Článek
Početí dítěte předchází zpravidla období pohody, lásky a vzájemného porozumění. V mnoha případech se partneři i dohodnou a po zralé úvaze společně vstoupí do svazku manželského. Začínají budovat společnou domácnost, potomek přijde na svět.
Období lásky může vyprchat
Čas, který je vyplněn očekáváním, se však z nejrůznějších důvodů může zakalit a stát se noční můrou pro všechny zúčastněné. Nyní však už nejen pro dvojici, která si řekla své ano před zástupcem veřejné správy, ale i pro jejich čerstvě narozeného potomka.
Důvodem může být cokoliv si lidská mysl dokáže představit.
Někdo z páru se zakouká do třetí osoby nebo podlehne hráčské vášni a nadělá miliónové dluhy bez vědomí druhého, z manželky se může vyklubat semetrika, která se pokouší sem tam manželovi jednu „střihnout“, na scéně se může objevit alkoholová nebo nealkoholová závislost… Jde prostě o situaci, která významným způsobem naruší vzájemnou důvěru a soužití jako takové.
Jednorázový exces se dá mnohdy odpustit, ale jak říká jedno časem prověřené úsloví: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne… Svazek se rozpadá, jednoho napadne požádat o rozvod.
Zájem dítěte na prvním místě
Poměrně velká míra svobody v tomto případě stanoví jako první krok dohodnout se na výživném a péči o nezletilé dítě. A tady v některých domácnostech nastává kámen úrazu, protože představy o budoucnosti mohou mít rodiče nezletilého každý úplně jiné.
Zapomenout na rodiče, bez jehož aktivity došlo k početí potomka prostě nelze, dítě má právo na oba rodiče. Je tak dobré potlačit osobní emoce a nedávat prostor antipatiím vůči druhému rodiči a podvolit se i přes vnitřní nesouhlas či odpor.
Vzájemná a společná péče totiž nekončí připsáním výživného na účet, ani když rodiče nejsou spolu! Dítě se může těšit i na tatínka – gamblera, který prohýřil chalupu po babičce v místní hospodě u karet, nebo na maminku, jež skončila v pelíšku souseda z 1., 2. i 4. patra paneláku, ve kterém spolu partneři bydleli… Každý jsme prostě nějaký!
Pokud vůle k dohodě ze strany účastníků není, ke slovu přichází soudní mašinérií vypracovaná předběžná opatření, se kterými může být někdy problém se ztotožnit. I ta jsou však vyhlašována s cílem nepoškodit zájmy dítěte, ale v co nejširší možné míře je zachovat.
Dohoda je nejlepší řešení
Proti soudnímu verdiktu se dá ještě odvolat, právo na spravedlnost je zajištěno. Kdo se však příčí a svévolně podrývá autoritu práva a spolu s ní i svého expartnera nebo bývalé partnerky, může skončit velmi neslavně.
Děti přijímají vzory svých rodičů a chovají se podle nich. Pokud budeme dítěti, které poznává svět, říkat, že bílá je černá, bude bílou označovat za černou, protože nemá srovnání ani jiný zdroj informací. Když se od maminky bude robě dozvídat, že tatínek je gauner, který je zlý, může se ho začít i bát a nebude se s ním chtít vídat. To samé platí i naopak.
Pro tyto nešťastné případy zde existuje možnost umístit dítě do diagnostického ústavu a během pobytu se pokusit vytvořit neutrální prostředí, ve kterém pravda vyjde na světlo světa. Po zprávě odborníků může soud objektivně rozhodnout o svěření dítěte do péče konkrétního rodiče. Jde o krajní prostředek, lepší je se vždycky na všem dohodnout.
