Článek
Abych nešel jen tak zbytečně, rozhodl jsem se poctivě vše ošetřit. Zavolal jsem tedy dva dny předem na infolinku. Uspokojivou odpověď jsem sice nezískal, ale v úmyslu věc vyřídit jsem se zviklat nenechal.
Času totiž mnoho nemám. Sice jsem v částečném invalidním důchodu, ale zbytku pracovního potenciálu využívám k pracovním aktivitám dle svých možností. Instituce Úřadu práce ČR je tak pro mě trochu neznámou. Počet evidencí během svého života bych mohl spočítat ani ne na prstech jedné ruky a nikdy jsem se státem ani podporou dlouho opečovávat nenechal.
Maily psát umím
Na infolince stěžejního úřadu pro výplatu dávek a zprostředkování zaměstnání jsem se dozvěděl, ať odhodím ostych a objednám se elektronicky v rezervačním systému. Jak příjemný hlas řekl, tak jsem se rozhodl udělat.
No a nastal první zádrhel. Pro požadovanou agendu není možné se elektronicky objednat. Na cokoliv jiného bez větších problémů, ale žadatel o vystavení průkazu musí dojít sám. Nebral jsem to osobně, procházky mám rád.
Pro větší klid jsem se rozhodl napsat mail, aby o mně věděli. Ne někomu konkrétnímu, ale na webových stránkách uvedené kontaktní spojení. I to jsem zvládl bez problémů! Sem tam něco napíšu, jsem průměrně počítačově gramotný.
Jsme přece laskaví
Než jsem vyšel, mrknul jsem se, jestli došla odpověď. Nedošla. Nu, nevadí. Mlčení je také souhlas, řekl jsem si a byl jsem rád, že vše funguje asi tak, jak má. Když nastupuji do tramvaje, také neuzavírám smlouvu s ředitelem dopravního podniku. Jen si označím jízdenku a jedu.
Lehce poprchávalo, tak jsem nasedl do vozu a přemístil se. Když jsem vystupoval, už ani nekapalo, což mně udělalo radost. Uvelebil jsem auto na zásobování, za minutku přece budu zpět. A při troše štěstí bych strážníka s pokutovým bločkem také mohl argumentačně převálcovat. Odvážnému štěstí přeje!
Na chodbě nikdo, tak jsem si vytiskl pořadové číslo. Pravda, opět k jiné agendě, ale když v nabídce není kolonka s mnou poptávanou službou, snad se svět nezboří. Také věřím, že lidé mohou být jeden na druhého laskaví.
Příště je fajn dovolená
Přijala mě paní na infocentru. Unavená, ale opravdu laskavá. Bylo 8,46, necelá hodinka po otevření bran. Řekla, že doufá ve vstřícnost a pochopení. Následoval jsem ji pak do vyššího patra. Tam už byly jedny dveře zavřené a druhý prostor oddělený mříží od prostoru žadatelů.
Na rozdíl ode mě měla klíče, já čekal. Měl jsem však štěstí, na kolegyni narazila hned. A ta jí vyšla vstříc. Ode mě si vzala fotografii, občanský průkaz, vše ofotila a já dostal k podpisu do čtverečku černý fix. Byla to pro mě neskutečná úleva!
Na oddělení s referátem průkazek o mně dokonce věděli: „Vy jste nám psal, že?“ Potvrdil jsem. „Ovšem takto to nejde. Až bude průkazka hotová, budete si pro ni opravdu muset dojít v úředních hodinách. Vydání stojí 30 korun a jindy prostě nefunguje pokladna. V práci si můžete vzít dovolenou i půlden, pokud nemáte volno, nebo využijte sick days.“
Anketa
Sám pracuji na poloviční úvazek jednoho městského úřadu. V úřední dny, tedy v pondělí a ve středu mám na rukou klotové rukávy. Nedovolil bych si občanovi říct, že si má vzít dovolenou, pokud by nemohl ani v jeden den, kdy jsem já. Může přijít kdykoliv a svoji prosbu nechat na podatelně.
Nechci nikomu radit, ale nešlo by zajistit větší informovanost pracovníků infolinky Úřadu práce ČR, rozšířit možnost elektronického objednání o jednu agendu a každý den mít otevřenu podatelnu, která zaskočí i za pokladnu a přijme od žadatele 30,- korun za vystavení průkazu? Pokud to nejde, je to šlendrián a vřele Úřadu práce ČR doporučuji poslat pracovníky na stáž do některé z bank nebo prodejny vietnamských hokynářů, aby sami zjistili, kdy je vhodné udělat si na svého zákazníka čas.
