Článek
Není na místě hned pořizovat náhradu, tak tomu totiž není ani v životě a dětství jako takové je časem, ve kterém se každý žijící človíček připravuje na život v dospělosti.
Duši pofouká pohádkový příběh
Pokud se podobná věc stala právě u vás doma, klidně nechte dítě vyplakat. Má totiž pocit, že ho kamarád/ka opustila na celý život a že je nespravedlivé, že právě jemu se stalo něco tak děsivého! V tento okamžik můžete podle věku dítěte zavzpomínat na společné milé chvíle, aby si připomnělo, že šlo o milou a hezkou dobu.
Aby však nebylo smutné dlouho a nezacyklil se v duši malého stres nebo nevyvstalo trauma, je potřeba s dítětem dál pracovat.
K tomu může být vhodný pohádkový příběh, který končí rčením o tom, že vzpomínky na blízké nám přece zůstávají celý život, ty nám nikdy a nikdo nevezme.
Milé vzpomínky zůstanou
Pokud je to možné, máme třeba zahradu, je fajn využít i pietní místo k uložení ostatků malého organismu (doufám, že nečtou právníci), u větších však proveďme přece jen likvidaci standardním způsobem (kopat hrob pro dogu bych opravdu nedoporučoval). Toto místo je pak možné upravit zapálenou svíčkou nebo smutečním věnečkem.
Děti se tak přirozeně učí reagovat i na odchod blízkého člověka, se kterým se přirozeně dříve či později setkají.
Zážitky a vzpomínky mohou také zaznamenat do svého deníku, aby jim zůstala vzpomínka. Ať si tam napíší, co uznají za vhodné. Nechte je vypovídat o samotě, ale pokud přijdou, zavzpomínejte spolu!
Jakmile jsou smířené s realitou, může přijít další fáze procesu vyrovnání se s realitou, kterou je náhrada, přenesení pozornosti na jiný objekt.
Nemusí jít o totožnou bytost, aby nedocházelo k porovnávání, ale klidně i nějakou jinou věc. Pevně věřím, že emotivně náročným obdobím zvládne projít každý.
