Taky se vám zdá, že sehnat práci pro matku s dětmi je nadlidský úkol?

Znáte to. Je obyčejný všední den. Vy od brzkého rána doma poletujete mezi přípravou svačiny a věcí do školy či školky a buzením dětí, kterým se nechce vstávat, protože je ještě přece plno času. Ale opak je pravdou.

Čas letí jako splašený a když už si myslíte, že už konečně vyrazíte, tak uslyšíte za zády: „Mami, kde mám mobil? Nemůžu ho najít a jinak nepůjdu.“ Tak znova lítáte po bytě, abyste ho nakonec našla u dítěte v tašce, které zapomnělo, že už si ho tam dalo.
Pak naskáčete do auta, a jelikož bydlíte na vsi, musíte děti rozvézt do školy i školky. Poté rychle nakoupíte a pádíte domů. Tam kvapem poklidíte a pustíte se do vaření oběda, protože děti budou z jídelny hladové. Po obědě si konečně sednete ke kávě a nastartujete internet.

Projíždíte jednu pracovní nabídku za druhou, většina však pro muže. Když už narazíte na nějakou pro ženy tak buď nemáte příslušnou kvalifikaci, nebo je to práce na směny a o víkendu. Že byste potřebovali kvůli dětem spíše zkrácený úvazek? Tak to je jak hledání jehly v kupce sena.

V hlavě si promítáte, od kolika do kolika byste mohli chodit do práce, abyste stihla odvézt a přivézt děti, protože není, kdo by je dovezl. Zjišťujete, že taková práce ve vašem blízkém i vzdáleném okolí snad ani není. A obzvlášťě na malých městech a obcích je to velký problém. A dojíždět větší dálku? Šlo by to, jen kdybyste nemusela včas vyzvednout děti ze školky a školy. A to nemusíte být ani matka samoživitelka, vždyť váš muž musí také do práce.
Rozhořčeně vypnete počítač a jedete vyzvednout děti. Nakrmit, udělat úkoly, připravit na další den, abyste unavená a frustrovaná ulehla do postele. Nu což, třeba zítra bude lépe.

Jenže většinou je to podobné. Když máte trochu štěstí, objeví se nabídka, co vás zaujme. Odpovíte a jaká radost, když si vás pozvou na pohovor. Trochu znejistíte. Co jim tak asi mohu nabídnout, když jsem se několik let starala o děti a vše ostatní jsem zapomněla, přemýšlíte.
Ale pohovor probíhá kupodivu v pohodě, až do té doby, než dojde řeč na kratší pracovní dobu, flexibilitu a hlavně děti. S dětmi nejde moc být flexibilní. A co teprve, pokud chodí do školky nebo do první třídy, to už začíná být problém. A ještě k tomu nemáte hlídání, když budou marodit nebo budou prázdniny? Tak to už jste v háji úplně. Problémová. Nebrat.

Jak by vám mohli vlastně vyjít vstříc, když mají i jiné zaměstnankyně, které by se začaly ozývat. Proč ona může jen na ranní a na kratší, když my tu musíme makat od nevidím do nevidím? A rozjela by se brzy česká závist a nenávist. Takže vám vlastně ani vyjít vstříc nemohou.
Odjíždíte tedy již po několikáté se stejným pocitem marnosti. Přijdete si totálně neschopná, že si neumíte ani najít práci. Zvlášť když se na vás všude chrlí informace, jak jiná chodí do práce nebo úspěšně podniká a k tomu levou zadní stíhá děti, má uklizeno, navařeno, je usměvavá a šťastná. Vaše sebevědomí náhle klesne z nuly pod bod mrazu.

V hlavě si přemítáte, kde je chyba? V systému? Ve firmách? Ve vás?
Proč nejsou firmy, které by vyšly matkám vstříc? Jako třeba v Německu. Tam ještě dostanou v práci na děti i slušný příspěvek. O tom si u nás mohu jen nechat zdát, řeknete si a totálně vyčerpaná usnete.
Snad zítra bude lépe…

A jakou zkušenost máte vy?
Nebo máte tip, kde takovou práci najít?