Článek
Měl jsem je všechny rád, byla to perfektní parta! Pro mě jen dočasná. Dvouletá zastávka. Pak jsem dostal padáka. Neprospěl jsem z matematiky, deskriptivní geometrie a snad ruštiny, už ani nevím. No a když má člověk tři pětky, neopakuje.
50+ a člověk může jít dál
Může si sbalit svých pár švestek a odkráčet, je tomu tak i dnes. Tehdy se mně zhroutil svět. Netušil jsem, že to může být ještě horší. Bylo nebo nebylo? Já bych řekl, že ne, i když to stejně mohlo být lepší…
Vyzkoušel jsem přestup na jinou školu a nakonec se vyučil prodavačem. Své bývalé spolužáky jsem dohnal až za několik dalších let, vlastně v další dekádě života. Dodělal jsem si maturitu kolem třicítky a pak se pustil nesměle do vysoké.
Anketa
Dnes pokračuji ve čtvrté a lituji toho, že čas nejde vrátit zpět, ale i tak se cítím být ve věku 50+ stále plný energie a v pohodě.
Šedivé myšky po škole
Kdo všechno se může vyklubat z party nedospělých jedinců po 35 letech od maturitní zkoušky, když si vzpomínám jen na to, že nás se spolužákem Hlávkou mnozí kantoři po I. ročníku brutálně rozesadili z poslední lavice vpravo u okna, abychom se nebavili?
Také mám pocit, že nás profesor Jelínek vyhodil ze střeleb samopalem během branného cvičení. K tomu stačil nevinný dotaz: „Nevíš, kde je spoušť a jak se z toho vlastně střílí?“ A on stál za námi a slyšel to. Je to vlastně pravda, nebo ne?
Pak už jsem slýchával jen z doslechu. Honza šel učit pozemky na nějakou základku, kde měl zakázáno starat se o pozemky u školy, protože tam školník pěstoval zeleninu pro sebe. Žádný herec/herečka ani popový/á zpěvák/čka „z nás“ nevyrostl. Třída plná šedi, dalo by se říci.
Úspěšný ročník
Lidé obecně mají selektivní paměť, na horší období života tak zapomínají, vytěsňují je ze svých paměťových drah. Při rekonstrukci podrobností pak nevyvoláme s odstupem času nikdy přesný děj. Nahradíme ho jednodušším a příjemnějším. Zkreslujeme a přikrášlujeme, není to nic divného.
Dobře s tímto efektem umí pracovat obchodní řetězce. Ty občas připravují nostalgické dny. Do regálů pak nastrkají zboží v obalech, které je evokují. Podobný efekt má i zábavní průmysl, proto si v některých rodinách k televizi sedají všichni dospělí, když je nějaký film pro pamětníky. Stejně tak jsou dnes oblíbená v muzice osmdesátá a devadesátá léta…
Máme mezi sebou nejméně dvě lékařky. Jednu světově proslulou dirigentku. Jednoho perfektního úředníka z pražského magistrátu a malého bosse ve velkém fotbalovém svazu. Jeden spolužák je spisovatel, další filmový producent. Neznám ze třídy nikoho, kdo by jen tak zapadl a nebyl ve svém oboru nějakým způsobem vidět. Žádné šedivé myšky…
Kdybych jim říkal, že jsem byl úspěšný hned od vkročení na střední, kecal bych. To nemám zapotřebí. Stejně všichni vědí, že i na lyžáku jsem dojel na běžkách do cíle jako poslední! Vlastně se na setkání těším. A jsem rád, že mě zvou, i když jsem s nimi moc dlouho nepobyl.
Zdroj:
