Článek
Příkladem dobré praxe bývají často privátní zařízení, jež ve svých vnitřních řádech dokonce vyzývají rodiče, aby byli se svými ratolestmi v co největším kontaktu. Podle jejich názoru snižuje přítomnost dospělého zákonného zástupce strach dítěte a jeho případné negativní reakce z praktikovaných léčebných procesů.
Ministerstvu se ředitelé vysmívají
Nemocnice Motol nabízí ubytování rodičů v přilehlé ubytovně za 100,- korun denně, což je přijatelná suma i pro kapsu méně majetných rodičů. Na oddělení, i když děti mají během hospitalizace právo na své rodiče, nechtějí lékaři vidět vůbec nikoho mimo svého personálu a nemocného.
Kdo chce naopak zůstat v Thomayerově nemocnici, může, ale musí sáhnout do kapsy podstatně hlouběji! Podle ceníku zveřejněného na stránkách zařízení jde až o 950 korun, což už snese srovnání s tříhvězdičkovým hotelem. Noc však rodič může strávit vedle svého potomka, pokud není lůžko obsazeno jiným pacientem.
Anketa
Aby mohlo jít o kýmkoliv regulované ceny a vůbec souměřitelný a předvídatelný přístup felčarů, muselo by dojít ke změně řízení celého zdravotnictví. Špitály jsou samostatné jednotky i ve chvíli, kdy je jejich zřizovatelem nikoliv kraj, ale přímo stát. Na ministerstvo zdravotnictví tak někteří ředitelé v klidu dělají dlouhý nos a je to.
Lékaři léčí, rodiče uzdravují
Některá zdravotnická zařízení žádají rodiče, aby před odchodem ze setkání s dítětem v nemocnici přislíbili další návštěvu, domluvili se na ní a termín dodrželi. Jiným je to úplně jedno a přítomnost rodičů chápou spíše negativně jako obtěžujícího elementu na pracovišti.
Zvyklosti nemocnice nemohou hrát žádnou roli, protože pokud bychom přistoupili na tuto argumentaci, je otázka, kde by se dalo skončit. Zvyklostí bylo kdysi také operování bez užití anestetik a tyto doby jsou již prostě pryč. Nevyvíjí se jen medicína, ale i práva, která reagují na celospolečenský konsensus.
Lékaři na dětských odděleních v nemocnicích jsou především proto, aby poskytli pacientům neodkladnou péči na odborné úrovni. Zdravotnický personál pak zajišťuje bezpečí dítěte v situacích, kdy rodič nemůže být z jakéhokoliv důvodu přítomen. Rodič je však v procesu léčby nezletilého tím, ke komu se dítě vrací do procesu uzdravování. Je tak stejně důležitým činitelem jako odborně erudovaný zdravotník, a to zejména z psychosociálního hlediska.
Ve zdravotnictví nelze brát děti jako rukojmí a na jejich úkor tahat z rodičů peníze, které pak zmizí ve zdravotnickém provozu. Šéfové špitálů by si tuto jednoduchou zásadu měli osvojit. Jen díky dodržování právem formulovaných mantinelů tak nebude rodič během hospitalizace dítěte vystavován zbytečným stresům.
