Článek
Anketa
Pro některé to je šok. Doposud chodili z domova sytí po vydatné snídani, na cestu dostal každý z nich pár korun kapesného, zasedli do lavice ve třídě, která byla příjemně vytopená a osvětlená. Po krátké diskusi se spolužactvem po obědě došli domů, otevřeli učebnici a učili se. Komu to šlo lépe, zahrál si nějakou tu hru, přežil i konec dne u „nepříjemných“ rodičovských dotazů typu Co jsi dělal, Proč není umyto nádobí…
Tato doba je jako mávnutím kouzelného proutku fuč! Komu se nelení, tomu se zelení, a tak mnoho z absolventů zamíří na své první pohovory. Budou na nich působit jako křupani, nebo jako nadějné hvězdy a budoucí opory týmu?
Je na každém, jak se svojí šancí naloží. Po slavnostní večeři na oslavu získání výučního listu, maturitního vysvědčení nebo vysokoškolského diplomu se odloží příbor a život je tady!
Kdo je připraven, není zaskočen
Pokud má za sebou student několik brigád, má před ostatními náskok. Naučil se totiž komunikovat s kolegy na pracovišti, vnímat soutěžní prostředí a získal pracovní návyky. Ráno se vstává, přestávka na oběd je kolem poledního, před koncem pracovní doby se neodchází (sám do dneška vzpomínám na kolegy, se kterými jsem se seznámil během víkendových zametání ulic v obci, kde bydlím, kam jsem chodil se svojí sestřenicí, dnešní úspěšnou ředitelkou jedné základní školy).
Výhodou je také to, že se člověk naučí hospodařit s penězi, stává se nezávislejším na nejbližší rodině! Najednou má peníze svoje a s ostatními se o nich vlastně jen dohaduje. Kolik mám přispívat na domácnost? Budu mít na nájem samostatného bydlení, nebo mi bude pro začátek stačit spolubydlení? Kolik vlastně stojí elektrická energie? Mohu za první výplatu obletět celý svět, nebo dojedu jen k babičce na Moravu?
Nejde o nezvládnutelný stav
Mezi desítkami tisíc lidí, které každý rok čeká de facto stejný mechanismus příchodu na „ostrý“ trh práce, kde nabízejí své mentální nebo fyzické schopnosti, se však najde pár jedinců, kteří zažijí úzkostný stav ze zaměstnání!
Jsou jako přimražení, nemohou mluvit, mají sevřené hrdlo a buší jim srdce, jen co překročí práh svého zaměstnavatele. Člověk se jich doma zeptá, jak se jim líbilo v práci, a oni jen znechuceně mávnou rukou, vůbec se o ni nechtějí bavit! Jak lze podobné deziluzi a náběhu k depresi z práce předejít?
Nikdo, kdo skočí prvně do vody, neumí plavat. Je tak dobré mezi pracovními povinnostmi zavést si sami pro sebe neznatelnou pauzu. Jen takové oddychnutí stačí, aby si ho ani kolega nevšiml… Mikrorituál pak zpříjemní okamžik a opticky zrychluje celý den, který se vám nebude zdát tak fádní!
Nepomáhá? Nevadí. I zde může člověk volit konzultaci s některým z pracovních koučů nebo psychoterapeutem, kteří mohou doporučit další techniky ke zvládnutí prvního životního kroku, nové práce. Nikdo by také neměl zapomínat, že krok do světa dospělých už zvládlo i jeho nejbližší okolí, a tak je možné se poradit s kýmkoliv z blízkých.
