Článek
Když se vyšetřování dotkne mocných, začne se hýbat tým. Bitcoinová kauza a signál, který z ní jde
V bitcoinové kauze, která otřásla ministerstvem spravedlnosti a vedla k odchodu tehdejšího ministra Pavla Blažka, se postupně skládá obraz, který zneklidňuje víc než samotný „dar“ kryptoměny. Nejde jen o otázku, zda stát měl přijmout bitcoiny spojené s odsouzeným podnikatelem. Jde o to, co se děje uvnitř systému ve chvíli, kdy se vyšetřování začne přibližovat k politické špičce.
Veřejně potvrzené je, že případ dozoruje Vrchní státní zastupitelství v Olomouci a prověřování se týká podezření ze závažných trestných činů včetně zneužití pravomoci a legalizace výnosů z trestné činnosti. Zároveň externí audit dospěl k závěru, že ministerstvo mělo před přijetím daru provést kroky, které by vyloučily významné riziko, že kryptoměna pochází z trestné činnosti — a že se to nestalo.
A pak je tu druhá linka: personální turbulence.
Přesuny žalobců nejsou „technikálie“. U citlivých kauz jsou to brzdy i plyny zároveň
V normálním právním státě platí jednoduché pravidlo: jakmile je kauza citlivá, systém ji má chránit před „rozkolísáním“. Protože kdo ovládne personální složení týmu, může ovlivnit tempo, prioritizaci i interpretaci důkazů — někdy i bez jediného nezákonného pokynu.
Z veřejných zdrojů víme, že v olomouckém aparátu došlo k zásadní změně: státní zástupce Petr Šereda rezignoval na post ředitele odboru závažné hospodářské a finanční kriminality na VSZ Olomouc. Takové změny mají vždy dopad: nový management zpravidla provádí revize, mění způsob práce, někdy skládá týmy znovu.
A právě to je moment, kdy se u veřejnosti rozsvítí kontrolka: probíhá to proto, aby se věci dělaly lépe — anebo proto, aby se věci dělaly jinak?
Audit říká: ministerstvo nemělo dar přijmout. Vyšetřování se přesto potýká s otázkami kontinuity
Audit Grant Thornton je v tomto příběhu klíčový, protože nepřináší „politické dojmy“, ale popisuje institucionální selhání interních kontrol. V takové chvíli by se očekávalo, že stát vyšetřování maximálně stabilizuje a ochrání před vnějšími tlaky.
Místo toho veřejný prostor plní zprávy o tom, že v kauze stále „nikdo není stíhán“ a je ve fázi prověřování. A to je přesně fáze, ve které je personální otřes nejcitlivější: prověřování je pružné, dá se „zúžit“, „přesměrovat“, „přepsat priority“ — často bez toho, aby to bylo navenek vidět.
Když žalobci míří k obvinění politika, a pak se „přerovnává“ tým, veřejný zájem krvácí
Do toho přichází mediální informace (zmiňujete je i vy), že olomoučtí žalobci a NCOZ měli na poradě probírat možnost obvinění Pavla Blažka a jeho tehdejšího náměstka Radomíra Daňhela a že poté došlo k zásahům do složení týmu včetně vyřazení jedné z žalobkyň. (Toto je zatím rovina mediálních tvrzení; bez zveřejnění dokumentů a rozhodnutí nelze potvrdit motiv.)
Jenže i kdyby byl oficiální důvod „procesní“ nebo „podjatost“, pořád existuje veřejně kontrolovatelná otázka:
Proč se personální složení řeší právě ve chvíli, kdy se vyšetřování blíží k mocným?
Protože právě to je ten mechanismus, kterým se v praxi často „netlačí na brzdu“ pokynem — ale tím, že se vymění řidič.
A veřejný zájem je v tomhle jednoduchý: státní zástupci nemají sloužit tomu, aby byla kauza „bezpečná“. Mají sloužit tomu, aby byla dotažená.
Schůzky politiků se žalobci: legitimní, ale toxické pro důvěru, pokud chybí transparentní rámec
Do mozaiky patří i informace, že se uskutečnilo jednání, kde měli být přítomni nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová, olomoucký vrchní žalobce Radim Dragoun a tehdejší ministr Pavel Blažek — a že se při jednání Blažek o daru zmínil.
Takové setkání může mít formálně „nevinné“ vysvětlení. Jenže ve chvíli, kdy se řeší kauza spojená s tímto politikem, je to pro důvěru veřejnosti toxické samo o sobě — protože hranice mezi „informováním“ a „ovlivňováním“ je v očích veřejnosti neviditelná.
Pokud má systém obstát, musí umět udělat dvě věci: vysvětlit a odolat
Vedení VSZ Olomouc opakovaně zdůrazňuje, že prověřování pokračuje a že v kauze zatím nikdo není stíhán. A Nejvyšší státní zastupitelství podle zpráv zahajuje dohled / kontrolní mechanismus ve vztahu k VSZ Olomouc.
To je správný směr — ale jen z poloviny.
Druhá polovina je politická a institucionální: stát musí veřejnosti srozumitelně vysvětlit, proč se mění složení týmu, kdo o tom rozhodl, jaké byly důvody a jak se zajistila kontinuita, aby z toho nebyl „legální způsob, jak vyšetřování zlomit“.
Protože pokud veřejnost získá dojem, že když žalobci přitlačí na mocné, systém si je přerovná, tak se nehroutí jen jedna kauza. Hroutí se ochota občanů věřit, že právo platí pro všechny stejně.
