Článek
Tehdy jsem byla zaměstnaná u jedné malé firmy v centru města. Mé pracoviště se nacházelo přímo na hlavním náměstí. Na svou práci jsem si nemohla stěžovat, nicméně to se změnilo, když do společnosti přijali jednoho mladého muže, jehož egoismus a velkopanské vystupování pro mou klidnou povahu byly nepředstavitelná výzva.
Byť jsem se dlouhou dobu snažila pochopit jeho motivy a udržet mezi námi mír, jakmile jsme se oba ocitli v jediné místnosti, atmosféra byla znenadání tak hustá, že by se dala krájet, a pro mé duševní i fyzické zdraví to bylo velmi těžké břímě. Moje intuice mi napovídala, že se mě kolega bude chtít co nejdříve zbavit tak, že zmanipuluje vedení, které bylo k jeho přílišné rozrůstající se tendenci naprosto slepé. Jako vždy se mé instinkty nemýlily.
Ještě jsem doufala v obrat k lepšímu, když se mi jednu sobotu zdál prapodivný sen, který mě zprvu nutil k úsměvu. Připravovala jsem v něm dceři k večeři kapra, přímo v místě mého zaměstnání. Přítomen byl i již zmíněný manipulátorský kolega. Při porcování mi však rybí hlava vyklouzla a začala utíkat po dlažebních kostkách náměstí směrem pryč. Vydala jsem se za ní ve snaze ji chytit. Kolega jen stál v povzdálí a mému úsilí se tiše smál.
Následující pondělí po onom výživném snu jsem v nezvykle dobrém naladění přišla ráno do práce, kde mě čekal šok – šéf spolu s kolegou coby novým manažerem podniku, jak mi bylo vysvětleno, se mi chystali oznámit krutý verdikt:
„Promiň, ale vzhledem k rozpočtům už tu pro tebe zřejmě nebudeme mít místo.“
Tak znělo strohé vyjádření, které mi velice změnilo život i náhled na to, jak je lidský charakter v člověku zakořeněný a lidé se z podstaty nemění. Dnes už mám novou práci, kde jsem velmi spokojená, a na tuto tvrdou zkušenost se retrospektivně koukám opravdu už jen s úsměvem. Dávám si díky ní větší pozor na to, komu uvěřím a koho vpustím do své blízkosti. A mé podvědomí? To mi jen chtělo připomenout, že „každá ryba vždy smrdí od hlavy“.
