Ukrajina: USA, Německo, Británie, Švédsko, Norsko a Dánsko vs. Rusko, Čína, KLDR, Írán a Bělorusko

Podle nejnovějších údajů do června 2026 převzala hlavní finanční a vojenskou podporu Ukrajiny Evropa. USA zůstávají největším jednotlivým dárcem od začátku invaze, ale jejich nová přímá pomoc výrazně poklesla. Evropa je současně nadále závislá na amerických zbraních, zejména systémech Patriot.

Rusko se při výrobě zbraní ekonomicky a technologicky opírá především o Čínu. Největší přímou vojenskou pomoc mu poskytuje Severní Korea. Význam Íránu spočívá hlavně v předání technologie dronů, zatímco Bělorusko zajišťuje strategické území, logistiku a průmyslové kapacity.

Pojem zástupná válka vystihuje soupeření světových mocností v pozadí konfliktu. Základní skutečností však zůstává, že válku zahájila ruská invaze na území samostatné Ukrajiny. Kiel Institute, MSMT – podpora Ruska ze strany KLDR

Stav k 6. září 2026

Ruská invaze na Ukrajinu se postupně proměnila v rozsáhlý mezinárodní střet, do něhož jsou nepřímo zapojeny desítky států. Rusko nese odpovědnost za zahájení války, protože v únoru 2022 napadlo území mezinárodně uznávaného a samostatného státu. Tento závěr vychází také z rezolucí Valného shromáždění OSN, které ruský útok označují za agresi.

Současně už nejde pouze o souboj dvou armád. Ukrajina je závislá na západních zbraních, finanční pomoci a zpravodajské spolupráci. Rusko zase využívá čínský obchod a technologie, severokorejskou munici a vojáky, íránské konstrukce dronů a běloruské území i průmysl.

Válka proto získala výrazný zástupný rozměr. Tento pojem však nelze používat bez vysvětlení. Ukrajina není pouhou figurkou ovládanou Západem, ale napadeným státem, který vede vlastní obranu. Zároveň je nesporné, že výsledek bojů ovlivňují zájmy mocností, jež dodávají oběma stranám prostředky potřebné k pokračování konfliktu.

Slovo sponzor je v tomto článku použito jako novinářská zkratka. Neznamená pouze přímé financování války. Zahrnuje dodávky zbraní a munice, výcvik vojáků, zpravodajské informace, ekonomickou pomoc, nákup strategických surovin, dodávky technologií i diplomatickou ochranu.

Jednotlivé země proto nelze porovnávat pouze podle peněz. Spojené státy mohou dodat technologicky nenahraditelný systém protivzdušné obrany, zatímco Severní Korea poskytne miliony levnějších dělostřeleckých nábojů. Čína nemusí veřejně posílat hotové zbraně, aby její obchod a průmyslové součástky významně pomáhaly ruské válečné ekonomice.

Spojené státy zůstávají v součtu pomoci od začátku invaze největším jednotlivým státním podporovatelem Ukrajiny. Washington poskytl raketové systémy HIMARS, protivzdušnou obranu Patriot, obrněná vozidla, dělostřeleckou munici, přesné střely, výcvik a zpravodajskou podporu.

Americká role se však změnila. Podle Kielského institutu klesla nově přidělená americká pomoc v roce 2025 přibližně o 99 procent. V květnu a červnu 2026 Spojené státy neposkytly žádný nový balík přímé pomoci. Americké zbraně přesto zůstávají důležité, protože evropské státy je nakupují pro Ukrajinu ze svých prostředků. Během prvního pololetí 2026 objednaly evropské země u amerických výrobců vojenský materiál nejméně za tři miliardy eur. Kiel Institute

Německo se stalo největším evropským státním poskytovatelem vojenské pomoci. V roce 2025 přidělilo Ukrajině vojenskou podporu za přibližně devět miliard eur. Dalších 700 milionů eur oznámilo během května a června 2026.

Význam Německa nespočívá pouze v celkové částce. Berlín dodává systémy protivzdušné obrany, obrněnou techniku, munici, logistické prostředky a financuje nové zakázky pro zbrojní průmysl. Německá pomoc je důležitá především pro ochranu ukrajinských měst a energetické infrastruktury.

Velká Británie přidělila v roce 2025 na vojenskou pomoc přibližně 5,4 miliardy eur, čímž se mezi evropskými státy zařadila na druhé místo. Londýn podporuje výcvik ukrajinských vojáků, poskytuje munici, obrněnou techniku a prostředky pro dálkové údery.

V květnu a červnu 2026 byla Británie také největším bilaterálním poskytovatelem nové finanční a humanitární pomoci. Její příspěvek dosáhl přibližně 1,5 miliardy eur. Britská politika tak spojuje vojenskou pomoc s podporou fungování ukrajinského státu.

Švédsko poskytlo v roce 2025 vojenskou pomoc přibližně za 3,7 miliardy eur. Dodává dělostřelecké systémy, obrněná vozidla, munici a prostředky protivzdušné obrany. V poměru k velikosti švédské ekonomiky jde o velmi výrazné zatížení.

Norsko přidělilo ve stejném roce přibližně 3,6 miliardy eur. Jeho role zahrnuje financování protivzdušné obrany, nákup amerických zbraní a podporu ukrajinského státního rozpočtu. Norsko využívá také výnosy svého rozsáhlého energetického sektoru.

Dánsko poskytlo v roce 2025 vojenskou pomoc přibližně za 2,6 miliardy eur a v květnu a červnu 2026 přidalo dalších 600 milionů. Podílelo se na dodávkách letounů F-16 a jako první zavedlo model, v němž zahraniční stát přímo financuje výrobu zbraní v ukrajinských podnicích.

Významným podporovatelem je rovněž Nizozemsko, které financuje americké zbraně, letouny F-16, protivzdušnou obranu a ukrajinskou výrobu dronů. V květnu a červnu 2026 oznámilo novou vojenskou pomoc za přibližně 500 milionů eur. Souhrn evropské pomoci za rok 2025

Instituce Evropské unie nelze započítat mezi jednotlivé státy. Jejich finanční význam je však zásadní. Jen během května a června 2026 přidělily Ukrajině téměř 11 miliard eur. Přibližně 4,3 miliardy směřovaly na vojenskou pomoc a 6,7 miliardy na finanční a humanitární podporu.

Hlavním nástrojem se stal evropský úvěr ve výši 90 miliard eur určený pro roky 2026 a 2027. Tato částka ale nepředstavuje peníze okamžitě předané Ukrajině. Jde o plánovaný úvěrový rámec, ze kterého se prostředky uvolňují postupně.

Evropa jako celek už poskytuje více vojenské pomoci než Spojené státy. Současně však zůstává závislá na amerických systémech, především na raketách Patriot, HIMARS a další munici, pro kterou nemá rychle dostupnou domácí náhradu.

Česko nepatří kvůli velikosti své ekonomiky mezi největší dárce v absolutních částkách. Jeho význam spočívá především v organizování nákupu dělostřelecké munice na světových trzích, opravách vojenské techniky a propojování zahraničního financování s českým obranným průmyslem.

Vedle vojenské pomoci schválila česká vláda program humanitární, stabilizační a rekonstrukční pomoci pro období 2026 až 2030. Počítá s jednou miliardou korun ročně. Peníze mají směřovat na zdravotnictví, energetiku, odminování, vzdělávání, obnovu infrastruktury a zapojení českých podniků. Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Čína je nejvýznamnějším zahraničním ekonomickým partnerem Ruska. Nakupuje ruskou ropu a další suroviny, poskytuje obchodní odbytiště a dodává stroje, elektroniku, polovodiče, motory a další výrobky dvojího užití. Ty mohou sloužit civilnímu průmyslu, ale také výrobě dronů, raket a vojenské techniky.

Americká U.S.-China Economic and Security Review Commission označuje Čínu za rozhodujícího vnějšího umožňovatele ruské války. Podle jejího hodnocení představují Čína a Hongkong hlavní zdroj kontrolovaných technologií přicházejících do Ruska. Jde ovšem o americkou vládní analýzu, nikoliv o politicky neutrální stanovisko. USCC – China-Russia Fact Sheet

Peking přímé vyzbrojování Ruska odmítá a svou politiku označuje za neutrální. Tvrdí, že podporuje příměří, jednání a respektování bezpečnostních zájmů všech stran. Čínské vedení současně Rusko hospodářsky ani diplomaticky neizolovalo. Stanovisko čínského ministerstva zahraničí

Severní Korea je z hlediska zbraní a živé síly nejvýznamnějším přímým podporovatelem Moskvy. Dodala Rusku miliony kusů dělostřelecké a raketometné munice, balistické rakety, samohybná děla a další vojenskou techniku.

Zpráva Multilateral Sanctions Monitoring Team uvádí, že jen během roku 2024 mohlo do Ruska dorazit až devět milionů kusů severokorejské dělostřelecké a raketometné munice. Zdokumentovány byly rovněž dodávky nejméně stovky balistických raket a nasazení více než 11 tisíc severokorejských vojáků. Přesné počty zůstávají předmětem zpravodajských odhadů. MSMT – vojenská spolupráce Ruska a KLDR

Severokorejská pomoc umožňuje Rusku udržovat vysokou spotřebu dělostřelecké munice. Pchjongjang za ni získává peníze,, ropu, potraviny, vojenské technologie a zkušenosti z moderního bojiště.

Írán sehrál zásadní roli zejména v první fázi ruské kampaně dálkových dronových útoků. Dodal bezpilotní prostředky rodiny Shahed a technologické základy, které Rusku umožnily zahájit jejich domácí výrobu pod označením Geran.

Význam přímých íránských dodávek postupně poklesl, protože Moskva vybudovala vlastní výrobní kapacity a původní konstrukci dále upravuje. Írán přesto patří mezi hlavní podporovatele, protože bez původního transferu dronů a výrobních znalostí by Rusko svou současnou masovou leteckou kampaň rozvíjelo podstatně obtížněji.

Bělorusko poskytlo své území pro počáteční ruský útok na Kyjev a nadále umožňuje ruským silám využívat základny, výcviková zařízení a logistickou infrastrukturu. Jeho průmysl dodává součástky, optiku, elektroniku, podvozky pro raketové systémy a některé druhy munice.

Podle analýzy Institutu Evropské unie pro bezpečnostní studia mohly běloruské podniky během prvních tří let invaze dodat Rusku vojenské vybavení v hodnotě přesahující jednu miliardu eur. Běloruská pravidelná armáda však podle dostupných informací přímo do bojů na Ukrajině nevstoupila. EU Institute for Security Studies

Ukrajina má širší a ekonomicky silnější koalici. Její slabinou jsou pomalá politická rozhodnutí, měnící se vlády, omezené výrobní kapacity a dlouhé dodací lhůty. Oznámená pomoc navíc nemusí znamenat, že zbraně nebo peníze už byly skutečně předány.

Rusko má menší počet klíčových partnerů, jejich pomoc je však často přímější. Severní Korea dodává munici ve velkých objemech, zatímco Čína poskytuje průmyslové součástky, odbytiště pro suroviny a finanční kanály. Írán předal důležitou dronovou technologii a Bělorusko nabízí území, logistiku a průmyslové zázemí.

Rozdílné jsou také motivace. Západní státy pomoc zdůvodňují obranou napadené země, evropské bezpečnosti a mezinárodního práva. Čína sleduje své hospodářské a mocenské zájmy a nechce úplnou porážku strategického partnera. Severní Korea získává peníze, suroviny a vojenské technologie. Írán a Bělorusko upevňují vztahy s Moskvou a omezují dopady vlastní mezinárodní izolace.

Realitu války je třeba důsledně oddělovat od propagandy všech zúčastněných stran – Ruska, Ukrajiny i jednotlivých států NATO. Jejich informační aparáty v různé míře usilují o udržení veřejné podpory: vyzdvihují vlastní či lokální úspěchy, zdůrazňují selhání protivníka a potlačují vlastní nezdary a ztráty. Válka na Ukrajině tak názorně ukazuje význam strategické komunikace i státní propagandy a jejich schopnost ovlivňovat tisk, masová média a veřejné mínění.

Konstatování propagandy na obou stranách ale neznamená, že všechny strany nesou stejnou odpovědnost. Rusko zahájilo invazi a okupuje část ukrajinského území. Ukrajina vede obrannou válku, přestože také její komunikace podléhá vojenské cenzuře, výběru vhodných informací a snaze udržet podporu obyvatel i zahraničních partnerů.

Bez podpory Spojených států a evropských zemí by Ukrajina jen obtížně udržovala protivzdušnou obranu, zásoby munice a fungování státního rozpočtu. Bez čínského hospodářského zázemí, severokorejské munice, íránských technologií a běloruské infrastruktury by Rusko čelilo podstatně vyšším nákladům a větším problémům při obnovování svých vojenských zásob.

Válka je proto současně ruskou agresí proti Ukrajině, ukrajinským bojem o přežití i geopolitickým střetem širších mocenských bloků. Označení zástupná válka zachycuje její mezinárodní rozměr, nesmí však zakrývat, kdo konflikt zahájil ani skutečnost, že o budoucnosti Ukrajiny nemají rozhodovat pouze její zahraniční podporovatelé.

Nejbezprostředněji se válčí o přežití Ukrajiny jako samostatného státu a o kontrolu nad jejími mezinárodně uznávanými hranicemi. Rusko se snaží udržet okupovaná území, oslabit ukrajinskou státnost a rozhodovat o zahraničněpolitickém směřování země. Ukrajina bojuje za obnovení územní celistvosti, vlastní bezpečnost a právo sama si vybrat vztahy s Evropskou unií a NATO.

Jednou z hlavních geopolitických příčin napětí je rozšiřování NATO směrem na východ. Moskva dlouhodobě tvrdí, že případné členství Ukrajiny představuje ohrožení ruské bezpečnosti. NATO naopak prosazuje zásadu, že každá evropská země smí o členství požádat a že Rusko nemá právo rozhodovat o bezpečnostní orientaci sousedních států.

Na summitu v Bukurešti v roce 2008 spojenci prohlásili, že se Ukrajina a Gruzie v budoucnu stanou členy NATO. Ukrajina však v době ruské invaze členem nebyla, neměla bezpečnostní záruky podle článku 5 ani pevný termín přijetí. Ruský útok navíc vedl k rozšíření Aliance o Finsko a Švédsko, takže z hlediska Moskvy přinesl opačný výsledek. NATO – rozšiřování a článek 10

Ukrajina má významná naleziště grafitu, titanu, manganu, lithia, kobaltu, niklu, uranu a dalších strategických surovin. Podle analýzy Institutu Evropské unie pro bezpečnostní studia se na jejím území nachází 26 ze 34 surovin, které Evropská unie označuje za kritické. Část významných nalezišť leží na okupovaném východě a jihu země nebo v blízkosti fronty.

Kontrola těchto oblastí má dlouhodobý hospodářský význam pro výrobu baterií, elektroniky, zbraní, letadel i energetických technologií. Donbas je současně tradičním centrem těžby uhlí, hutnictví a těžkého průmyslu. Jih Ukrajiny nabízí přístup k Černému moři, přístavům, dopravním koridorům a potenciálním energetickým nalezištím.

Nebylo by však přesné tvrdit, že Rusko napadlo Ukrajinu pouze kvůli nerostům. Mnoho ložisek není dostatečně prozkoumáno a jejich skutečná ekonomická využitelnost zůstává nejistá. Suroviny jsou významnou strategickou kořistí a součástí poválečného soupeření, ale samy nevysvětlují politické, bezpečnostní a imperiální cíle Kremlu. EUISS – kritické suroviny Ukrajiny

Ukrajina bývá označována za obilnici Evropy, někdy nepřesně za největší obilnici světa. Ve skutečnosti není největším světovým producentem obilí, ale patří mezi jeho významné pěstitele a vývozce. Její černozem, rozsáhlá zemědělská půda a přístavy v Oděské oblasti mají mimořádnou ekonomickou i geopolitickou hodnotu.

FAO odhadla ukrajinskou produkci obilovin v roce 2025 přibližně na 60,8 milionu tun a vývoz během hospodářského roku 2025/2026 asi na 40 milionů tun. Kontrola přístavů, námořních tras, skladů a zemědělských oblastí proto ovlivňuje nejen ukrajinské příjmy, ale také ceny a dostupnost potravin v Africe a na Blízkém východě. FAO – zemědělství a vývoz Ukrajiny

Válka je také zápasem o lidi. Miliony Ukrajinců v produktivním věku odešly do zemí Evropské unie, další se přesunuly do Ruska nebo zůstaly na okupovaných územích. Ukrajina tím ztrácí zaměstnance, odborníky, daňové příjmy i budoucí rodiče, což zhoršuje její dlouhodobou demografickou situaci a možnosti poválečné obnovy.

Evropské státy poskytují ukrajinským uprchlíkům dočasnou ochranu, přístup k zaměstnání, uznávání kvalifikací a jazykové kurzy. Uprchlíci se tak postupně zapojují do místních ekonomik a pomáhají doplňovat chybějící pracovní sílu. Přesnější je ale mluvit o pracovní a jazykové integraci než o nuceném „přeučování“. Účelem jazykových kurzů je především umožnit lidem pracovat, studovat a samostatně fungovat v hostitelské zemi. Evropská komise – přístup ukrajinských uprchlíků k práci

Také Rusko začleňuje obyvatele z okupovaných oblastí a uprchlíky do svého hospodářského a společenského prostoru. Zde je však nutné rozlišovat mezi dobrovolným odchodem a nucenými přesuny. OSN zdokumentovala deportace, nátlak na přijetí ruského občanství, zavádění ruské státní správy a školství i vytváření překážek, které lidem komplikují návrat domů. Na okupovaném území je ukrajinská výuka nahrazována ruskými osnovami, jazykem a výkladem dějin. Tyto postupy mají charakter státem řízené rusifikace a nelze je stavět na stejnou úroveň jako dobrovolné jazykové kurzy pro uprchlíky v EU. OHCHR – nucené přesuny z okupovaných území

Ve výsledku se válčí současně o území, bezpečnostní uspořádání Evropy, černomořské přístavy, průmysl, zemědělskou půdu, strategické suroviny i lidský kapitál. Západní mocnosti chtějí zabránit tomu, aby Rusko měnilo evropské hranice vojenskou silou. Moskva se snaží obnovit rozhodující vliv nad Ukrajinou a zabránit jejímu úplnému začlenění do západních struktur.

Konflikt proto obsahuje prvky obranné, imperiální, ekonomické i zástupné války. Žádné jediné vysvětlení – samotné NATO, nerostné suroviny ani obilí – však nevystihuje celý obraz. Základní skutečností zůstává, že Rusko zahájilo invazi a Ukrajina se brání; zahraniční mocnosti následně svými zbraněmi, penězi, obchodem a politickým vlivem zásadně určují, jak dlouho a s jakou intenzitou bude válka pokračovat.

Zdroj: https://www.cerd.com/cs-cz/article/valka-na-ukrajine-k-6-zari-2026-rusko-tlaci-na-donbasu-zasadni-prulom-ale-neprisel