Filip Turek je šikanován. Společnost se dělí na dva tábory

Případ Filipa Turka odhaluje hluboký rozpor v tom, jak je v České republice uplatňována politická odpovědnost a presumpce neviny. Filip Turek nebyl odsouzen za žádné porušení zákona, nebyl uznán vinným ani v trestním, ani ve správním řízení, a přesto je veřejně označován za „nepřijatelného“ kandidáta na funkci ministra životního prostředí. Ne soudem, ne úřadem – ale prezidentem republiky na základě osobního dojmu.

Prezident Petr Pavel odmítl Filipa Turka jmenovat ministrem, aniž by existoval právní důvod. Takový krok vyvolává zásadní otázku: žijeme stále v parlamentní demokracii, nebo se posouváme k prezidentskému systému, kde hlava státu fakticky rozhoduje o složení vlády? Podle Ústavy České republiky prezident ministry nejmenuje na základě vlastního hodnotového soudu, ale na návrh předsedy vlády. Prezident zde není hodnotitelem morální způsobilosti, nýbrž vykonavatelem ústavní povinnosti.

Rozpor je o to zřetelnější, když jej porovnáme s jinými případy. Trestně stíhaný premiér Andrej Babiš mohl dlouhodobě vykonávat funkci předsedy vlády bez toho, aby to bylo považováno za nepřekonatelný problém. Naopak Filip Turek, který nebyl z ničeho obviněn, je prezentován jako bezpečnostní či morální riziko. Tento dvojí metr podkopává důvěru veřejnosti v rovnost před zákonem.

Podobně paradoxní je situace kolem Tomia Okamury, který čelí trestnímu stíhání a přesto zastává jednu z nejvyšších ústavních funkcí. Pokud trestní stíhání nebrání výkonu funkce předsedy Poslanecké sněmovny, proč má být absolutní překážkou pro jmenování ministra u osoby bez jakéhokoli obvinění?

Celá situace ukazuje na nebezpečný trend: nahrazování práva osobními pocity a politickými sympatiemi. Pokud prezident začne selektivně rozhodovat o tom, kdo „smí“ a „nesmí“ být členem vlády, přestává nést odpovědnost vláda a odpovědnost se rozplývá v nevoleném centru moci. To je přesný opak principů parlamentní demokracie.

Nejde jen o Filipa Turka. Jde o precedent. O to, zda budeme i nadále respektovat ústavní zvyklosti, nebo dovolíme, aby se Česká republika nenápadně proměnila v prezidentský systém bez ústavní změny – řízený dojmy místo práva.