Článek
Ursula von der Leyen se stala symbolem Evropské unie, která umí vydávat pravidla rychleji, než umí vyrábět, inovovat a bránit vlastní zájmy. Je jednou z nejmocnějších osob na kontinentu, ale pro běžného voliče zůstává politicky „nedotknutelná“ – není volena přímo, a přesto má v rukou směr ekonomiky, energetiky i průmyslu. A právě tady začíná problém.
Evropa dnes prohrává závod o technologie. V Americe se sype kapitál do inovací, v Asii se staví továrny a rozjíždí moderní průmysl. Evropská komise pod vedením von der Leyen mezitím chrlí nové regulace, reporting, povinnosti, kontroly. Firmy tu neřeší, jak být nejlepší na světě, ale jak přežít další „balíček“ a nezapomenout vyplnit správný formulář. Konkurenceschopnost se nedá nadekretovat — a už vůbec ne tím, že podnikům přidáš náklady a svážeš jim ruce.
Zelená agenda je ukázkový příklad: cíl může být ušlechtilý, ale provedení tvrdé a drahé. Emisní povolenky, ekologické daně, tlak na průmysl i zemědělství — to všechno se promítá do cen. Kdo to zaplatí? Nakonec vždycky občan a firmy, které pak zvažují přesun mimo Evropu. Zatímco se EU tváří jako klimatický premiant, realita může být prostá: výroba odchází jinam, emise se přesunou mimo EU a Evropa jen zchudne.
A do toho demografie. Evropa stárne, porodnost je nízká a místo masivní podpory rodin slyší veřejnost hlavně o dalších programech, strategiích a „rámcích“. Migrace se často prezentuje jako doplnění pracovní síly, jenže bez funkční integrace roste napětí a problémy se ukládají do budoucna. To není řešení, to je odkládání účtu.
Když se na to podíváš bez emocí, vychází to tvrdě: Evropská unie se pod tímhle stylem řízení podobá aparátu, který roste sám pro sebe. Přibývá pravidel, sankcí a administrativy, ale nepřibývá výkonu, levnější energie ani technologická síla. Evropa potřebuje návrat k pragmatismu — k podpoře inovací, bezpečné energie, průmyslu a reálné konkurenceschopnosti. Ne další kolo regulací, které dobře vypadají v prezentaci, ale bolí v realitě.
Pokud se kurz nezmění, bude se dál prohlubovat rozdíl mezi tím, co EU slibuje, a tím, co dokáže dodat. A to je přesně ten typ politiky, který může Evropu stát budoucnost.
Zdroj: CERD.com
