Článek
Foreové žijí v horské oblasti východní Papuy Nové Guiney, kdy až do 30. let 20. století nikdo netušil, že v těchto horách žijí lidé. V té době je náhodou objevili australští zlatokopové, kteří oblast prozkoumávali a zjistili, že tam žije asi milion lidí. Foreové se proslavili především kvůli zvyku, který vedl k objevu zcela nového typu infekčního onemocnění.
v 50. letech 20. století se do vesnic kmene Fore vydali průzkumníci a zjistili znepokojivé objevy. Ve kmeni, který čítal asi 11 000 lidí docházelo až k 200 úmrtím lidí ročně na neznámou nemoc, převážně žen a dětí. Nemoc nazvali kuru, což znamená třes nebo záchvěv, který je jedním z typických projevů této neznámé nemoci.
Postižený měl nejprve problémy s chůzí, kdy následně úplně ztratil kontrolu nad svými končetinami. Přidal se nekontrolovatelný třes. Nemocný se nemohl zvednout ze země, jíst ani ovládat své tělesné funkce. Postupně začal ztrácet kontrolu i nad svými emocemi a propadal nekontrolovaným záchvatům smíchu, proto se nemoci kuru někdy říkalo smějící se smrt. Jakmile se objevily příznaky, následovala rychlá smrt.
Nemoc postihovala především dospělé ženy a děti mladší 8 let. V některých vesnicích téměř nezbyly žádné mladé ženy a byli tak na pokraji vyhynutí.
Jenže, co způsobovalo tuto záhadnou nemoc? Odpověď na tuto otázku vědcům dlouhá léta unikala. Poté, co vyloučili vyčerpávající seznam kontaminantů, si mysleli, že to musí být genetické a proto se v roce 1961 antropoložka Shirley Lindenbaum rozhodla cestovat od vesnice k vesnici a mapovat rodokmeny.
Nemoc však postihovala ženy a děti ve stejných sociálních skupinách a ne ve stejných genetických skupinách, proto nemohla být genetického původu. Lindenbaum zjistila, že epidemie začala ve vesnicích na severu na přelomu století a poté se v průběhu desetiletí rozšířila na jih.
Postupně začala mít antropoložka tušení, co se děje a nakonec se ukázalo, že měla pravdu. Nemoc souvisela s velmi netradičními pohřebními rituály Foreů. Když někdo zemřel, projevili mu ostatní úctu a lásku tím, že ho uvařili a snědli.
Pokud bylo tělo pohřbeno, sežrali ho červi a pokud bylo umístěno na plošinu, sežrali ho larvy. Foreové věřili, že je mnohem lepší, když tělo zesnulého sní lidé, kteří ho milovali, než červi a hmyz.
Při pohřebním rituálu ženy vyjímaly mozek zesnulého, smíchaly ho s kapradinami a vařily v bambusových trubkách. Kromě žlučníku všechno pekly a jedly. Prováděly to především dospělé ženy, protože Foreové věřili, že ženské tělo dokáže pojmout a zkrotit nebezpečného ducha, který by mrtvé tělo doprovázel.
Občas se stalo, že ženy podaly kousek i svým dětem a ty jedly, co jim matky daly. Proto docházelo k nákaze a následnému úmrtí hlavně u žen a dětí. Biologové nakonec dospěli k závěru, že nemoc kuru pramení právě z konzumace lidských ostatků a hlavně mozku.
Tuto děsivou nemoc však nezpůsoboval virus, bakterie, houba ani parazit. Byl to zcela nový infekční agens, který neměl žádný genetický materiál, dokázal přežít vaření a ani nebyl živý.
O pár let později jiná výzkumná skupina zjistila, že jde o zkroucený protein, který přiměl normální proteiny na povrchu nervových buněk v mozku, aby se zkroutily stejně jako ony. Takzvané „priony“ neboli „proteinové infekční částice“ nakonec špatně poskládaly dostatek proteinů, aby zabily kapsy nervových buněk v mozku, a zanechaly mozeček prolezlý dírami jako houba.
Zajimavé je, že přestože Foreové ukončili tradici pojídání mrtvých těl před více než padesáti lety, případy kuru se během následujících let stále objevovaly. To bylo způsobeno tím, že účinky prionů se mohly projevit až po desítkách let. Poslední osoba s kuru zemřela v roce 2009. V roce 2012 byla epidemie oficiálně prohlášena za ukončenou.
Díky tomu, že dnešní Foreové již tento pohřební kanibalismus nepraktikují, tak šílená nemoc kuru, zvaná smějící se smrt, vymizela.
Zdroje:
En.wikipedia.org
Npr.org
