Kristina Ringlová: Vizionářka, které se zjevovala Panna Maria, byla odsouzena za vraždu

Kristina Ringlová se narodila 6. června 1878 do velmi chudé rodiny jako druhá z dětí. Prvním byl její bratr František. Když byly Kristině čtyři roky, jejich otec František zemřel. Aby matka Anna všechny alespoň skromně uživila, pracovala na tkalcovském stavu a také pomáhala sedlákům v chlévě a na poli. Často sebou brávala své děti, kteří tím ale zanedbávali školu. Kristina tak často procházela cestou do Šolcova lesa kolem kaple Panny Marie Lurdské.

K velkému a dramatickému životnímu zlomu, tehdy čtrnáctileté Kristiny, došlo v den Sv. Vavřince 10. srpna 1892. Celou událost zaznamenal do suchdolské školní kroniky řídící učitel Jiří Stahl.

Ve zmíněný den, šla Kristina do Šolcova lesa na houby. Chodila po lese, hledala a hledala, ale nasbírala jen pár lišek v mlází. Když procházela mlázím po pěšině, tak se znenadání blízko ní objevila vysoká, štíhlá postava zahalená v černém splývavém rouchu. Na hlavě měla červený šátek, její líce byly vpadlé a bledé. Skelné oči se vůbec nepohnuly. Postava vypadající, že se vznáší nad zemí, se přiblížila k dívce na tři kroky a řekla:

„Pozdrav Pán Bůh.“

Svůj pozdrav ještě dvakrát zopakovala. Strnulá a zděšená Kristina se dala na útěk k domovu, kde se o této události svěřila nejen matce, ale i příbuzným, známým a sousedům. Matka jí zakázala do lesa chodit.

Jenže čtrnáct dní na to, dne 25. srpna 1892 šla Kristina opět na stejné místo do lesa, kde se jí znovu zjevila tajemná postava. Tentokrát to ale byla krásná, vznešená paní silné, vysoké postavy, plného obličeje, bílé pleti s růžovými tvářemi a blankytnýma očima. Po zádech se jí vlnily husté kaštanové vlasy. Postava byla zahalena do šedého pláště a opět se přiblížila na tři kroky od Kristiny a pronesla:

„Neboj se děvčátko, neboj. Věříš v Boha? Co ses bála, jak jsem se ti ukázala? Neboj se děvčátko, já ti něco povím: já jsem slovo boží! Dříve to byl posel. To místo ať lidé za postrach nemají. Na tom místě ať se modejlí. Děvčátko, nezapomeň těch slov, to jsou slova od Boha! Co se tvoje matka bála, nic zlého jsem ti neudělala. Potřetí ti povím více.“

A pak, jako když sfoukne svíčku, zmizela.

Kristina zamířila domů, kde si zapsala, co viděla a slyšela. Po tomto druhém zjevení se přestala bát. Pět dní na to, se Kristina opět chystala do lesa a na radu své matky si s sebou nesla malý svatý obrázek, který chtěla přibít na strom blízko místa zjevení. Když začala přitloukat obrázek, opět se zjevila tajemná Paní. Vypadala stejně jako v předchozím zjevení, jen měla místo šedého oblečení bílé. A řekla:

„Neboj se děvčátko, já žádám, abych na tomto místě byla ctěna a chválena zpěvem a nejsvětějším růžencem. Neboj se děvčátko! Zítra jdi do lesa a modli se růženec potichu. Každý den se modli růženec sama a 3kráte s lidmi. Děvčátko, neboj se! Já jsem krásná paní u lidí. Ty jsi moje dítě. Buď mojí pěvkyní na tomto místě. Neboj se děvčátko, neboj se! Čiň tak to, jak ti povím. Za 3 měsíce přijď zase v tento pravý čas.“

Kristina si vše zapsala na kousek papíru a pomocí provázku, který měla v kapse, vyznačila místo, kde se mají lidé modlit k tajemné paní. Kristina přicházela na místo každý den a modlila se růženec - jeden sama a třikrát s ostatními poutníky.

Zprávy o zjevení se rychle šířily až vypukla mezi lidmi náboženská euforie. Místo bylo vyhrazeno malým plotem a denně tam přicházely desítky i stovky lidí, kteří přinášeli náboženské obrazy a růžence, zapalovali svíčky, zpívali a vykonávali pobožnosti. Lidé si také odnášeli hlínu, která prý byla léčivá a dokázala zázračně vyléčit i dceru Anny Klimšové. Po lednu 1893 příliv poutníků natolik vzrostl, že se dokonce musely posilovat vlakové spoje.

Na druhou stranu se však našlo mnoho lidí, kteří Kristinu podezřívali z podvodu, že si vše vymýšlí a trpí halucinacemi.
Kristina absolvovala několik výslechů a psychiatrických vyšetření, z kterých vyplynulo, že děvče nelže a že její stav je v úplném pořádku.

Dne 5. ledna 1893 šlo s Kristinou k místu zjevení procesí lidí, neboť den předtím jí tajemná paní dovolila vzít si sebou více lidí. Když došli na místo zjevení, protrhly se těžké mraky a paprsek světla ozářil toto místo. Kristina oznámila vedle klečící matce:

„Matko, již jde.“

Poblíž stojící lidé pozorovali nápadnou změnu ve tváři děvčete. Na dané znamení přestali zpívat a nastalo hrobové ticho.

Kristina oslovila paní takto:

„Mocná Paní, povězte mi, jaké je vaše jméno?“

Paní na tuto otázku neodpověděla, ale pravila:

„Otaž se těch mužů, jestli to mé místo zvelebí.“

Všichni přítomní viděli proud světla. Z lesa se stala svatyně pod širým nebem a místo bylo postupně zvelebeno.

V polovině ledna se rychle roznesla zpráva, že měla Kristina další zjevení, ve kterém se jí prý dala tajemná paní poznat jako Panna Maria. V přítomnosti lidí se Panna Maria zjevila ještě dvakrát a to údajně 23. a 27. ledna 1893. Nikdo z přítomných ji však neviděl, kromě Kristiny, která jí odpovídala a slibovala pevnost ve víře. Celkem se Kristině zjevila Panna Maria třiadvacetkrát.

V roce 1901 se začala naplňovat předpověď ze čtvrtého zjevení, kdy Panna Maria pravila Kristině:

„Dítě, do své smrti se modli a trp za svět. Vytrpíš si na světě a potom přijdeš ku bráně mé.“

V daném roce se Kristina Ringlová přestěhovala k Františce Štulířové do Dolního Štěpánova, kde pracovala jako služka spolu s Anežkou Špačkovou z Olomouce.

Právě Anežka měla přemluvit Kristinu k útěku a dne 5. listopadu 1901 se obě vydaly na cestu do Vídně. Ve Vídni pobyly dva dny a nechaly se zde v ateliéru vyfotit. Pak odjely vlakem do Lilienfeldu, kde byly naposledy viděny společně, jak si prohlížejí asi 25 minut vzdálenou místní kapličku a poté jak se vracejí zpět do města.

Kristina se vrátila zpátky do Čech, ale již sama. Nejprve strávila Vánoce v Suchém Dole se svou matkou a bratrem a teprve 8. ledna 1902 se objevila zpět ve Štěpánově u paní Štulířové. Ta se domnívala, že Anežka odešla do kláštera, protože původně tam chtěly obě dívky odejít.

V únoru 1902 se však začali po Anežce ptát její rodiče a bylo po ní vyhlášeno pátrání. Až na začátku září 1902 bylo nedaleko cesty z Kirhoferu do Mariazell v houští nalezeno mrtvé tělo neznámé dívky, která byla zastřelena z bezprostřední blízkosti. Za několik dní se potvrdilo, že se jedná o pohřešovanou Anežku Špačkovou. Z vraždy byla podezřelá především Kristina Ringlová.

Ta to však popřela a tvrdila, že šla Anežka kousek za ní a když se otočila, viděla Anežku, jak si drží u spánku zbraň. Přiskočila k ní, aby jí ruku odtrhla, ale v tom vyšla rána, která Anežku zasáhla. Všechny důkazy proti Kristině byly nepřímé. I přesto byla odsouzena k trestu smrti oběšením. Kristina se odvolala, a nakonec byla odsouzena na 15 let těžkého žaláře, který si odseděla.

Po návratu z vězení se odstěhovala do Police, kde se živila vyšíváním a pletením. Chodila pravidelně na mše a postupně začala zvelebovat Lesní kapličku spolu s dělníky, které si najala. Své poslední roky života však již žila zpět v Suchém Dole, kde bydlela ve vyřazeném železničním vagóně ve velmi nuzných podmínkách. Zemřela 27. října 1957 ve věku 79 let v nemocnici v Hořících v Podkrkonoší.

Po její smrti v 60. až 70. letech 20. století přišel do Suchého Dolu dopis z Německa. V něm nějaký kněz na smrtelné posteli napsal, že Kristina Ringlová je nevinná, neboť znal jméno skutečného vraha, který se mu vyznal, ale nemohl jej nikdy vyzradit.

Kristina Ringlová byla tak nejspíše odsouzena neprávem. Přes všechny těžkosti a útrapy se až do konce svého života starala o posvátné místo, kde se jí zjevila Panna Maria. Zůstala ve víře pevná. Slova Panny Marie, že bude trpět se vyplnila. A zda se vyplnila i slova, že si jí po smrti vezme Panna Maria k sobě, už ví jen ona sama. Na místě zjevení stojí dodnes dřevěná kaplička.

Zdroj:

https://cs.m.wikipedia.org/w/index.php?title=Kristina_Ringlov%C3%A1&wprov=rarw1

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Zjeven%C3%AD_Panny_Marie_v_Such%C3%A9m_Dole

https://pisecky.denik.cz/zpravy-z-ceska/zjeveni-panny-marie-v-suchem-dole-vrazda-anezky-spackove-tichackuv-les-kristina.html