Článek
Mezi Peru a Bolívií na andské náhorní plošině Altiplano se ve výšce 3 812 m n. m. nachází jezero Titicaca. Není to jen tak obyčejné jezero. Kromě toho, že je nejvýše položeným jezerem, poskytuje domov nejen mnoha rostlinám a vodním živočichům, ale také lidem. Hladina jezera s rozlohou přes 8000 km2 se stala místem k bydlení indiánského kmene Uru. Jak je to možné? Jednoduše. Uruové si staví na vodní hladině jedinečné plovoucí ostrovy ze slámy, na kterých mají svá, jak jinak, než slaměná obydlí.
V dávných dobách žili Uruové na březích jezera, jelikož však byli ohrožováni nájezdy okolních kmenů, rozhodli se, jakožto zkušení rybáři a lovci, pro život na jezeře. Velké lodě postupně vyměnili za úchvatné plovoucí ostrovy vyrobené z obojživelné šáchorovité rostliny jménem totora.
Stavba plovoucího ostrova je velice zajímavá. Základem jsou prorostlé kořeny totory, které Uruové sbírají v období dešťů, kdy ji vykoření prudké přívaly dešťů a silný vítr. Poté už stačí totoru jen posbírat z vodní hladiny. Husté kořeny smíchají s hlínou a vznikne hmota podobná korku. Tu posléze rozřežou, zapíchajī do ní kolíky a následně vše pevně svážou. Na vzniklý plovoucí základ navrství až dva metry totory a ostrov je hotov.
Dříve museli Uruové své umělé ostrovy každoročně opravovat, protože k vázání používali lýkové provazy, které nebyly příliš odolné. V dnešní době používají lanka z umělé hmoty, která vydrží podstatně déle. Ostrovy jsou zapuštěny do dna eukalyptovými pruty. Dodnes se tam nachází zhruba sedmdesát ostrovů, kteří Uruové pospojovali tak, aby vznikl velký ovál s vodním „náměstím“ uprostřed.
Na každém ostrově mají postavena svá obydlí, pochopitelně z totory. Na jednom z nich je škola, zdravotní zařízení a dokonce i pošta. Nechybí ani obchůdek se suvenýry pro turisty, kterých tam jezdí opravdu mnoho. Každý ostrov má jednu sprchovou budovu s dlaždičkami a bojlerem na ohřev vody. Na toaletu musejí Uruové plout člunem za vesnici, kde jsou v dostatečné vzdálenosti postaveny malé ostrůvky s jednoduchým záchodem. Z našeho pohledu trochu nepraktické a nepohodlné. Uruové však na svůj způsob života nedají dopustit. Na svých ostrovech se cítí bezpečně a jeden druhému důvěřují.
Životnost slaměného ostrova je cca deset let, poté je potřeba postavit nový. Spodní vrstvy postupně uhnívajī a tak Uruové neustále přidávají na vrch nové vrstvy totory. Přestože Uruové žijí svůj život na plovoucích ostrovech, mrtvé pohřbívají na pevnině.
Uruové tam dokonce pěstují brambory, ječmen a kukuřici. Velmi významnou část jejich stravy tvoří bílá spodní část totory zvaná chullo, kterou žvýkají. Obsahuje jód na léčení štítné žlázy, pomáhá při bolesti hlavy a kocovině. Zdrojem masa ve stravě je lovení racků, kachen nebo plameňáků. Kormorány mají přivázané vlněnými provazy a ti loví ryby v okolí ostrova. Pták Ibis je využíván ke snášení vajec. Rybáři loví sumce, ryby carachi, ispi, a dokonce pstruhy, kteří byli do Titicacu přivezeni z Kanady. Jídlo v hrncích ohřívají ve speciálních kamnech, která stojí na plochých kamenech, aby se nezapálila podlaha ostrova. Totora je velmi hořlavá.
Pro lidi kmene Uru jsou typické teplé vlněné široké sukně, pompézní filcové kloboučky a pestrobarevné deky. Látky si sami tkají a následně z ní šijí a pletou oblečení a ložní prádlo . Součástí oblečení jsou i teplé rukavice a čepice. Červené šaty znamenají, že je žena vdaná. Dívka, která se chce vdát nosí na klobouku barevné bambulky. Uruové nosí několik vrstev oblečení a přitom téměř nepoužívají obuv a chodí většinou bosí.
Vzhledem k jezernímu klimatu je teplé vrstvené oblečení logické. Teplota vody se průměrně pohybuje kolem 10°C . Přes den fouká vítr a v noci klesají teploty až k nule. Uruové o sobě tvrdí, že jim není zima proto, že mají dle legendy černou krev.Dokonce o sobě prohlašovali, že nejsou lidé a že jejich původ není pozemský, ale vesmírný.
Říkali: „My, obyvatelé jezera, my – Kot-Suňové, my nejsme lidé. Byli jsme zde dříve než Inkové, dříve, než Otec nebes Tatiú stvořil lidi, Aymary, Kečuánce, bělochy. Byli jsem zde dokonce ještě před tím, než Slunce začalo ozařovat zemi. Už v době, když země byla ještě v polotemnu, kdy ji osvětlovala jen stříbrná Luna. Tehdy, když Titicaca byla mnohem větší než dnes. Již tehdy zde žili naši otcové. Ne, my nejsme lidé. Naše krev je černá, proto necítíme chlad jezerních nocí. Nehovoříme lidskou řečí a lidé nerozumějí tomu, jak hovoříme my. Naše hlava je jiná než hlava ostatních Indiánů. Jsme velice dávní, jsme nejdávnější. Jsme Obyvatelé jezera, Kot-Suňové. My nejsme lidé!”
Ačkoliv jsou Uruové věrní svému tradičnímu způsobu života, moderním věcem se nebrání. Většina jejich člunů je již poháněna motory. Na každém ostrově jsou solární panely a proto v jejich domácnostech nechybí spotřebiče ani televize. V dnešní moderní době jsou živi hlavně z turismu, bez kterého by svůj neobvyklý způsob života možná dávno opustili a plovoucí slaměné ostrovy by se staly minulostí utopenou v temných vodách bezedného jezera Titicaca.
