Článek
V dětství jsme ji vyžadovali často mnozí z nás. „Mami, neudělala bys mně krupičku, prosím?“ Ano, řeč je o krupicové kaši. Občas byla i ve školní jídelně, ale domácí je nej. I když nejde o žádný hit, v restauracích se s ní na jídelních lístcích setkáme bohužel jen velmi výjimečně!
Vodou se mléko jenom šidí!
Odjištěný granát s třaskavým tématem vhodil do place nedávno odborník na slovo vzatý, labužník Josef Maršálek. Ten ji připravuje se skořicí a čokoládou dohromady, k dochucení používá čerstvé máslo. Ovšem mléko, světe div se, ředí vodou v poměru 4:1.
Kdo si myslí, že je krupicová kaše v podání Maršálka takto spíše smirglovým papírem na jazyku než rozplývající se hedvábnou stezkou od úst až do žaludku, asi má pravdu. Mléko by se totiž ředit nemělo nikdy a za žádných okolností!
Anketa
Naopak je možné použít i lehkou smetanu na vaření, která může zdůraznit hebkost mléčného základu. Voda je určena leda tak na vypláchnutí kastrolu, ve kterém se tato mana připravuje.
Krupičku namáčíme i přes noc
Přestože se říká, že krupicová kaše je pokrmem s tradičními českými kořeny, její varianty lze najít po celém světě! Jižní národy k jejímu dochucení ovšem nepoužívají ani kakao nebo skořici, ale obě ingredience nahrazují čerstvým ovocem.
Kdo chce, zejména v Asii, může jít cestou změn ještě hlouběji. K dostání jsou i varianty slaného typu, které jsou pro tamní mlsné jazýčky zpestřením rychlých obědů. Porce pak mnohokrát obsahují nejen sýr, ale i kari koření.
Pokud je však strávník z Čech, experimenty v kuchyni často vynechává. Prostě namočí krupičku do dostatečně tučného mléka, blížícího se konzistencí a chutí smetaně a nechá řádně nabobtnat. Může se i přes noc, lépe se pak pojí k našim chuťovým pohárkům.
Jakmile dostatečně v rendlíku ztuhne, může se dávat na talíře. Někteří na mělký, jedlíci do hlubokého. Posypat zásadně buď cukrem a kakaem či nastrouhanou čokoládou nebo skořicí s cukrem. Celé pak zalít přiměřeným množstvím másla. No a někdo pak vše zamíchá, jiný vychutnává z talíře kolem dokola.
