Článek
Bohužel se mnozí z nás s těmito náročnými zkouškami setkají již v tom nejužším kruhu, jenž tvoří gró našeho dětství a dospívání, a přiznat si tuto skutečnost není mnohdy snadná záležitost. Setřást ze sebe existenční a zároveň psychickou zátěž pocházející od nedospělého rodiče, který odmítá plnit své povinnosti a konstruuje si všelijaké výmluvy pro zamaskování své nevyzrálosti, je velké sousto pro dospělého, natož pro dítě, které se usilovně snaží hledat ve svém rodiči příklad, ať už je jakýkoliv, což v něm nevědomě zasévá semínka budoucích vzorců pro svůj život, ať už jsou jakékoliv. O to větší náklad pro naši mysl je pak vypořádání se s rodičem s rysy sociopata a manipulátora. Podívat se pravdě do očí a srovnat si v hlavě, že ta ošklivá tvrzení, která o nás vykládá, pramení jen z jeho vlastní povahy, nikoliv nutně z té naší, vyžaduje téměř nevyčerpatelný zdroj vnitřní síly.
Dnes s odstupem času mohu říci, že zkušenost s mým otcem ze mě vyformovala interně pevnějšího člověka, který si raději dvakrát rozmyslí, než začne někomu důvěřovat. Jsem si však jistá, že bych tohle těžké několikaleté období sama neustála nebýt nejcennější podpory mé skvělé maminky, jejíž dobré srdce muselo odolávat snůškám výhrůžek a urážek ze strany mého otce podobně jako to moje. To ona mě nesčetněkrát spasila před nutností trávit se svým otcem chvíle o samotě, které mi pokaždé vysávaly energii, protože kromě jiných „ctností“ se otec mohl pyšnit také kvalitami špičkového energetického upíra.
Spolu s jeho sociopatickými sklony, závislostí na hazardu, neochotou nastoupit do stálého zaměstnání a nezodpovědným chováním se každé vyjednávání s ním stávalo postupem času složitějším, což mě i mámu před 7 lety dostalo na úplné mentální dno. Vzpomínám si, že jsme jeden den doma zcela promlčely a nebyly schopné v sobě zpracovat všechny ty ohavné emaily, co nám napsal. V podobném duchu se nesly i následující týdny, až jednoho dne otec vstoupil ke mně do školy a uprostřed vyučování mi ve třídě předal dopis, kde jsem si přečetla, jak moc ho všechno mrzí a že mě touží opět vídat. Tato forma vydírání a hraní na city byla pro mě i maminku poslední kapka.
Celým těm rokům, kdy se jeho přítomnost v našem životě za námi vlekla jako karmické břímě, bylo zapotřebí učinit rychlý konec. A tak když se s námi chtěl dohodnout ohledně podmínek našich dalších styků a finančního vyrovnání, s mámou jsme ho pozvaly k nám domů. Celý předcházející den jsem byla jak na trní a v noci se mi zdál zvláštní sen - viděla jsem otcův udivený výraz a následně naše vchodové dveře, které se za ním hlasitě zavřely. Další den otec dorazil a bezprostředně po příchodu se na mě obrátil s ultimátem:
„Pokud tě alespoň dvakrát do měsíce neuvidím u nás na baráku, tak se s penězi tvá máma může rozloučit,“ řekl výhrůžně. Jeho nezvykle rudé oči neznaly slitování a jeho ego si užívalo své nadvlády.
V porovnání s tolik vymodleným klidem neměly však v daný okamžik peníze žádnou hodnotu, a byť jsme s mámou věděly, že se budeme muset finančně postavit pevně na vlastní nohy, ten krok za to stál. Jak mnou až do onoho momentu proudil strach, nyní jsem se s jistotou nadechla a než se za otcem zabouchly dveře, pronesla jsem závěrečné:
„Sbohem.“
Retrospektivně tohle rozhodnutí vnímám jako správné a mně i mamince sloužilo jako nezbytná vstupenka k naší osobní i mentální svobodě. Navíc jsem se dokázala postavit dlouholetému strachu a od té doby k sobě samé chovám větší respekt a důvěru. Proto až budete stát v životě před jakoukoliv nepříjemnou situací, řiďte se vždy nejen rozumem, ale i srdcem. A pamatujte, že strach je opravdu jen stavem mysli.
