Článek
Příčina narcistní poruchy je zakopaná v dětství takto diagnostikovaných osob. Buď neměli na růžích ustálo nebo byli středem pozornosti i ve chvílích, ve kterých by nad jejich výkonem či chováním každý mávl rukou.
Středem musí být jen „oni“
Ráno „to“ může začít v koupelně. Mně samotnému občas doma vytknou, že jsem poprskal zrcadlo při čištění zubů. Mezi námi, já to nevnímám a pospíchám dál, zastydím se tedy při návratu.
Narcistní lidé se mrknou, jak jim to sluší. Pokud se v zrcadle objeví šmouha, hned ji odstraní, aby se mohli podívat ještě jednou. Sami na sebe. Pochválí se, jak hezky vypadají, a jsou spokojeni. Na ně přece nikdo nemá!
V práci si pak neodpustí opět zaujmout střed: „Jé, když byste si vzala zelenou halenku místo modré, slušelo by vám to více.“ A vůbec netuší, že právě někoho ranili. Oni jsou přece dokonalost sama a „nepatří“ k jejich stylu druhé hodnotit. To by si přece nedovolili!
Porucha nebo hra
„Nepřehnal jsi to s tou svojí poznámkou? Vždyť se rozplakala,“ mohou se po chvíli dozvědět. Je jim to upřímně jedno. Jich se to přece netýká, tak co by měli řešit?
Omluva ze strany narcisů prostě nepřipadá v úvahu. Nejsou na ni zvyklí a měnit zajeté koleje kvůli takové „drobnosti“? Uznejte sami, to by bylo přece pod jejich úroveň.
Ne vždy musí jít o poruchu, někteří lidé se takto chovají proto, že si chtějí roli obdivovaného vyzkoušet. Pak může jít o životní styl. Rozdíl lze poznat při podrobnějším pozorování.
Pomoc musí chtít přijmout sám
Hráči jsou vnímaví a dokáží uznat svoji chybu. To narcis neumí a nikdy dělat nebude. Hráč má své pole, kde ji hraje. Narcis se chová všude stejně. V práci, doma, ve volném čase. Pokud naváže vztah, jde o mělčinu.
Koho by bavilo poslouchat několik dnů za sebou o úspěších svého protějšku doma, když se ani nezeptá, jak se máte vy? Přesně takový je rys osob s narcistickou poruchou. Jejich soukromí je tedy buď žádné, nebo velmi komplikované.
Práce s podobnými lidmi je sice náročná, ale není vyloučena. Pokud máte někoho podobného ve svém okolí, pomoc nalézt může, pokud ji bude chtít přijmout.
Základem terapie, které se narcisté brání, protože by šlo o přiznání jejich životního neúspěchu, je rozhovor, směřující k vytvoření přirozeného náhledu. Narcis/ka by se měl/a naučit přijímat kritiku a být sám k sobě třeba i ironický/á. Pokud to zvládne, má vyhráno a při vysoké sebekázni dokáže prožít život bez zbytečných karambolů.
