Článek
Před pár lety jsem myslel, že se můj bratr pomátl. Neustále vyprávěl něco o kutání a ptal se, jestli také nechci investovat. Zkušenostmi oprýskaný věkem nejstaršího v řadě sourozenců jsem si nechal vše odvyprávět.
Riskování s rozumem
Vyhodnotil jsem to jako blbost. Kolik lidí na světě dělá věci, často i my samotní, které jsou blbostmi. Sázím loterii jednou týdně a více jak 200 jsem nikdy nevyhrál…
Časem jsem si vzpomněl, to už i po Praze s velkou slávou kdosi instaloval bitcoinmat. Červíček nejistoty, jestli jsem udělal nebo neudělal dobře, když jsem nápad našeho benjamínka sfoukl ze stolu jako pírko, zahlodal.
Anketa
Upřesňuji, že už jsme všichni dospělí. Ručička hodinek u mě přetočila padesátku, sestře je o pár let méně a bratrovi bude za chvíli pětačtyřicet. Už nevím, kolik jsem měl v kapse, ale asi bylo po výplatě. Nasoukal jsem do automatu tři pětistovky a čekal, co se bude dít.
Vyplivlo to na mě nějaký lístek s dvěma kódy. To jsem tedy zvědavý na to bohatství, říkal jsem si. Ve víru času jsem na 1 500 zapomněl, život běžel dál.
Zisk mně vyrazil dech
No a před pár dny jsem dělal generální úklid. Spíše náhodný. Našel jsem i zaprášenou portmonku ve staré bundě, tak jsem ji otevřel. Kromě pár bankovek a mincí na mě vybafnul lísteček z bankomatu. Léta páně 2018.
Kolik by tam asi mohlo být, napadlo mě. Sedl jsem do auta a dojel do obchodního centra, kde stále stojí onen přístroj. A nevěřil jsem vlastním očím! 20 000.
Tak jsem dneska bráchovi zavolal, abych mu řekl, že měl pravdu. Kdybych to jen tušil, možná bych si koupil kdysi za celou výplatu.
Poradil mě, ať peníze nevybírám a nechám je tam ležet. Podle něj akcie i měny mají teprve budoucnost před sebou. Tak dám na jeho radu.
Občas přemýšlím, co bych dělal, kdybych kdysi vložil více a dnes jsem zjistil, že jsem milionář. Asi bych nic neměnil. Práce, kterou dělám, mě baví, a tak bych se na ni nevykašlal. Možná bych si pořídil… Ale co. Život je fajn i bez miliónů.
