlužili peníze za několik nájmů. Pořád mi vysvětlovali, jak jsou na tom finančně špatně, vykládali mi o svých dětech, které musí jíst jen chleba s máslem a podobné historky. Tak jsem trpělivě čekala, až se jejich situace zlepší. Jednoho dne jsem nájemnici zahlédla na parkovišti u supermarketu. Vozík měla narvaný pivem, vínem, nechyběly kartony cigaret a nějaký tvrdý alkohol. K tomu spousta sušenek, chipsů a podobných dobrot. Chleba a máslo pro „nebohé“ děti, o kterých mi předtím vyprávěla, jsem tam nezahlédla.
Pár čísel pro zajímavost
Dle informací uvedených v Souhrnné zprávě o závislostech v České republice 2022 je situace v Česku, co se týká kouření a pití alkoholu, tristní. Ve zprávě se mimo jiné píše: „V České republice denně kouří přibližně 20 % populace starší 15 let, tedy přibližně 2 miliony lidí. Ročně zemře v důsledku kouření 16-18 tis. osob, nejčastěji v souvislosti se zhoubným novotvarem průdušnice, průdušek a plic, případně chronickou obstrukční plicní nemocí. Na 1 zemřelého kuřáka připadá 15 ztracených let života.“ Každodennímu pití alkoholu pak holduje takřka 10 % dospělé populace. Každoročně v souvislosti s konzumací alkoholu zemře 6-7 tisíc lidí, z toho dva tisíce úmrtí je přímo zaviněno alkoholem.
Uvedená statistická čísla dokládají, že poměrně velká část obyvatel Česka si pravidelně dopřává cigarety či alkohol a má na to evidentně dostatek finančních prostředků. Ať si tedy ti kuřáci a konzumenti alkoholických nápojů, kteří zároveň neustále žehrají na drahotu a bídu, v první řadě uvědomí, za co utrácí často i značné částky.
Jelikož jde v naší zemi o dlouhodobý trend, nedělám si iluze, že by někdo po přečtení výše uvedených řádků přehodnotil svou závislost na uvedených látkách. Rovněž pochybuji o tom, že někoho odradí závažná zdravotní rizika, která jsou všeobecně dobře známa. Bylo by také naivní domnívat se, že kuřáci dají nakonec přednost před drahými škodlivými cigaretami kupříkladu levnějším a zdraví prospěšným banánům. To se s největší pravděpodobností nikdy nestane. Naše společnost je obecně vzato k popíjení alkoholu a kouření velmi tolerantní a ten, kdo například na oslavě nepije, je považován spíše za „exota“.
Co se kuřáků týká, tak o některých je snad lepší ani nemluvit. Smradem a kouřem bezohledně obtěžují kde koho, pohazují všude vajgly, nechutně „chrchlají“ a pak kolem sebe plivou. Přiznám se, že mě nepřestávají fascinovat maminky, které se procházejí s kočárkem, zapálí si u toho, a ještě se důležitě tváří jako, že jsou děsně „in“. Jiné dámy si pro změnu dřepnou na lavičku u dětského hřiště a tam pak pálí jednu cigaretu za druhou a kouří dětem pod nos.
Tento článek jsem napsala pouze jako krátké zamyšlení nad tím, jak si někteří naši spoluobčané nejsou ochotni určité věci odřeknout, a než by tak učinili a měli se alespoň o něco lépe, budou raději dál pokrytecky věčně „kňourat“. Každý si své peníze může utrácet, za co chce, to nijak nerozporuji, ale když dává někdo každý měsíc tisíce korun z „napjatého“ rodinného rozpočtu na cigarety a alkohol, tak ať se nediví, že mu potom nezbývají finance na jiné věci.
Toto se bohužel týká i některých sociálně slabých obyvatel, kteří pobírají nejrůznější sociální dávky nebo příspěvky a někdy je nevyužívají tak, jak mají. Místo toho, aby tyto prostředky použili bezezbytku na jídlo, domácnost, bydlení, tak část z nich je utratí za nákup alkoholických nápojů a cigaret. Pokud u nich doma peníze běžně končí v popelníku nebo na dně flašky od alkoholu, tak nevidím jediný důvod, proč by jim měl stát jakoukoliv peněžitou pomoc vyplácet. Jsem si vědoma toho, že je technicky zřejmě neproveditelné, aby všechny typy dávek „vyplácely“ úřady pouze formou nějakých poukázek, a tak nejspíš budu i nadále potkávat v obchodě lidi typu „pána, co odmítl koupit dceři banán“.
Rozhodně zde netvrdím, že stačí tyto nešvary omezit, a tím se všechny problémy spojené se zdražováním v naší zemi vyřeší. To samozřejmě ne, ale určitě jde dle mého názoru o krok správným směrem, který může udělat každý již dnes. Stačí jen chtít.
Zdroje: Autorský článek, doplněný o poznatky: drogy-info.cz