Článek
Česko v poslední dekádě zažilo několik historických okamžiků. V roce 1989 jsme se zatajeným dechem sledovali, jak do Prahy míří desetitisíce občanů Německé demokratické republiky, aby odjeli na vysněný Západ. Přišel pád Berlínské zdi a pražské Václavské náměstí uzmulo Komunistické straně Československa vedoucí úlohu.
Volby byly iluzí
Vedoucí úloha jedné strany, zakotvená v Ústavě, dělá z ostatních partají vazaly, odkázané na ohlodanou kost. Pokud přirovnáme k situaci dnešních dní: partičkou Fiala a spol by byla Poslaneckou sněmovnou a Senátem protlačena novela základního kamene právní soustavy, kterou by podepsal prezident.
Anketa
Kdyby to neudělala partička Fiala a spol, mohlo by jít o druhou partičku, Babiš a spol. Došlo by tak k popření demokracie, pojem svobodné volby by se přesunul do světa iluzí. Veřejnost by nemohla mluvit do ničeho, místo voleb by nastoupil systém dosazování do funkcí ve veřejné a státní správě za zásluhy.
O nich by rozhodoval nějaký k tomu vytvořený orgán nebo aparát. Kdo by se systémem nesouhlasil, měl by štěstí, pokud by neskončil s oprátkou na krku nebo za katrem. Kdo se choval slušně, tedy v souladu s vnucenými pravidly, mohl si jednou za rok před Vánoci nebo před Silvestrem koupit v zelenině kilo banánů nebo mandarinek.
Praha není region
Ruský exprezident uvažuje v dlouhodobém horizontu o připojení dalších regionů k Rusku. Jde o velmoc a kdo stojí v čele obrovské země, může mít občas nápad, že by ještě polknul nějakou tu drobnost.
Každý obyvatel Ukrajiny do poslední sekundy v onen sychravý únorový den roku 2022 věřil, že jde o pouhé báchorky v myslích představitelů Ruské federace, když hovořili o ochraně jejich země. Pro představitele Polska v roce 1939 bylo nemyslitelné, že by mohlo dojít k jejich napadení Velkoněmeckou říší, což však nebyl důvod k tomu, aby Německo nezaútočilo.
Česká republika není žádnou velmocí, ale milým státem v srdci Evropy. Letos o Silvestru jsem si obhlédl oblíbená místa v Praze. Tiše jsem si prošel Václavské náměstí, Staromák, přes Karlův most došel po Starých zámeckých schodech na Pražský hrad. Rád bych tak činil i v budoucnu. Doufám, že pan Medveděv nemyslel regionem svých zájmů Prahu.
Sféra vlivu byla domluvena
V roce 1945 jsme zoufale volali o pomoc, abychom se zbavili okupantů. Americká vojska se zastavila na Plzeňsku a zbytek Česka připadl v rámci domluvy vojevůdců Rusku. Až jakmile padl Berlín, vydal Stalin pokyn k osvobození zbytku Československa.
Stanoveno tak bylo na základě demarkační linie, domluvené na jaltské konferenci protihitlerovských velmocí. Sice na ní Československa nikdo nejmenoval, ale naše území bylo do sféry vlivu Ruska zahrnuto.
Vstup vojsk na území Československa v roce 1968 pak byl důsledkem tohoto rozdělení světa. Nikdo nebral ohledy na žijící, šlo jen o udržení si dlouho budovaných bašt vlivu a politické závislosti.
12. března 1999 se Česko stalo plnohodnotným členem NATO. Vojenského paktu, jehož cílem je ochrana zájmu jeho členů. Uskupení nemá v úmyslu útočit a nikdy neobsazovalo žádný region, aby si podrobilo třeba jen metr cizího území. Buďme rádi, že v něm jsme a že žijeme pod ochranou.
Zdroj:
