Článek
Případ z Dobšic na Znojemsku se postupně proměnil v symbol širšího střetu mezi občanem a státní mocí. Na jedné straně stojí podnikatel František Sklenář, který odmítá demolici svého domu a upozorňuje na nerovný přístup úřadů. Na straně druhé je soudní exekutor Mgr. Vojtěch Jaroš, pověřený výkonem pravomocného rozhodnutí o odstranění stavby.
Celá kauza tak přerostla rámec běžného stavebního sporu a otevřela debatu o tom, zda stát dokáže prosadit vlastní rozhodnutí a zároveň udržet důvěru občanů v to, že právo platí pro všechny stejně.
Střet dvou rolí
František Sklenář tvrdí, že jeho případ ukazuje na dvojí metr. Podle jeho názoru byly v minulosti v České republice mnohé stavby postavené v rozporu se zákonem nebo bez povolení dodatečně legalizovány. Pokud se v jiných případech našla cesta k nápravě nebo ke změně územního plánu, ptá se, proč je v jeho případě postup státu nekompromisní.
Na druhé straně stojí exekutor Mgr. Vojtěch Jaroš. Ten v celé věci nevystupuje jako rozhodčí spravedlnosti sporu. Jeho úkolem je zajistit výkon rozhodnutí, které vydaly příslušné úřady a které prošlo právním procesem. Z hlediska práva je jeho role jasná: zajistit, aby rozhodnutí státu nebylo pouze formální, ale také vykonatelné.
Právě zde se ale objevuje hlubší problém. Pokud se výkon rozhodnutí státu stává veřejně sledovaným konfliktem a naráží na odpor veřejnosti, ukazuje to nejen sílu státu, ale také jeho slabost.
Slabost státu a nedůvěra veřejnosti
Autorita státu nestojí jen na zákonech a rozhodnutích. Stojí především na důvěře, že pravidla jsou spravedlivá a platí pro všechny stejně. Pokud veřejnost získá pocit, že některé případy jsou řešeny tvrdě a jiné mnohem shovívavěji, důvěra v systém se postupně vytrácí.
V oblasti stavebního práva se tento problém objevuje dlouhodobě. Ministerstvo pro místní rozvoj již dříve upozornilo, že kvůli složitému povolovacímu systému a vysoké šanci na dodatečné povolení vznikalo v minulosti nelegálně přibližně 10 % staveb.
To znamená, že problém nepovolených staveb není ojedinělý. Naopak ukazuje, že systém byl po dlouhou dobu nastaven tak, že lidé často riskovali a spoléhali na možnost dodatečného schválení.
Příklady, které podkopávají důvěru
Důvěru veřejnosti navíc oslabují případy, kdy byly problematické stavby zpětně legalizovány. Jako často uváděný příklad se objevuje spor kolem podnikatele Miloše Holečka v Pardubicích. Podle médií zde vyrostla luxusní vila bez stavebního povolení a legalizace byla možná až poté, co město změnilo územní plán.
Kauza Miloše Holečka
Takové případy samozřejmě nelze automaticky označit za korupci. Přesto však v očích veřejnosti vytvářejí dojem, že lidé s vlivem nebo dostatečnými kontakty dokážou prosadit řešení, která by jiným neprošla.
Pokud totiž vlivní lidé dokážou zpětně legalizovat téměř cokoliv, stát jen obtížně může očekávat, že jeho rozhodnutí budou občané bez výhrad respektovat.
Složitý stavební systém
Další část problému souvisí se samotným stavebním právem. Český povolovací proces je dlouhodobě kritizován jako složitý, zdlouhavý a administrativně náročný.
Pro mnoho lidí, zejména rodin řešících vlastní bydlení, to znamená dlouhé čekání a vysoké náklady. Někteří proto riskují a snaží se stavět i v situaci, kdy právní cesta není jednoduchá.
To samozřejmě neznamená, že porušení zákona je správné. Ukazuje to ale, že systém někdy vytváří tlak, který lidi k porušení pravidel nepřímo motivuje.
Exekuce a nedůvěra společnosti
Do celé situace vstupuje ještě jeden faktor – špatná pověst exekucí v české společnosti.
V České republice bylo v posledních letech vedeno několik milionů exekučních řízení a statisíce lidí se ocitly v exekuci. Exekuce se tak pro mnoho občanů staly symbolem tvrdého a často necitlivého systému.
Výsledkem je situace, kdy exekutor, ačkoliv vykonává státní moc, není v očích části veřejnosti vnímán jako neutrální vykonavatel práva, ale spíše jako represivní nástroj státu.
Když se taková figura objeví u demolice domu, konflikt se okamžitě mění v symbolický střet občana proti systému.
Eroze respektu k právu
Případ Dobšice tak ukazuje nebezpečný trend. Pokud lidé přestanou věřit, že pravidla platí pro všechny stejně, postupně se vytrácí respekt k právu jako takovému.
Nejprve vzniká nedůvěra vůči úřadům. Poté se oslabuje autorita státní správy. A nakonec může dojít k situaci, kdy rozhodnutí státu přestávají být vnímána jako legitimní.
Takový vývoj je nebezpečný nejen pro občany, ale i pro samotný stát. Systém, který ztratí důvěru veřejnosti, se totiž postupně obrací i proti těm, kteří jej spravují.
Test právního státu
Spor mezi Františkem Sklenářem a exekutorem Vojtěchem Jarošem tak není jen konfliktem dvou lidí.
Je testem toho, zda český právní stát dokáže zároveň prosazovat svá rozhodnutí a udržet důvěru občanů v to, že pravidla jsou spravedlivá a rovná pro všechny.
Pokud se to nepodaří, podobných sporů bude přibývat – a každý další bude dál oslabovat autoritu státu i respekt k právu.
Kauza Sklenář vs. Jaroš
Zdroj:
