Článek
Tohle není drobná chyba jednoho úředníka. Není to ani pouhá nešťastná souhra paragrafů. Případ brutálně znásilněné Petry ukazuje švédský justiční systém, který selhal téměř ve všech směrech: při určování věku pachatele, při ukládání trestu, při vymáhání odškodnění, při ochraně peněz obětí i při výkonu vyhoštění.
Výsledkem je obraz státu, který dokázal chránit finanční práva odsouzeného násilníka rychleji a důsledněji než práva ženy, jejíž život zničil.
Hodiny bití, škrcení a znásilňování
V březnu 2017 napadli Petru v jejím bytě dva muži. Bili ji pěstmi, kopali do těla a hlavy a opakovaně ji škrtili. Když předstírala bezvědomí, bili ji, aby znovu reagovala. Vyhrožovali jí pistolí a smrtí a střídali se při jejím znásilňování.
Při odchodu jí vzali bankovní karty, pas a další osobní věci. Zároveň jí pohrozili, co se stane, pokud se obrátí na policii.
Petra přežila. To však neznamená, že útok skončil odchodem pachatelů. Následky si nesla dál. Podstupovala psychologickou léčbu a ještě po letech popisovala, že se jí tvář jednoho z násilníků neustále vrací. (Zdroj: SVT, CERD)
Jeden dostal pět let, druhému trest klesl na dva
Petřin druhý útočník Adam Hamlaoui byl za zvlášť závažné znásilnění odsouzen k pěti letům vězení. Kvůli tehdejším pravidlům podmíněného propuštění se dostal na svobodu po vykonání přibližně dvou třetin trestu, tedy po něco více než třech letech. (Zdroj: Bulletin)
Druhý pachatel, syrský občan Damir Al-Ali, nebyl odsouzen pouze za útok na Petru. Soud ho uznal vinným z únosu, dvou zvlášť závažných znásilnění, krádeže, pokusu o vydírání, neoprávněného užívání vozidla a řízení bez oprávnění.
Malmöský soud mu původně uložil tři roky a tři měsíce vězení. Odvolací soud trest zvýšil na čtyři roky a šest měsíců.
Samotnou závažnost všech spáchaných trestných činů přitom soud vyčíslil na deset let vězení. Po započtení pachatelova věku a skutečnosti, že měl být vyhoštěn, však z deseti let zůstaly jen čtyři a půl roku. (Zdroj: švédský Nejvyšší soud)
Ani to ale nebyl konec.
Högsta domstolen - Sverige
Pochybnosti o věku proměnily desetiletou závažnost ve dvouletý trest
Al-Ali tvrdil, že byl v době zločinů nezletilý. Původní soudy na základě lékařského posouzení věku dospěly k závěru, že mu bylo nejméně osmnáct let.
Existovaly také zprávy, v nichž sám uváděl, že mu bude devatenáct, a žádal známého, aby nikomu neříkal, že ostatním tvrdí, že je mu patnáct.
Později však předložil další dokumenty ze Sýrie. Jejich důkazní hodnota nebyla jednoznačná. Švédský Nejvyšší soud sám uvedl, že samostatně mají poměrně omezenou vypovídací hodnotu. Jeden z dokumentů byl forenzně hodnocen pouze tak, že důkazy „do určité míry“ svědčí o jeho pravosti.
Navzdory této nejistotě byla povolena obnova řízení a soud začal pachatele posuzovat jako člověka narozeného v únoru 2001.
Trest byl následně stanoven na dva roky a tři měsíce. Potom byl snížen ještě o další tři měsíce, protože pachatel již strávil za mřížemi více času. Z konečného rozsudku tak zůstaly pouhé dva roky vězení. ([Zdroje: Nejvyšší soud, kancléř spravedlnosti])
Švédsko tak dokázalo pomocí právních slev proměnit kriminalitu odpovídající deseti rokům vězení ve dvouletý trest.
Může to být formálně v souladu s tehdejším zákonem. Právě to je však na celém případu nejhorší. Pokud zákon vytváří takový výsledek, není problémem pouze rozhodnutí soudu. Problémem je samotný zákon a politici, kteří jej vytvořili a roky odmítali změnit.
Oběť dostala část. Násilníkovi stát zaplatil do deseti dnů
Petře soud přiznal přibližně 488 000 Kč (225 000 SEK). Do ledna 2022 však získala jen přibližně 217 000 Kč (100 000 SEK), a to prostřednictvím pojišťovny a švédského Úřadu pro oběti trestných činů. Celou soudem přiznanou částku v té době stále neměla. (Zdroj: SVT)
Al-Ali byl naproti tomu po změně svého věku považován za člověka, který strávil ve vězení přibližně o čtrnáct měsíců déle, než měl.
Švédský stát mu přiznal přibližně 1,82 milionu Kč (840 000 SEK). Rozhodnutí kancléře spravedlnosti uvádělo, že peníze jsou standardně vypláceny do deseti pracovních dnů. (Zdroj: švédský kancléř spravedlnosti)
Petra tedy musela roky bojovat alespoň o část necelého půl milionu korun. Jejímu násilníkovi měl stát poslat více než 1,8 milionu během několika dnů.
To není spravedlnost. To je její karikatura.
Švédský systém chránil pachatelovy peníze před jeho oběťmi
Absurdnost švédského systému tím nekončila. Peníze vyplacené Al-Alimu nebylo možné jednoduše zabavit a použít k zaplacení jeho dluhů vůči obětem.
Náhrada za neoprávněné omezení svobody byla po dobu dvou let chráněna před exekucí, pokud ji pachatel uchovával odděleně od ostatních peněz. Švédský exekuční úřad otevřeně přiznal, že za těchto podmínek na peníze nemůže dosáhnout. (Zdroj: Bulletin, vyjádření exekučního úřadu)
Švédský stát tedy nejenže vyplatil násilníkovi několikanásobek částky přiznané Petře. Ještě vytvořil právní bariéru, která tyto peníze chránila před nároky žen, jimž měl pachatel platit.
Stát tak chránil násilníkovu peněženku účinněji než důstojnost a práva jeho obětí.
Vyhoštění, které vydrželo čtyři dny
Rozsudek nařizoval Al-Aliho vyhoštění ze Švédska a zákaz návratu do roku 2032. Ani tento trest však švédské úřady nedokázaly řádně vykonat.
Krátce po vyplacení milionového odškodnění byl podezřelý z dalších trestných činů. V listopadu 2021 dostal nový osmiměsíční trest.
V prosinci 2022 byl konečně posazen do letadla směřujícího do Sýrie. Během mezipřistání v Istanbulu však utekl, použil cizí doklad a pokusil se dostat do Řecka. Po pouhých čtyřech dnech byl poslán zpět do Švédska. (Zdroj: SVT)
Ani zde nešlo o izolovanou výjimku. SVT zjistila, že z 73 syrských občanů, kteří si odpykali trest a podle rozsudku měli být vyhoštěni, jich 52 zůstávalo ve Švédsku. Osmnáct z nich se po rozhodnutí o vyhoštění dopustilo dalších trestných činů.
Trest vyhoštění, který existuje pouze v rozsudku, ale není vykonán, není skutečným trestem. Je to státní divadlo.
Systém je roztříštěný a justice neprůhledná
Švédsko se může bránit tím, že jednotlivá rozhodnutí zveřejnilo a že každý úřad postupoval podle svého zákona. Jenže skutečná transparentnost neznamená, že rozsudek někde leží v databázi.
Pro oběť musí být srozumitelné, kdo jí zaplatí, kdy peníze dostane a proč stát chrání majetek pachatele před vymáháním její pohledávky.
V Petřině případě odpovědnost přecházela mezi soudem, pojišťovnou, Úřadem pro oběti trestných činů, exekučním úřadem, migračními institucemi a policií. Každá část systému mohla tvrdit, že jednala podle pravidel. Celek však vytvořil výsledek, který je morálně odpudivý.
To je typický znak rozpadajícího se systému: jednotlivé instituce plní vlastní procedury, ale nikdo nenese odpovědnost za konečný výsledek.
Jsou medializované případy jen špičkou ledovce?
Případ Petry ve Švédsku však vyvolává oprávněnou obavu, že kauzy odhalené investigativními novináři mohou představovat pouze špičku ledovce.
Veřejnost se o selhání dozvěděla až díky tomu, že novináři propojili několik různých rozsudků, rozhodnutí a úředních postupů. Běžná oběť nemá redakční tým, právníky ani čas procházet roky dokumentů a zjišťovat, proč pachatel dostal peníze rychleji než ona.
Pokud se systém stane natolik složitým a roztříštěným, že jeho selhání dokáže odhalit pouze dlouhá mediální investigace, pak už nejde o skutečně průhlednou justici.
Pozdní reforma je přiznáním selhání
Švédský parlament nakonec přijal změny, které začaly platit 1. září 2026. Oběti mají nově dostávat náhradu přímo od státu, který ji potom vymáhá po pachateli. Rozšířily se také možnosti použít některé chráněné náhrady pachatele k zaplacení dluhů vůči jeho obětem.
Nově lze rovněž výrazněji snížit odškodnění za neoprávněné věznění lidem odsouzeným za závažnou kriminalitu. ([Zdroje: švédská vláda, švédský parlament)
Reforma je správná, ale přišla až poté, co starý systém vytvořil jeden z nejodpornějších možných kontrastů: traumatizovaná oběť čekala na část svého odškodnění, zatímco odsouzený násilník dostal od státu milionovou náhradu chráněnou před jejími nároky.
Švédsko v tomto případu neselhalo jednou. Selhalo při trestání, odškodňování, vymáhání i vyhoštění.
Stát, který je mimořádně důsledný při ochraně práv pachatele, ale pomalý, roztříštěný a bezmocný při ochraně oběti, nemá pouze technický problém. Má problém s vlastními prioritami.
A právě proto je případ Petry tak závažný. Neukazuje spravedlnost, která se občas dopustila chyby. Ukazuje systém, jenž se pod nánosem vlastních pravidel obrátil proti člověku, kterého měl chránit.
