Článek
Afarové jsou etnickou skupinou čítající přes jeden milion lidí, která obývá převážně Afarskou pánev rozkládající se na území států Etiopie, Etritrey a Džibutska. Někdy se také pro toto etnikum užívá označení Danakilové podle Danakilské prolákliny, kterou na severu území obývají.
Danakilská proláklina je jedním z nejníže položených míst na světě, ležící cca 215 metrů pod hladinou moře, kde se stýkají hned tři tektonické desky. Průměrná roční teplota se v této pouštní měsíční krajině pohybuje nad 34 °C, ale výjimkou nejsou ani teploty kolem 50°C.
Přestože se zde nachází minimální množství flóry a fauny, příroda si pestrost a rozmanitost vynahrazuje jinak. Třeba v podobě sopečných jezer hrajících všemi odstíny modré a tyrkysové, oslnivě bílé plochy solných plání i mnohobarevné usazeniny podél vody. Skály se někde tyčí do impozantní výšky a zaujmou svými bizarními tvary.
V Danakilské proláklině se nacházejí také sopky z nichž sopka Erta Ale je stále činná a v roce 2012 napáchala velké škody. Poslední erupce byla v roce 2014. A právě v této pusté sopečné pouštní krajině se solnými pláněmi a sirnými prameny žijí Afarové.
Jsou převážně kočovnými pastevci, chovají kozy, ovce a skot. Při přesunech od jednoho vodního zdroje ke druhému používají jako dopravní prostředek velbloudy. Své domy, kterým se říká Ari, si staví z tyčí a rohoží vztyčených na tyčích. Bura neboli tábor sestává ze dvou nebo více Ari a starají se o něj ženy.
Kromě mléka a masa obohacují Afarové svojí stravu o sůl, kterou kopou na solných pláních a spolu s mlékem ji pak prodávají na trzích a patří k jejich hlavnímu zdroji příjmů. Solné cihly sekají v extrémním horku a používají k tomu základní krumpáče a sekery. Vykopané cihly převáží na velbloudech. Každý velbloud je naložen 30 solnými cihlami z nichž každá váží čtyři kila. Cesta pouští trvá dva až tři dny.
Afarové jsou organizováni do rodinných klanů a do tříd – „asaimara“ (červení), kteří jsou politicky dominantní třídou a „adoimara“ (bílí) kteří tvoří třídu pracujících. U chlapců i dívek je prováděna obřízka. Chlapec je posuzován podle své statečnosti při snášení bolesti při obřízce a poté je mu dovoleno oženit se s dívkou podle svého výběru, nicméně pokud možno s dívkou z jeho vlastní etnické skupiny, ideálně sestřenicí.
V dřívějších dobách nebylo afarskému muži povoleno oženit se dřív, dokud nezabil jiného muže. Jako důkaz o splnění podmínky bylo vyžadováno uříznuté přirození nepřítele, ten totiž, pokud přežije, se už nikdy nezaslouží o další potomstvo. Tento zvyk se již v dnešní době naštěstí nepraktikuje.
Afarové žijí kočovným životem, který je důkladně propracovaný. Každý kmen se během roku pohybuje po určité trase, která je určena tak, aby byl vždycky v oblasti, kde je dostatek vody a pastvy pro dobytek. Kmeny se po trasách pohybují s velkou přesností a jakékoli odchylky se musí předem dojednat mezi náčelníky.
Muži jsou proslulí svojí bojovou zdatností. Tradičně nosí jile, což je slavný zahnutý nůž. Mají také rozsáhlý repertoár bojových písní. V dávné minulosti, když šli do bitvy, tak si dokonce svázali konce oděvů, jeden muž k druhému, aby neutekli.
Afarové byli odjakživa vnímáni jako násilní a krvežízniví a obecně měli špatnou pověst masakrujících karavany a expedice. Jak popisuje italský badatel L. M. Nesbitt: „Danakilové zabíjejí každého cizince na místě. Vzít si život se stalo zvykem.“ Dostat se do střetu s Afary znamená nebezpečí smrti.
Jejich život v Danakilské poušti, která je nazývána branou do pekel, není jistě jednoduché žít. I když někteří lidé kmene Afar odešli do měst a přizpůsobili se západnímu stylu života, většina z nich setrvává v této velmi nehostinné krajině a žije dál svým kočovným životem.
Zdroje:
www.wikipedia.org
www.cestovinky.cz
www.svetcestovatele.cz
www.en.m.wikipedia.org
www.denik.cz
