Článek
Já nechci smutek, zlo ani splín,
chci plno barev a žádný stín.
Jak si však mohu pomoci,
když se jen zmítám v bezmoci.
Má duše si sama pomoci nedokáže
a pomocnou ruku nikdo mi neháže.
Však prý naděje umírá poslední,
mne nezbývá než věřit jen v ní.
Náhle se plamínek naděje vzňal
a světlo do duše mi dal.
Srdce mé teplem rozehřál
a stín barvami rozehnal.
Co tak náhlého stalo se,
že splín z duše vyhnal se?
Je to zázrak anebo dar,
že víra v naději nepřišla v zmar.
Co pomohlo mé bolavé duši?
Aniž to někdo jiný tuší,
byla to víra s modlitbou,
co před spaním říkám si s oblibou.
Ten nejvyšší mé duši požehnal
a smutek v ní zažehnal.
Mějte vždy víru v naději,
že Boží mlýny se na vás usmějí.
