Také se vám zdá, že si dnešní děti bez tabletů a mobilů neumějí hrát?

To jistě každý ví a snaží se o dodržování, leč realita však bývá jiná.

Ať jsou malí nebo velcí, odtrhnout děti od mobilů, tabletů či počítačů je v mnoha případech velkým uměním. Smlouváním počínaje, až vzteklým běsněním konče. Když už se vám konečně podaří dítě zlomit, najednou neví, co má dělat, čeho se chytit. Neumí se samo zabavit, neumí si samo hrát. Raději řekne: „Mami, nevím, co mám dělat? Pojď si se mnou hrát!“

A tak si s ním jdete hrát, i když se vám to vůbec nehodí, hlavně, aby bylo chvíli bez mobilu. Snažíte se mu tedy stále vymýšlet nějakou zábavu. Chvíli to vydrží a pak začne to své: „Mě už to nebaví. To je nuda. Chci jít na počítač hrát hry, to je větší zábava.“
A ať budete vymýšlet cokoliv, konkurovat digitálním technologiím se dá jen těžko. Vždyť i dospělí jsou rádi na netu, sociálních sítích nebo hrají hry. To do určité míry patří k dnešní době.

Když však dříve tyto možnosti nebyly, děti si vždy nějakou zábavu dokázaly najít. Dokázaly podpořit svojí kreativitu, tvořivost, fantazii. Buď doma hrály deskové hry, vyráběly si věci, malovaly si, stavěly si „bunkry“, skládaly stavebnice a mnoho dalšího. Když šly ven, sešla se parta kamarádů a společně vymýšlely, co budou dělat, co budou hrát. Jednou to byl fotbal, pak vybíjená, skákání přes gumu, tenis, nebo si jen tak povídaly a vydržely venku až do večera. A ještě je musel člověk přemlouvat, aby už šly domů. A oni smlouvaly: „Ještě chvíli. Ještě 10 minut.“
A dnes? Dnes je musíme přemlouvat, aby vůbec šly na chvíli ven. Někteří tam vydrží půl hodinky a už zase letí k počítači. A zvlášť tam, kde není mnoho příležitostí k zábavě a nejsou-li nadšenci do sportu, tak je těžké je nalákat ven.
Vždyť se přeci domluvily s kamarády, že se za chvíli sejdou při hře online nebo si budou povídat přes messenger. Hlavně to má největší dopad na jejich zdraví. Jak fyzické, tak i psychické. Denně je třeba alespoň chvilka pohybu a mozek je třeba také na chvíli zaměstnat něčím jiným než strategií hry.

U mladších dětí se to daří snáze, ale u starších už to lze velmi těžce. A náctiletí? S těmi už člověk téměř nehne. Ti mají svojí hlavu, ví všechno nejlépe a poradit si nenechají. Je to ovšem škoda. Jsou ochuzeny o spoustu jiných zážitků a prožitků. K tomu je jejich fyzická kondice na nule. Pro takovéto děti je nejlepší škola, protože tam musí jinak zaměstnat hlavu, zacvičí si a jsou fyzicky mezi dětmi, ne jen online. A když jsou dlouhé prázdniny a k tomu pořád jen prší, tak je to konec úplně. Takže hurá do školy!

Samozřejmě, že takoví nejsou všichni. Ale těch, co je pro ně mobil a tablet vším, je hodně. A i když se jako rodič snažíte negativní vlivy moderních technologií eliminovat, mnohokrát tvrdě narazíte. Je to neustálý boj, který dosti vyčerpává.
Někteří se dají nalákat na výlety, na nákupy, nebo alespoň na zmrzlinu. Jenže to zase leze do peněz a každý si to dovolit nemůže. A nejde to tak dělat denně. Takže s obyčejnou zábavou nemáte proti počítačům šanci.

A aby vám místo toho třeba doma s něčím pomohly? Tak to je další věčný boj pro samostatnou kapitolu.

Hodně zdaru a sil v boji proti času stráveném na mobilu, tabletu či počítači vašich dětí!