Článek
Pořizovací cena byla tři a půl miliónu, při 25% akontaci vycházela splátka na 10 tisícovek. To vydržím, řekl jsem si. S podnájemnicí jsem se domluvil na 12 tisících a každého 15. v měsíci se těšil na svoji dvoutisícovku na přilepšenou.
Rodinka se zabydlela
Sám jsem bydlel v nájmu, ale pak došlo k nabídce, která se neodmítá, a já mnou obývaný byt koupil. Ideální úrokovou sazbu lehce před dvě procenta jsem sešlápnul na 1,89 % a z pěti miliónů tak na úrocích platím 7 880.
Původní investice se stala rezervní zálohou pro případnou krizi na trhu s bydlením.
Dokonce jsem se rychle zbavil i původní nájemkyně, ze které se vyklubala alkoholička, po požití pravidelně obtěžující sousedy, kterým v nedbalkách nabízela erotické služby.
Nové nájemníky přivedl makléř. Tentokrát úplnou rodinu. Paní, pán a autismem trpící dítě. Nabídli mně 15 tisíc, tak proč ne, řekl jsem si.
Řešením může být prodej
Nerad své nájemníky obtěžuji při výkonu jejich nájmu, a tak jsme se domluvili, že zdvořilostní kontrolní návštěvu budu dělat v jednoletých cyklech.
Každého 15. mně spadl kámen ze srdce a já vše poplatil, radoval jsem se pak chvilku z pohledu na bankovní účet a liboval si, jak umím s tím životem zacházet. Moc si nevyskakuji, a tak jsem všechny peníze navíc investoval do umoření dluhu na záložním 2 + 1.
Lidem s hypotékou nyní dýchají na krk banky, cena peněz stoupla. Končí mně fixace, a tak místo 1,89 % bych měl nově úrok asi 6 %. Přepočítáno do splátky jde místo 7 880 o celých 25 000. Peníze tisknout neumím, a tak jsem se rozhodl prodat záložní nemovitost.
Kupce odradili nájemníci
Rodinka se v mém bytě rozrostla. Před třemi lety přijela na Štědrý den na návštěvu sestra nájemnice, a jak jsem si o rok později všiml, už zůstala. Přešel jsem to významným mlčením.
Nájemníky jsem seznámil se svým plánem a ukončil podnájemní vztah výpovědí s tím, ať si najdou jiný byt jinde. Zprostředkování kupce jsem nechal na dávném makléřovi a oddával se snění o tom, že 2 + 1 bude fuč, já doplatím hypotéku v bytě, kde bydlím a budu mít klid.
První návštěva zájemce o koupi mně však vyrazila dech. Podnájemníci seděli v kuchyni spolu s návštěvnicí, která v bytě zůstala a pánovi s makléřem řekli, že už se domluvili se mnou, že si byt koupí oni. Nedomluvili.
Vyklizení možná za rok
Řešení zvláštní situace jsem svěřil makléři a vše začalo vypadat nadějněji. Nájemníci (nyní již jako zájemci o koupi) složili nevratnou zálohu ve výši 5 % z kupní ceny a já začal zjišťovat, kdy budu moci uhradit bance zbytek hypotéky.
Předevčírem jsem měl mít na účtu peníze. V 9,34 se ozval telefon: „Pěkný den, je mně to trapné, ale my jsme nesehnali zbytek. Nepočkal byste nám ještě 14 dní, prosím?“ Krve by se ve mně nedořezal.
Právník se domnívá, že bych měl bez okolků podat žalobu k soudu na vyklizení bytu. Za rok prý při troše štěstí bude soudem projednáno, nařízeno a exekutor bude moci byt vyklidit. Prodloužit dobu může jen situace, že se nájemníci budou odvolávat.
Já v skrytu duše doufám, že vše půjde rychleji a věřím ve zdravý rozum. Také se začínám porozhlížet po nějakém vedlejšáku, abych mohl nejméně rok splácet hypotéku se sazbou okolo 6 %. Mimořádnou splátku totiž může každý bez sankce realizovat jen ve chvíli, kdy je výročí smlouvy.
