Článek
Je to jako by vedly dvě cesty vedle sebe do stejného cíle. Vy byste však chodili neustále po té jedné cestě, protože už ji znáte, víte, kde co je, jaká jsou kde zastavení, odpočívadla, lákadla, nástrahy. Cesta by byla plná davů lidí, mezi kterými byste se museli neustále proplétat.
Do cíle byste dorazili urputně vzteklí, unavení, vyčerpaní, bez elánu, bez chuti do života, zcela utrápeni a v cíli by vás nečekalo nic. Žádná odměna. Žádná naděje. Nic, prostě nic. Přesto byste příště šli tou samou cestou znovu a znovu. Jen proto, že už jste tak zvyklí, nechce se vám něco měnit, je tam ten váš oblíbený obchod, stánek s pivem či proto, že tudy jde většina a mnoho dalších všemožných důvodů.
Pak byste náhodou potkali někoho, kdo by vám řekl:
"Proč nejdeš tou druhou cestou? "
Vy byste při pohledu na druhou cestu vymysleli spoustu dalších důvodů, kromě již zmíněných, proč ne.
Ano. Druhá cesta by neměla tolik lákadel a potěšení. Bylo by na ní méně lidí. Byla by klikatější a pracnější. Dala by více námahy, sebezapření a odříkání. Nebyla by podle vašich představ, ale byla by plná klidu, pokoje, lásky, vyrovnanosti, porozumění, útěchy a pochopení. Do cíle byste dorazili spokojeni, naplněni radostí, potěšením a elánem. A navíc by vás v cíli čekala velká odměna. Odměna v podobě naděje, že váš život nikdy neskončí.
Jakou cestu byste si vybrali?
Většina lidí tu první. Bez světských radostí a zažitých zvyklostí se prostě nedokáží obejít. Bojí se, že kdyby se vydali tou druhou cestou, že svůj život ztratí. Ale opak je pravdou. Neztratí ho, nýbrž naleznou. A to za trochu odříkání rozhodně stojí.
Druhá cesta totiž nesmírně obohacuje ducha a život se stává náhle smysluplným, přináší zklidnění, pokoj do duše, radost a lásku do srdce. A to je přesně to, co v dnešní předimenzované době obrovsky chybí. Pokoru, úctu, porozumění a lásku k druhým. Kdyby většina lidí chodila po druhé cestě místo první, na světě by se žilo mnohem lépe.
Víra v Boha toto vše nabízí a dává nám velkou naději. A hlavně nikdy není pozdě svojí cestu změnit. Stačí se jen rozhodnout a jít. Nebát se. Není co zratit. Můžete jen získat.
Mnozí si řeknou, to jsou zase nesmyslné kecy, ale kdo pocítí nebo již pocítil sílu cesty Boží ví, že to prázdné řeči nejsou. Zázraků Božích již bylo učiněno mnoho, přesto lidé stále pochybují. Ale, jak se říká, každý svého štěstí strůjcem.
Mnohé pochybnosti a strach často vycházejí z nedostatečné znalosti víry, Bible, života Ježíše Krista a jeho odkazu. Až, když člověk pronikne do tajů víry, pozná sílu modlitby, pochopí detaily Ježíšova života, dozví se, jak to tenkrát opravdu bylo a probíhalo, porozumí všem podobenstvím, které Ježíš sděloval, pak teprve pochopí, která cesta je ta správná.
Důkazem jsou mnohé příběhy a zkušenosti těch, kteří se dokázali vydat po té spravné cestě. Otevřou se vám nové obzory a úplně jiný život. Lepší. Krásnější a smysluplnější. Bůh dává každému svobodnou vůli si vybrat.
Je mnoho těch, kteří Boha objevili a věří v něj, ale víc už nic. Nerozvíjí ji dál. Nechodí do kostela, nečtou Bibli a možná se ani nemodlí a myslí si, že to stačí. Jenže to nestačí. To není pravá víra v Boha. Víra, která není rozvíjena a opečovávána je úplně zbytečná.
Je to stejné jako, když zasadíte semínko do země a necháte jej na pospas. Nebudete ho zalévat, kypřit ani hnojit. Nejspíše ani nevzejde a když vzejde, tak brzy uschne. Zalijete-li ho, nakypříte a pohnojíte, vzejde krásná rostlinka a vaše vynaložená námaha nebude zbytečná.
To samé je s vírou. Budete-li chodit pravidelně do kostela, přijímat svátosti, modlit se, číst slovo Boží a budete se snažit Bohu přiblížit, má vaše víra velký smysl. Váš život bude neuvěřitelně obohacen.
Každý věřící by si měl položit zásadní otázku:
"Cítím se být díky své víře bohatý nebo si připadám chudší než ti, kteří se křesťanstvím neřídí? Nalezl jsem poklad nebo se domnívám, že nesu těžké břemeno příkazů, zákazů a povinností, které můj život ochuzují?"
Poctivá a a opravdu upřímná odpověď na tyto otázky vás dovede k pravdě o sobě samém.
Zajímavá je také otázka, kdyby vás Bůh oslovil a zeptal se, co byste si nejvíce přáli, aby vám splnil. Většina lidí by si pro sebe určitě přála zdraví, bohatství, pracovní úspěchy, hmotné věci a podobně. Ale kolik lidí by si třeba přálo najít cestu k Božímu království nebo dobro, lásku, radost a porozumění pro druhé. Takových by bylo mnohem méně.
Jeden takový byl i Šalomoun, mladičký vládce četného lidu. Když ho Bůh v noci ve snu navštívil a řekl mu:
„Žádej si, co bych Ti měl dát.“
Šalomoun neřekl, že by chtěl dlouhý život, pevné zdraví, bohatství či mnoho let vládnutí, nýbrž si přál, aby měl chápavé srdce, jak vládnout lidem a uměl rozlišovat dobro a zlo.
Bohu se líbilo, že si přál právě toto a řekl mu:
"Poněvadž jsi žádal právě toto a nežádal sis dlouhý věk ani bohatství ani život svých nepřátel, ale přál sis chápat právo, splním tvá slova. Dám Ti moudré a prozíravé srdce, kterého nebylo podobného před tebou, ani po tobě podobné nevstane. A dal Šalomounovi, co slíbil.
Kolik z nás by si přálo chápavé srdce, které by bylo všem ku prospěchu místo dlouhého života či bohatství?
Buďte k sobě opravdu upřímní a zkuste se zamyslet, co byste si přáli vy, kdyby vám dal Bůh takovouto nabídku. Podle vašeho opravdu upřímného přání se pozná, kde Duch svatý působí nejvíce.
Přát dobro druhým je velký dar, který jen tak každý nedokáže dát. Kdo to však umí, patří mu ocenění nejen od Boha, ale i od všech lidí. Zkusme si přát, mít také chápavé a moudré srdce, které bude druhým ku prospěchu a povede nás tou správnou cestou k zasloužené odměně. Beze strachu. Bez předsudků. Bez zla. Bez zatvrzelosti a pýchy lidských srdcí, které vedou k pádu společnosti.
Zdroj:
Bible 1 Král 3,5.7-12
