Článek
Zdálo se mně, že je na ulici méně aut, což jsem vyhodnotil jako důsledek úmorného vedra. Čekalo se na déšť. Když jsem dojel, ještě jsem zaběhl na setkání spoluvlastníků domu, ve kterém bydlím, kde se cosi řešilo.
Fanouškem jen tak napůl
Na Staroměstském náměstí jsem byl vítat hokejisty spolu s kolegy z práce kdysi dávno. To se hrálo ještě Nagano a šel tam každý. Zakřičel jsem trochu a upustil napětí.
Letos za mě zastoupil synovec. Ten se dokonce prosmekl se svými skoro 190 centimetry do známého kozího baru v centru Prahy a jako trofej si odnášel kšiltovku s podpisy letošních hrdinů. Já mám doma zase šálu ze Vsetína.
Anketa
Tam jsem kdysi jezdil fandit a bylo to fajn. Všichni čekali na to, jestli bude pohár nebo ne. Občas jsem také dohlížel na desetiletého Ronalda. Hokejista Ronald Knot se díky svému tátovi stával během některých víkendů neoficiálním hráčem Vsetína. Lítal s bruslemi po ledě a do hlavy si ukládal, jak drží hokejku Jirka Hudler, Čechmánek, Dopita a jiní borci… Prostě dítě!
O Bohemku ani Spartu nešlo…
Já se díval, aby si nezlomil nohu, ale jen jedním okem. V ruce jsem držel retko a bánil v klidu jednu za druhou. Když už jsem byl doma, přemýšlel jsem, o čem nebo o kom psát. Napadlo mě, že se nechám inspirovat, a tak jsem vzal do ruky telefon a dumal, komu zavolám a s kým zapředu svůj hovor.
První číslo jen zvonilo, pak ho druhý konec linky vymáčknul. Co jsem mu udělal? No, asi má něco důležitého na práci a mávl jsem nad tím rukou. Druhý telefon byl jistější. Se svojí sestrou si povídám často: „Nemůžu, zavolám později,“ zamumlala do telefonu a já začal přemýšlet, co je to vlastně za den, že se děje tolik zvláštních věcí…
Nic rozumného mě nenapadlo, a tak jsem to neřešil. Vytočil jsem další číslo: „Neruš, je fotbal,“ zamumlal exkolega. Tak jsem se mrknul na zprávy, abych zjistil, jestli hraje Sparta proti Slávii nebo jestli jde o mač ve vršovickém ďolíčku, že je o něj takový zájem.
A ono EURO, proto všichni sledovali a já byl chvilku jako na jiné planetě! „Musíme dávat góly, bez gólů nejde hrát,“ myslel si před zápasem stříbrný medailista z roku 1996 v té samé soutěži Michal Horňák. Podle něj jde o neúspěch – možná má pravdu, ale nikdo by neměl zapomínat, že kdysi spolu s Františko Ringo Čechem mnozí prozpěvovali: „Zelená je tráva, fotbal to je hra a ten míč kulatý, věc je záludná.“ Času u obrazovek by fanoušci litovat neměli, i když jsme nevyhráli. Příště to může být lepší!
Zdroj: https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-gol-v-nastavenem-case-utnul-nadeje-na-postup-cesti-fotbaliste-na-euru-konci-40478030#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=4&utm_campaign=abtest258_redesign_vyhledavani_varC&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
