Článek
Pokora je v životě velice důležitá. V dnešní době je však poměrně vzácná, což je nejen škoda, ale hlavně velmi špatně. Pokora znamená mnohem víc než být milý a zdvořilý.
Řeknete-li však někomu, aby byl pokorný, příliš nadšeně se tvářit nebude. Nabídka pokory se nezdá být pro lidi příliš lákavá. Často bývá v rozporu se současným přesvědčením lidí, kteří ze všeho nejvíce oceňují sebeúctu, okázalé slavení úspěchů a přílišnou hrdost na sebe samé.
Jedna moudrá žena kdysi řekla:
„Pokora, to je úplný základ – kdo ji nemá, tak je ve své podstatě chudák.“
A to je více, než pravda.
Pokora rozhodně neznamená být slabý a už vůbec nic nemá společného s poddajným přístupem a nízkým sebevědomím. Mnozí lidé si to však mylně myslí. Pokora je duchovní skromnost, která je vyvolána pochopením našeho místa v řádu věcí.
Vnést pokoru do našeho života můžeme tak, že se odpoutáme od vlastních tužeb a strachů a zaměříme svůj pohled na vnější svět kolem nás. Je to o změně vnímání naší perspektivy a uvědomění si vlastního omezeného významu uprostřed celého vesmíru.
Nedostatek pokory znamená pýchu a pýcha je to nejhorší, co člověka může potkat. Právě pýcha, což je absence pokory, znamená žít v iluzi a podporovat bujení vlastního egoismu. Naopak pokora je branou k uzdravení nejen charakteru, ale i těla.
Názorná ukázka očistného principu pokory je krásně vyobrazena v pohádce Mrazík. Ivánek je v ní za svou namyšlenost potrestán zohyzděním těla. Aby získal svou podobu zpět, musí nejprve projít změnou charakteru. Být pokorný a mít úctu k druhým. Takovou zkouškou, kterou prošel Ivánek, by dnes potřebovalo projít mnoho lidí. Pokora je osvobozením od tyranie ega.
Proč bychom se měli všichni starat o to, aby v našem životě vládla pokora? Zde je několik bodů.
Tichá síla pokory v hlučném světě
1. Nad pokorou se zamýšlelo mnoho spisovatelů současných i minulých, včetně Konfucia.
Tento starověký čínský filozof věřil, že znalost našeho místa v širším sociálním světě a dodržování společenských tradic je všelékem na zlo tehdejší doby.
V jeho filozofii jsou naše vlastní potřeby a touhy vždy až na druhém místě oproti tomu, co je považováno za nejlepší pro společnost jako celek.
Konfuciánská forma pokory je hluboce prosociální. Cení si společenského dobra více než vlastních osobních ambicí. Pokora v této podobě může výrazně posílit sociální soudržnost a pocit sounáležitosti.
2. Pokora je základní hodnotou křesťanství
Pokora v křesťanství se projevuje sebeodříkáním a podřizováním se vůli Boží. Křesťanská verze pokory bývá spojována s vinou, studem, hříchem a sebezapřením, což mnohdy nemusí být po chuti každému. Přesto se lze od teologů mnohému naučit.
Mohou nás naučit vyhýbání se aroganci a namyšlenosti. Učí nás vnímat sebe samé jako součást druhu, který má daleko k dokonalosti. Připomíná nám, jak omezenou roli má každý z nás v osudu lidstva jako celku.
3. Všichni se máme stále hodně co učit. Nejen jeden od druhého, ale i od ostatních druhů.
Pokud bychom mohli žít více jako rostliny, mohli by nás naučit, jak žít v harmonii s přírodou a ne bezohledně využívat její zdroje.
Nejen rostliny, ale i zvířata by mohla být našimi moudrými učiteli. Kdybychom mohli žít více jako kočky, mohli bychom se naučit potlačit naši nesmyslnou touhu po pozornosti a uznání.
Pokud bychom mohli žít více jako vlci, mohli bychom se naučit více o intuici a loajalitě.
4. Pokora je o přiznání svých nedostatků a snaze je odstranit či překonat
Jde o ochotu učit se od ostatních osvědčené postupy. Pokora není jen starobylá ctnost s dlouholetou historií, ale je to charakteristický psychologický rys, který zahrnuje učenlivost, myšlení, neustálou sebenápravu a sebezdokonalování.
Nedávný psychologický výzkum dokázal, že ti, kteří jsou pokornější, mají velkou řadu výhod. Pokorné myšlení má velmi pozitivní vliv na naše kognitivní, interpersonální a rozhodovací dovednosti. Lidé, kteří jsou pokorní, se lépe učí a lépe řeší problémy.
Například pokorní studenti často předbíhají své talentované vrstevníky, kteří si o svých schopnostech myslí tolik, že odmítají rady druhých.
Některé studie dokonce zjistily, že pokora je důležitějším ukazatelem výkonnosti než IQ. A navíc, pokora našich vůdců podporuje důvěru, angažovanost, kreativní strategické myšlení a obecně zvyšuje výkonnost.
5. Pokora je nezbytným předpokladem pro sebevzdělávání a schopnosti učit se
Nedokážeme-li si přiznat mezery ve svých znalostech nebo nedostatky v našem charakteru, nikdy nebudeme schopni podniknout kroky k jejich odstranění. A to je právě pro mnoho lidí největším problémem. Upřímně a pokorně si přiznat své chyby.
6. Pokora je jediným účinným lékem na narcismus
Narcismus je dominantní hrozbou dnešní doby, kterou je potřeba řešit nejen na individuální, ale také na širší společenské úrovni.
Pokora může být nápravným prostředkem našeho problematického přeceňování sebeúcty a sebehodnoty.
Slovo na závěr
Pokora znamená být nejmenší z nejmenších. Je to stav posvátné úcty. Uvědomění si vlastní malosti v protikladu k nekonečnému, obrovskému vesmíru.
Pokora však neznamená být ponížený, zakřiknutý, nevýrazný. Pocity méněcennosti jsou totiž minimálně tak destruktivní jako namyšlenost.
Pokorný člověk nemá potřebu porovnávat se s ostatními, či je dokonce soudit. Ví, že si nikdy nemůže být jistý v tom, že je schopen za všech okolností rozlišit dobro od zla. Každý člověk má v sobě vědomí pokory.
Nádherně je vystižen tento charakterový postoj v české pohádce Honza málem králem, ve větě:
„Nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj.“
A touto větou by se měl řídit každý. Souhlasíte?
Zdroje:
https://themindsjournal.com/spiritual-modesty-and-humility/
https://www.celostnimedicina.cz/pokora-a-jeji-role-v-uzdravovani-lidske-duse/
