Článek
„Mohu požádat o pas a zapůjčení mobilního telefonu?“ Věta, při které Ukrajincům, kteří se rozhodnou navštívit rodnou hroudu, běhá mráz po zádech. Přesto jde o první bezpečnostní prověrku, se kterou se setkávají.
Džínsy pod tesilovými kalhotami
Důvodem jejich odjezdu do míst, ve kterých se narodili, může být cokoliv. Někdo se chce vrátit, jiný jen navštívit nemohoucí rodiče. Ty, kteří neměli dost síly sbalit si věci do igelitky a vydat se hledat azyl v místech, která jsou svobodná.
I Češi mají své vzpomínky na období nesvobody, které si nikdo z mládežníků nedovede představit. Fantazie je koktejlovou složkou vzpomínek a představ, vychází však především ze zkušeností člověka.
„Máte něco k proclení, prosím,“ zněla často otázka na hranicích Československa při cestě z Maďarska, Polska nebo NDR (Německé demokratické republiky, upřesňuji pro mladší ročníky). Někteří byli připraveni. Pod tesilovými kalhotami měli na sobě džínsy, aby je mohli propašovat. Nebo na turistech zářil nový pár bot a bylo jen na jeho šikovnosti, jestli pracovník celnice nabyde dojmu, že nejde o nové polobotky nebo požádá o předložení seznamu.
Srdíčka a lajky = problém
To samé v bledě modrém ovšem fungovalo při odjezdu z Československa na Západ. „Převážíte hotovost větší než je povoleno devizovým příslibem?“ Což byla almužna, která stačila na laciné nákupy v supermarketech. Hotovost se tak schovávala v podprsence, silonkách, vydlabaných podpatcích, knihách. A doufalo se, že nikdo na nic nepřijde!
Kdo měl štěstí, prošel. Případů, kdy tomu tak nebylo a občanovi nebylo dovoleno zemi opustit nebo naopak do ní mohl vstoupit jen s vidinou postihu podle míry provinění, bylo mraky.
Území Ukrajiny, která jsou pod správou ruských úřadů, se týká spousty obdobných opatření jako v totalitách. Bezpečnostním orgánům v jejich plnění napomáhá umělá inteligence! Včera večer jsem šel spát pozdě, hodinu po půlnoci. V prostoru kuchyně mého bytu seděla jedna z ubytovaných uprchlic, v ruce telefon: „To ještě hrajete hry, Natašo?“ „Ne, mažu lajky a srdíčka ze sociálních sítí od začátku války,“ odpověděla unaveným hlasem.
Kdo nemá telefon, toho vyfotí
Díky jejímu podrobnému vysvětlení jsem tak měl po chvíli jasno. Pokud ruští oficíři na hranicích Ukrajiny pod jejich správou zjistí, že poslala srdíčko nebo lajk jakékoliv zprávě nebo článku, ve kterém se píše o Ruské federaci jako o agresorovi, nebude jí umožněn vstup a o setkání s devadesátiletou maminkou nemůže být ani řeči!
Maminka mé podnájemnice neodešla hledat azyl. Bála se dlouhé cesty. Nyní tak má doklady Ruské federace, jinak by jí nebyl vyplácen žádný důchod. Podvolila se, i když o nedobrovolnosti její žádosti o příslušnost k Rusku se nedá pochybovat. Bohužel na výběr neměla.
Má rada, ať si pořídí jiné telefonní číslo a bez problémů dojede? Nad tou mávla rukou. Zbytečnost! Identifikace na sociálních sítích probíhá podle telefonního čísla a není-li to možné, může být provedena i prostřednictvím na místě pořízeného portrétního snímku.
Zločin proti státu podle Orwelova románu 1984 může být spáchán nejen fyzicky nebo slovně, ale i myšlenkou. Dnes jsme díky umělé inteligenci a používání sociálních sítí o kus dál. Problém nemusí přinést jen myšlenka, ale i emoce v podobě lajku nebo srdíčka u fotografie nebo textu či úsměvu na společné fotografii z protestní akce. Pevně věřím, že Česko je podobné realitě na hony vzdáleno!
