Článek
Během pandemie covidu jsem si zvykla většinu věcí objednávat přes internet s výjimkou potravin, pro které chodím do kamenných prodejen. Pokaždé, když zavítám do nějakého supermarketu, tak se nestačím divit, kolik našich spoluobčanů dělá při nakupování jídla opravdu nechutné věci.
Skupina první - „pytlíkoví olizovači“
Pozorovali jste někdy lidi při tom, když si dávají do sáčku ovoce, zeleninu nebo pečivo? Pokud ne, tak se občas letmo rozhlédněte kolem sebe. Snad každý druhý člověk si nasliní prst, aby mu šel lépe otevřít plastový či papírový pytlík a pak pěkně tou samou rukou kde co ohmatá. Optimisté mohou v tento okamžik namítnout, že si dotyčný potom bere potraviny jen pro sebe. Tak tady vás musím zklamat, protože tomu tak obvykle není.
Naopak vidím, jak zákazníci sáhnou tou samou rukou s „olízanými prsty“ na jedno jablíčko, pak na druhé, na třetí…a nakonec si nandají do pytlíku úplně jiná jablka, než omakali. Píchnou prstíkem třeba do broskve nebo švestky, aby zjistili jestli není tvrdá. Tímto způsobem prohrabou část bedýnky, než si konečně vyberou ovoce, které se jim líbí. Ovoce a zeleninu si každý člověk mající základní hygienické návyky sice doma umyje, ale stejně se mi zvedá žaludek při představě, kdo všechno ho poslintal. Ale co takové pečivo?
U regálů se sladkým a slaným pečivem se teprve dějí věci. Tady si značná část nakupujících pěkně nasliní prstík nebo prstíky (záleží na jimi preferované „olizovací technice“), zašustí pytlíkem a začne do něj tou samou rukou dávat pečivo. Ještě předtím ale stačí prstem dloubnout do koblihy, zmáčknout ji rukou nebo prsty ohmatat rohlíky či chleba. Někteří si pro změnu pečivo nandají a pak si to rozmyslí a vrátí ho zpátky. Takzvaní „pytlíkoví olizovači“ bývají v případě, že je upozorníte, někdy i agresivní. Nechápou, co jim je vlastně vytýkáno, protože „tohle přece dělají normálně všichni, tak o co jako jde?“
Skupina druhá - „ochutnávači“
Mezi nakupujícími lze najít taktéž zkušené zákazníky, kteří zřejmě z šetrnosti či opatrnosti nechtějí nic ponechat náhodě a pro jistotu potraviny přímo v prodejně ochutnávají. Na vlastní oči jsem spatřila například ochutnávku hroznového vína, kdy si postarší dáma tu a tam „zobla“ pár bobulí. Jedna kulička vína byla nejspíš nepoživatelná, neboť ji vložila do úst a po chvilce ji vyndala a vrátila zpět do krabičky. Pak si dala ještě jahůdky a borůvky, ale nic zřejmě neuspokojilo její chuťové pohárky natolik, aby si zboží vložila do košíku. Tato „hodná paní“ byla tak laskavá, že tam vše, co ozobala a ocucala nechala i pro ostatní.
O tom, že se takové věci dějí, svědčí i některé zprávy v médiích. Čas od času se objevují informace, že lidé v obchodech třeba nakusovali pečivo, olizovali pocukrované koblihy, ochutnávali zmrzlinu, sýry, paštiky, klidně vypili džus a pak zboží vrátili na své původní místo. Sama jsem v obchodě také viděla odložený nakousnutý tvarohový koláč nebo rozbalenou z půlky snědenou čokoládu. Je to naprosto nechutné. Pokud se domníváte, že se takto chovají pouze nějací „narušení“ jedinci, opilci a bezdomovci, tak tomu bohužel ve všech případech není.
Skupina třetí - „prskalové“
Chrchlající a uprskané zákazníky doslova „zbožňuji“. Není nad to, když kolem vás v obchodě projde někdo, kdo zakašle tak, že poprská snad všechno v okruhu několika metrů čtverečních. Báječné rovněž je, pokud se najde osoba s pořádnou rýmou, která nemá ponětí o tom, k čemu slouží kapesník. Byla jsem svědkem toho, kdy se starší muž vysmrkal do ruky, otřel si nudle o kalhoty, nos o rukáv, pak se opět chopil nákupního košíku a vyrazil na nákupy. Ponechám na vaší fantazii, na co vše potom v obchodě sahal.
Dá se výše uvedenému chování těchto bezohledných nevychovanců nějak čelit? A má smysl takovým lidem vůbec něco říkat? Když jsem to v minulosti slušně zkusila, pokaždé jsem dostala od těchto „čuňátek“ akorát ještě vynadáno. Vždy, když něco podobného vidím, snažím se upozornit obsluhu prodejny, ale mám pocit, že se takovými věcmi nikdo nezabývá, pokud chování těchto zákazníků nezajde vysloveně do nějakého extrému. Svým způsobem tomuto postoji zaměstnanců prodejen i trochu rozumím. Mají spoustu jiné práce, a pokud by se měli zabývat všemi problematickými zákazníky, tak by asi celý den nedělali nic jiného.
Teď se jistě najdou i tací, kteří budou argumentovat tím, že nikdo nikoho nenutí chodit do supermarketů. Tak s tím samozřejmě souhlasím, mohu nakupovat i jinde a jinak. Potraviny se dají objednat na internetu a nákup vám dovezou až domů, pro pečivo lze skočit do pekárny a ovoce a zeleninu třeba na trhu. Ale na druhou stranu nevidím jediný důvod, proč bych si měla pro sebe hledat nějaká náhradní řešení, když nejsem ta, co se v obchodě chová nepatřičně.
Ohleduplnost vůči druhým lidem a dodržování základních hygienických pravidel by mělo být naprostou samozřejmostí. Domnívám se, že bychom si všichni měli vzít k srdci jednoduché pravidlo: „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“ A to platí nejen pro téma tohoto článku.
Zdroje: Autorský článek doplněný o poznatky udalosti247.cz, Wikipedia.org
