Článek
Na Nový rok, o slepičí krok. To jsou ovšem krůčky malé, to nejsou žádné leopardí skoky! Mnohým lidem zbydou, jako v minulých letech, jenom oči pro pláč. A díra v peněžence po marném hokusu – pokusu.
Platba předem může zájem naznačit
Již mezi svátky se mně množí e-mailová schránka srdceryvnými příběhy: „Rozhodla jsem se opustit manžela. Už mě to s ním nebaví, podpoříte mě?“ Není problém nad situací se zamyslet, rozebrat a nasměrovat. Každý se však musí rozhodnout a rozhodný krok učinit sám. Vždycky to vypadá, že se v lednu nezastavím!
Přitom jde jen o optický klam. V novém roce je četnost e-mailů menší, ale v zásadě znějí stejně: „Ještě si vše musím rozmyslet,“ nebo: „Termín mně nevyhovuje.“ Už jsem poměrně obrněný.
Obdobné situace zažívám i během roku s lidmi, kteří se chtějí zbavit závislosti na alkoholu, pervitinu, kokainu nebo tabáku či shodit nějaké to kilčo. Přesto odpovídám každému, trpělivost růže přináší. Lakmusovým papírkem je u mě nyní nově platba předem.
Do vlaku terapie lze naskočit i se zpožděním
Když jdu do krámu, také platím za rohlík, i když do něj ani nekousnu. Časopis také nemohu přelouskat od A do Z a pak se rozhodnout, jestli ho pořídím nebo ne. I dovolené jsou postavené na podobném principu. Neplatí se po dojezdu, ale před odjezdem.
Anketa
Někdy mě tedy nemile překvapí ti, kteří se rozhodnou skoncovat s prokrastinací a pak cuknou. Má u mě nyní předplacenu jedno sezení uživatel kokainu z Kolína, na pervitinu závislý mladík z Prahy - Vysočan a po hubnutí prahnoucí devadesátipětikilová slečna při výšce 175 cm z Berouna.
Ovšem je to podobné jako v hromadné přepravě. Kdo neusedne na své místo v kupé, kde má místenku, má smůlu. Vlak vyjíždí. Nechci být tak přísný a nekompromisní, tudíž jsem pochyby o svém rozhodnutí klientům ochoten tolerovat.
Rozhoduje pevná vůle
Pokud někdo dostane chřipku a omluví se předem, koruny se mu vrátí. Bez omluvy se dostává do škatulky čekatele na rozhodnutí. Pokud se ozve do půl roku, terapie může začít a za první setkání neplatí nic, protože má předplaceno.
Náš zákazník, náš pán, říkám si jako u Bati. Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Na druhou stranu jsou zde totiž zájemci, jež obvykle čekají, než na ně dojde řada. Těmi zaplňuji uvolněná místa po nerozhodných.
Terapeut je svým způsobem průvodce, proto se o nich říká, že spadají do kategorie pomáhajících profesí. Jde však o živnost jako každou jinou, sice vázanou, protože každý musí splňovat předepsané vzdělání, ale nájem a energie zaplatit musí. Než otevřou dveře svých komůrek, často mají za sebou vyluxované účty, protože jeden psychoterapeutický kurzík vyjde i na 100 tisíc korun.
Každá mince má holt dvě strany. Vůbec si nestěžuji, spíše se divím. A doufám, že se bude vše zlepšovat a nebudou mezi námi tací, kteří jen o svém odhodlání sami pro sebe něco udělat mluví. Terapeut to nikdy za ně dělat nebude. Jen pomůže proklestit cestu otázek a náročných dní. Rozhodující je pevná vůle člověka.
