Článek
Agropastevečtí lidé Batammariba, též známí jako Tammari, Somba či Tamberma, žijí v horských oblastech Beninu a Toga. Z celkového počtu 176 000, jich 140 000 žije v Beninu a 36 000 v Togu.
Batammaribští domorodí lidé jsou velice architektonicky vyspělí, což dokazují svými jedinečnými a úchvatnými domy či spíše mini hrady. Tato dvoupatrová opevněná obydlí známá jako Tata Somba vznikla v sedmnáctém století na obranu před nájezdy vojsk a jiných kmenů, kteří se je snažili pochytat a prodat do otroctví.
Tradiční obydlí zvané Takyenta je postaveno z hlíny a je obklopeno věžemi podpírající podkroví. Domy připomínají středověkou citadelu. Mužská orientace obydlí je na jih a ženská na sever. Každá vesnice má svůj model Takyenty. Stavba s pevnými zdmi slouží jako ochranná pevnost před útoky vetřelců a také leopardů.
Postavit takovouto pevnost trvá několik měsíců a vyžaduje mnoho kvalifikované práce. Každou budovu postaví jeden architekt-stavitel (otammaii), který svou práci na základech „podepíše“ zvláštním symbolem. V dolní části domu je místnost pro dobytek, kde se na noc ustájí domácí zvířata a drůbež. V této komoře jsou umístěny oltáře klíčových mužských předků a plošinová postel pro nejstaršího muže domu.
Vyvýšená kuchyně se nachází hned vedle místnosti pro dobytek a slouží jako hlavní přístup na terasu. Na úrovni terasy se nachází také ložnice, kterou využívá paní domu a její malé děti. Na stejném patře se též nachází pomocná ložnice a různé prostory pro sušení a skladování plodin. Uprostřed terasy se nachází rituální jáma zakrytá plochým kruhovým kamenem, který slouží jako jídelní stůl pro rodinnou večeři.
Z předních rohů každé stavby vyčnívají dvě hliněné sýpky. Jihozápadní sýpka obsahuje plodiny spojené s muži, jihovýchodní sýpka obsahuje plodiny žen. Odvodňovací potrubí na úrovni terasy odvádí potenciálně škodlivou dešťovou vodu od stavby.
Každý takto úchvatně postavený dům, je orientován na západ, přesněji na jihozápad, aby na jihozápadní obloze viděl na sídlo sluneční bohyně Kuiye. Klíčové architektonické prvky, včetně hliněných „rohů“ nad dveřmi, otvoru uprostřed terasy a kuželovitého valu před dveřmi, slouží jako místo pro uctívání Kuiye, ženské bohyně země.
Obyvatele kmene Batammariba poznáte podle jejich typické skarifikace, která se provádí na obličeji, břiše a zádech. Skarifikace má za cíl zasvětit člověka do dospělého života, projevit odvahu a také identifikovat kmen, ke kterému patří.
Tyto speciální celoživotní znaky identifikují osobu příslušného kmene a zároveň obsahují kódované osobní informace. Se skarifikací se začíná mezi dvěmi až třemi lety života a další znaky se přidávají v pubertě, při připravenosti na manželství nebo po porodu jako forma viditelné komunikace.
První zářezy, nazývané yenongale, se skládají ze tří až čtyř vodorovných čar napříč tvářemi a provádějí se pomocí horkého železného nástroje zvaného teponte, po kterém následuje aplikace bambuckého másla a dřevěného uhlí k podpoře hojení a odhánění duchů.
Další jizvy se přidávají mezi sedmi a dvanácti lety, kdy se od pupku přidají diagonální pruhy bedobandba. V pubertě kolem patnácti let dostávají dívky břišní vzory ipediduaga (tři rovnoběžné čáry pod pupkem), které symbolizují plodnost a připravenost k manželství, zatímco chlapci mohou získat znaky na hrudi nebo ramenou, které označují status a ochranu. Po porodu ženy často přidávají na ramena nebo záda mateřské vzory, aby připomínaly mateřství a posílily společenské postavení.
Čím jsou však lidé Batammariba historicky známí, jsou starodávné techniky prodlužování a zvětšování penisu. Batammaribové praktikují tuto techniku během mužského iniciační obřadu dospělosti.
Nejprve se rozdrtí tradiční bylinky a vmasírují do penisu. Poté se uřízne větev stromu nebo slonovina a vytvoří se otvor určité velikosti. Zasvěcenec si do něj na několik měsíců vloží svůj pohlavní úd, dokud nedosáhne určité velikosti a délky dle vlastního výběru a až poté jej vyjme.
Vlivem modernizace a migrací do měst ubývá mnoho kulturních tradic Batammaribů včetně prodlužování či skarifikace. Západní oblečení totiž zakrývá jizvy na těle, čímž snižuje jejich společenskou viditelnost a vzdělaní rodiče se od ní stále častěji odklánějí, protože tento proces považují za zastaralý nebo bolestivý. Ve venkovských oblastech však tradice přetrvávají, protože starší lidé se zasazují o jejich kulturní zachování z důvodu obav ze ztráty identity.
Zdroje:
101.lasttribes.com
En.wikipedia.org
Africanlanders.com
Grokipedia.com
Kwekudee-tripdownmemorylane.blogspot.com
