Článek
Jenže něco mi na tom nesedělo, tak jsem se nad tím začala více zamýšlet. A došla jsem k úplně opačnému zjištění.
Představila jsem si onoho starého člověka, jak byl mladý. Měl svůj život celý před sebou. Žil v době velké totality, která sama o sobě nebyla lehká. Mnoho z nich bylo potíráno režimem. Některým vzali majetky, zvířata. Nedovolili jim studovat. A oni trpělivě snášeli těžké břímě té doby. Doby, ve které kdo nebyl s režimem, nezasloužil si nic ani úctu.
Když vše zdárně přežili, přišla sametová revoluce. Pro ně úplný opak toho na co byli do té doby zvyklí. Svoboda slova, pohybu a příliv čím dál větších moderních vymožeností. Pro ně dosud nevídaná věc. Někteří se se změnami těžko vyrovnávali. A jiní se i přes svůj stále se zvyšující věk, snažili přizpůsobit moderní době. Pořídili si své první mobilní telefony a někteří zvládli i počítače a internet. Klobouk dolů.
A měli dobrý pocit z toho, že ještě na stará kolena se dokázali naučit to, co mladí. Za to si zaslouží velké uznání. Jenže takové uznání většinou nedostali. A od mladých už teprve ne. Ti berou dnešní technologicky moderní dobu jako samozřejmost, kterou každý zná a ovládá. Ale učit se vše v sedmdesáti je veliký rozdíl oproti tomu, když znají veškeré technologie téměř od narození.
A jelikož je ve věku sedmdesáti a více let celkem běžné, že už vám sluch neslouží jako dřív, tak musejí mít mobil nahlas.
A že volají v tramvaji? To přece dneska dělá kdekdo. Volá se úplně všude. Staří lidé dělají jen to, co je v dnešní době běžné a dělají to všichni.
A že se strkají a derou se na volné místo? Pochopitelně. Oni dobře ví, že doby, kdy mladší automaticky pouštěli starší sednout je již dávno pryč. A jelikož dlouho stát by vzhledem ke svým zdravotním problémům již nevydrželi, musí se o místo prát. Což je pro dnešní dobu opět zcela normální. Kdo se více dere, více a lépe se má.
A že neustále na něco nadávají a jsou nerudní? To lze také pochopit. Svůj těžký a mnohdy bolestivý život mají téměř odžitý. Dokázali překonat spoustu trápení a životních změn. Snažili se přizpůsobit nové době. A i když je to uznání vhodné, málokterý mladý jim úctu a uznání projeví. A ochotně se zvedne a pustí je třeba sednout.
Jen na ně nadávají, jako by jim překáželi. Většinou jsou to však moudří lidé s mnoha životními zkušenostmi toužící pouze po pochopení, úctě a uznání. Pokud starému člověku projevíte úctu, pomůžete mu a dáte mu najevo svůj obdiv, uvidíte, jak dokáží roztát a být laskaví. Je to jen odraz toho, jak se k nim chovají druzí, tak se pak oni chovají k nim. I mladí budou jednou staří a pak možná pochopí, že pokud by všichni chovali úctu ke stáří a jednali by podle toho, ubyde mnoho starých, nerudných lidí. Stáří si úctu zaslouží.
