„To je drahota. Zlatě za totáče,“ řekl kdosi. Ani náhodou!

Dnes si mnoho lidí stěžuje, a není jich málo, že je všechno drahé, že zlatě za socialismu, to vše bylo levné.

To možná bylo levnější, ale k čemu to bylo dobré, když jste vlastně nic nesehnali?
Když se rozneslo, že přivezou banány, byla fronta až za dva rohy. Limit byl kilo na osobu. Tak přispěchaly celé rodiny i s dětmi. Všichni mlčky stáli za sebou, aby nikdo nepoznal, že patří k sobě. Děti vystrašeně čekaly, až na ně přijde řada. V duchu se bály, aby se jich prodavačka na něco nezeptala a ony se nechtíc neprozradily. Nejen že, by neměly své vzácné milované banány, ale bály se i postihu. A nejhorší bylo, když vám po dlouhém a únavném čekání prodavačka sdělila, že banány už došly. Přišlo jen pár bedýnek. Naštvaně jste odešli smířeni s tím, že to budete muset zkusit při dalším zboží.

Dneska se nikdo nemusí bát jít si koupit jakékoliv množství banánů. Je ho stále dostatek a může si je koupit kdykoliv chce, ne až zase jednou za měsíc přijde zboží.
Jaké pohodlí!

A co když se vám rozbilo auto nebo motorka a vy jste potřebovali určitý díl? Jezdili jste po všech mototechnách po republice a nikde ho nesehnali. Jedině na objednávku s čekáním několik měsíců a nejistotou zda vůbec dorazí. Museli jste improvizovat a nějak to opravit jinak.

Podobné to bylo, když přišlo nové vládní nařízení, že máte mít tohle zrcátko a tamtu odrazku a nikde nebyly k dostání. A pokud vás zastavila policie, vlastně Veřejná bezpečnost, tak ji nezajímalo, že na trhu není k dostání. Dnes si vše pohodlně objednáte přes internet a přijde vám to až domů. Jak jednoduché!

To, že museli všichni povinně jít do prvomájového průvodu mávat s mávátky z krepáku na alegorické vozy, bylo nejmenší zlo. Kdo se však nezúčastnil nebo utekl, měl škraloup.
Chtěli jste chodit do kostela? Buď jste nemohli anebo jste chodili se strachem, jestli z toho nebudete mít postih.
Ženám musela v době „jejich dní“ postačit vysoká buničina v síťce, která nikterak dobře nevsakovala a  nedržela na spodním prádle.
Maminky musely miminku vyvařovat a žehlit pleny. Žádný jednoduchý a pohodlný život.
A ve školkách a školách to také nebylo nijak růžové. Kdo chodil do školky a nesnášel teplé mléko se škraloupem, protože se mu z toho zvedal žaludek, měl smůlu. Musel tam sedět dokud ho nevypije. Samozřejmě, že se mu ten žaludek zvedl a bylo zle. Dítě v totálním stresu si odneslo trauma do života.
Ve škole, když se žák urputně hlásil a chtěl, aby učitelka vyvolala jeho, přitom pokřikoval zkráceně „souško, souško“. Na to se učitelka rozlítila do běla a křikla: „Já nejsem žádná souška v lese! Říkej mi soudružko učitelko!“

Mohli jste se dobře učit jak jste chtěli. Pokud jste však nebyli ve straně nebo neměli vlivného známého, mohli jste se se svojí vysněnou školou rozloučit. Skončili jste na učňáku anebo se základním vzděláním. Nikoho nezajímalo, že jste šikovní a máte navíc. Zvláště pokud jste měli nějaký majetek nebo zemědělství, tak vám prostě školu zatrhli. A vy jste měli újmu na celý život, protože jakou práci asi můžete dostat se základním vzděláním. Podivná to doba!

Dnes můžete studovat co chcete a v jakékoliv zemi chcete. Takže další bod pro dnešní dobu.
A jak se asi museli cítit lidé, kteří měli zemědělství, svoje zvířata, o která se dlouhá léta starali a byly pro ně vším, když ze dne na den přišli vykonavatelé totalitní moci a všechny zvířata jim naráz odvedli? Někteří to odnesli zdravím a jiní to neunesli vůbec. Další minus pro tehdejší dobu.

Všude chodili tajní totalitní agenti a číhali na každou chybičku, byť jen zdánlivou, proti režimu. A když nic nenašli? Nevadí. Pokud dotyčného chtěli dostat, vždy si uměli poradit. V noci mu tajně něco nelegálního podstrčili třeba za plot. Druhý den přišli náhodou na namátkovou kontrolu a ejhle, našli zakázanou věc. Dotyčného odvedli. Celkem běžná věc. Někteří „nepohodlní“ skončili ve vězení a jiní v uranových dolech s razítkem „návrat nežádoucí“.
Toto jsou jen malinké střípečky té doby. Realita byla mnohdy horší. To opravdu jako lepší život než dnes nevypadá.

Važme si tedy toho, že je již ona šedivá doba za námi. Můžeme si cokoliv a kdykoliv koupit. Ve školkách jsou k dětem tolerantní. Studenti mohou jít kam se jim zamane. Práci vám také nikdo neurčuje. Můžete libovolně podnikat i cestovat. Můžete bez strachu chodit do kostela.
Takže až si bude někdo zase stěžovat na dnešní dobu a ceny, ať si uvědomí, že jen o cenách to není. A vzpomene si jak museli tehdy lidé žít.

Raději za dráž teď, než levněji jako předtím.